Viděl jsem ovci s psí hlavou! Záhady života

Emil V. Havelka byl jedním z našich nejznámějších léčitelů, astrologů a fytoterapeutů. Léčil politiky (byl i na Kubě za Fidelem Castrem), bankéře, doktory, policisty, umělce (Gott, Havlová, Abrhám, Bohdalová, Patrasová atd.) i běžné klienty. V roce 2015 vyprávěl Záhadám života nejen o svém přátelství se zakladatelem české psychotroniky, profesorem Zdeňkem Rejdákem, ale také o vlastních objevech a neskrývaném úžasu nad tehdejšími sovětskými utajovanými kuriozitami. Zemřel tři roky po našem rozhovoru, 26. dubna 2018.

Začneme od začátku. Jak jste se s panem Rejdákem vlastně poznali? Vím, že jste původním povoláním horník.

Docela jednoduše. Já jsem už tehdy v 80. letech působil jako bylinkář a léčil známé léčitele, Jindřicha Paseku, faráře Ferdu nebo bábu Kamenickou z Plzně. Převážně jsem jim pečoval o oči. Například právě bába Kamenická, jak se jí říkalo, dělala diagnózy z moči, do které přidávala hypermangan a podle zabarvení určovala, co tomu člověku je. Zrak jí už ke konci života nesloužil, na vzorky neviděla, tak jsem jí na něj dával bylinky. Farář Ferda měl podobné problémy, už od mládí nosil silné brýle. A právě u něj jsem se potkal se Zdeňkem Rejdákem, který o něm psal knížku.

Někoho může překvapit, že si takoví špičkoví léčitelé nedokázali pomoci sami. Je těžké léčit sebe sama?

To tak vždycky bývá, že kovářova kobyla chodí bosa. Je zajímavé, že nedokážou odhadnout, co jim chybí. A pak také na své zdraví moc nedbají, například Jindřich Paseka kouřil padesát cigaret denně a nechtěl to omezit, léčitel Kříž zase nebyl ochoten změnit stravování a zemřel na rakovinu tlustého střeva…

Také páter Ferda léčil, to byl pojem už za socialismu.

Hlavně to byl vynikající člověk, neuvěřitelně hodný a skromný. Bohužel jsem se s ním znal jen krátce, ale přesvědčil mě, že byl jasnovidný. U něj jsme se v roce 1991 potkali s Rejdákem a Zdeněk, když viděl, že nejsem šarlatán, se mnou probíral různé léčitelské postupy. Tak jsme se spřátelili.

 

Léčitel, astrolog a fytoterapeut Emil Václav Havelka; foto Záhady života

Být bylinkářem, to se tehdy moc nenosilo. Jak jste se k svému poslání dostal?

Od čtyř let jsem na Jižní Moravě s babičkou, vyhlášenou bylinkářkou, musel sbírat léčivky. Léčila nejen lidi, ale také zvířata. Když někomu onemocněla kráva, volali babičku. Musím říct, že mě to tehdy pěkně štvalo. Kluci hráli fotbal a já musel sbírat ostružinové listí, které hrozně píchalo. Navíc tatínek byl zahradní architekt a maminka zahradnice, takže já doslova vyrůstal mezi rostlinami. Přesto jsem se z toho chtěl vymanit a nejdřív jsem si dal přihlášku na JAMU, kam jsem se nedostal, a tak mi zbylo hornictví. Ovšem uhlí, to jsou zkamenělé rostliny, takže jsem se k nim oklikou zase vrátil.

Horník, který sbírá bylinky, a ještě k tomu se zabývá astrologií, to jste byl asi rarita…

Dostal jsem se k tomu v roce 1968, kdy se to tu uvolnilo a objevili se první astrologové, například Rudolf Hřebačka. Zase to  souviselo s léčivými rostlinami, které se, jak známo, musí trhat v určitou dobu a v různých astrologických obdobích. Na šachtu za mnou tenkrát přišel známý astrolog Kaiser, který mi prorokoval, že se stanu také astrologem. Myslel jsem, že si dělá legraci, ale nedalo mi to a začal jsem ji studovat, dokonce jsem se dostal do Německa, do Heidelbergu, kde je vyhlášená škola astrologie. Celou tu dobu jsem byl pořád v dolech. Teprve až v roce 1991 jsem se astroléčitelství začal věnovat naplno. Prodal jsem sbírku známek a otevřel první Astroapatyku na světě.

V Rudolci na Vysočině jsme s jedním léčitelem začali pěstovat bylinky, které jsme míchali do speciálních směsí podle astrologie. Vozil jsem z Indie, Vietnamu a dalších zemí exotické bylinky, abych je také začal pěstovat tady u nás, podařilo se nám vypěstovat i ženšen,  což byl velký úspěch. Dnes se soustředím hlavně na rakytník řešetlákový, který považuji za bylinku budoucnosti. S pěstováním mi pomáhal a dodnes pomáhá doktor Valíček, bývalý rektor Vysoké školy zemědělské, a další nadšenci pro bylinky.

Proč právě rakytník?

Není z něj jediný odpad. Do výšky může mít až šest metrů, čím víc rostlinu řežete, tím rychleji roste. Na jaře seberete lístky a máte skvělý čaj, celý rok sbíráte kůru, která obsahuje serotonin pro psychickou pohodu, z plodů můžete vyrábět džemy, džusy, kompoty, mouku i kořalku. Pozoruhodné účinky má i léčivý olej, který se nanáší na kůži při ekzémech a lupénce. Rakytník jsem objevil ve Vladivostoku, kde za 2. světové války zachránil celé vojsko, protože má nejvyšší obsah vitaminu C….

Vraťme se, prosím, k vašemu přátelství s profesorem Rejdákem, které začalo v roce 1991.

Byl to nekompromisní člověk, který paradoxně uznával a poznával vše rozumově, i když se zabýval parapsychologií neboli podle něj psychotronikou. Původně nastoupil na chemicko-technologickou fakultu, kde se dal dohromady s profesorem Kahudou, a kupodivu právě na této fakultě fungovala psychoenergetická laboratoř, v které dělali různé pokusy. Pak se ale zaměřil spíš na využití parapsychologie ve vojenství.

Jak probíhala vaše spolupráce?

Vždycky pro mne vymyslel úkol, na kterém jsem nějakou dobu pracoval. Dělal jsem pro něj několik věcí, například jsem zkoumal pyramidální energii, k čemuž mi dal k dispozici svoji obrovskou knihovnu s minimálně 30 000 svazky, kterou měl u Mnichova Hradiště.

Co jste o pyramidální energii zjistil?

Především to, že opravdu funguje. Viděli jsme to už tenkrát, například za Moskvou byla jedna pyramida, kam přijíždělo denně padesát autobusů s lidmi, kteří se v ní léčili. V kterémsi velkém průmyslovém městě, na jehož jméno už si bohužel nepamatuji, měli dvě pyramidy. Viděli jsme, jak odváděly do vesmíru všechnu špínu. V okruhu padesáti kilometrů začaly růst byliny, které tam předtím nerostly, voda se vyčistila… Začalo se o nich mluvit i u nás, propagovalo se například ostření žiletek pomocí této energie. Dnes jsem přesvědčen, že pyramidy léčí, a kdyby se postavily tři velké v Česku, pak bychom neměli problémy se smogem. Musely by se stavět na tzv. dračích uzlech, na nichž se dřív umísťovaly kostely. Kolem pyramidy se vytváří obrovský mrak, který proudí do vesmíru a odvádí vše špatné. Já na tomto úkolu pracoval tři roky.

Jaké pokusy jste s pyramidami dělal?

Zajímalo mě, jak se v nich bude dařit semenům a rostlinám. Utržené rostliny neusychaly, ale hlavně semena z pyramidy po čtrnácti dnech, když jsem je zasadil, neuvěřitelně brzy vyklíčila a rostliny z nich byly dvakrát tak vysoké než normálně! V Rusku jsem pak viděl vysetá pole kukuřice ze semen z pyramidy s neuvěřitelně velkými klasy. Považuji za dokázané, že se rostlinám v pyramidách daří skvěle.

Co ještě kromě pyramidální energie jste pro profesora Rejdáka zkoumal?

Pověřil mě výzkumem účinku bylinek na nevyléčitelné nemoci, jako je Alzheimer nebo Parkinson, Crohnova choroba nebo schizofrenie. Došel jsem k zajímavým výsledkům, vyléčili jsme dost pacientů, zlepšila se například demence starých lidí, ale bohužel už jsme to nespustili, protože pan profesor zemřel.

Pokud jste měli zajímavé výsledky, jak je možné, že výzkum úplně skončil a na pana Rejdáka nikdo nenavázal?

Já v tom výzkumu pokračuji dál, díky tomu, že mě navedl na knížky, které mi ukázaly cestu. Myslím, že mám dobré výsledky, ale musel bych se pustit do boje s evropskou byrokracií, a to se mi nějak nechce. Mimochodem, víte, že některé osvědčené bylinky, jako je máta a další, nejsou v EU uznávány? Zapomnělo se na zkušenosti, které dědíme z generace na generaci, a existují jen nesmyslná nařízení.

Prý existuje pět bylin, které vyléčí téměř všechny nemoci a měl by je mít doma každý. Které to jsou?

Rakytník řešetlákový, ženšen pětilistý, vikárie somnifléra, kalisie vonná, leuzea šustivá. Ta roste na Sibiři a je přímo zázračná. Například když se zraní zdejší jelínci, s její pomocí se uzdraví, a když se jí krmí zvířata, jsou naprosto zdravá. Používá se i na léčbu rakoviny, já jsem s její pomocí léčil i další "nevyléčitelné" nemoci a mám s ní výborné zkušenosti.

Kam jste s panem profesorem cestovali a jaké kuriozity viděli?

Často jsme spolu jezdili po světě, například do Ruska a Bulharska, ale byli jsme i mnohem dál, třeba v Argentině. Možná by vás mohlo zajímat, že v Rusku je alternativní medicína na úžasné úrovni, jednak díky klášterním receptům, a pak tam také bylo vždycky nejvíc jasnozřivců a léčitelů. Rejdák si všude na světě uměl získat lidi. Když se k nim dostal, zkoumal, jak to funguje a proč to funguje. Zkoumal jasnovidnost, telepatii i telekinezi a nakonec byl přesvědčen, že to existuje a že to ověřil. Vždycky každý problém rozložil, a pak ho skládal, aby vytvořil celek. Byl to neuvěřitelný člověk, přestože mohl vydělávat velké peníze, žil velmi skromně v přízemním domku, kde měl jednu tvrdou postel, jedny kamínka a pracovní stůl.

Mluvil s vámi o telepatii?

Debatovali jsme o tom často. Vyprávěl mi například, jak se v Rusku zkoušel telepatický přenos do ponorky pod hladinou. V tomto oboru prý byli obzvlášť Rusové daleko. V tom se neustále předháněli s Američany. Když jsme někam přijeli, třeba do NDR, vždycky se nás ptali, kdo je ve zkoumání telepatie dál. Ovšem musím říct, že oba státy tento výzkum zajímal hlavně ve vojenské oblasti. Pro dobro lidstva jaksi nic nevymýšleli.

Dělali jste spolu i vojenské pokusy?

Já jsem se podílel na mnoha jeho experimentech, ale pokud jde o vojenství, to bylo přísně tajné, tam mě ani nemohl zasvětit. Vím jen, že právě pyramidy byly jedním z důležitých elementů, s nimiž Rusové ve vojenství počítali. Samozřejmě měli také velký zájem o přenášení myšlenek a ovlivňování davu na dálku. Zdeněk Rejdák měl dokonce údajně k dispozici některé přístroje, které to dovedly, tedy manipulovat s vojáky na dálku.

Jak to mělo fungovat?

To právě patřilo k tajemstvím, která mi nemohl prozradit. Já jen vím, že hodně lidí z tohoto výzkumu v Rusku zemřelo předčasně. S Rejdákem jsme ale často využívali léčbu pomocí hypnózy. Dokonce jsme vydali několik kazet, pomocí nichž se v hypnotickém spánku léčila například rakovina prsu.

V oblasti vojenského výzkumu jste se tedy neorientoval?

Ne. A jsem rád, protože většinou i ti naši lidé, co s tím výzkumem měli něco společného, dnes už nežijí…

Přesto jste prý v psychotronické laboratoři v Moskvě viděli věci nevídané.

To je pravda, bylo to jako ze sci-fi filmu. Například mi dali jakousi tobolku, abych ji spolkl. Měla uvnitř magnet, který se přetáčel. Tobolka velikosti asi pětikoruny mi prošla celým traktem a pročistila celou trávicí soustavu včetně prostaty. Takových věcí tam byla spousta už před dvaceti, třiceti lety. To, co jsem viděl z genového inženýrství, bylo neuvěřitelné. Ukázali mi například živou ovci se psí hlavou a tehdy se zdaleka ještě o takových věcech nemluvilo. Živí hadi bez hlavy, krysy bez půlky hlavy…

Speciálně a ostře hlídané pracoviště bylo asi třicet kilometrů za Moskvou. Pamatuji se jen, že nám říkali, že jsou schopni upravit geny lidí tak, aby byli naprosto bez imunity… Že by tedy hned po narození zemřeli. Docela reálně o tom uvažovali. Mě tehdy šokovalo, že nevymýšleli, jak upravit geny, aby lidé měli stoprocentní imunitu, ale právě naopak. To opravdu zamrazí. A to bylo už před třiceti lety. Říkám si, jak asi výzkumy pokročily dnes.

Pořád mi nejde na rozum, že materialistický Sovětský svaz měl psychotronické laboratoře…

Oni dělali výzkumy hlavně pro vojenské účely a dělali je také na lidech. Na dálku dovedli ovládat vojáky, aby šli bez přemýšlení do boje. Profesor Rejdák, který byl k těmto pokusům přizván, byl podle mě ostře hlídán naší kontrarozvědkou. Dokonce vím, že psal knížku o vojenském výzkumu, a ta se po jeho smrti nikdy nenašla. Popisoval v ní různé pokusy a zkoušky.

Co považujete za největší záhadu svého života?

Možná to, že jsme se ještě nesetkali s "ufony". Prošel jsem všechna místa, která navštívil Däniken, a to, co jsem viděl, mě přesvědčilo, že nějaká Darwinova teorie je hloupost, kterou se živíme už mnoho let. Například v Kambodži jsem viděl stavbu z kamenů, které by neuzvedl ani ten největší jeřáb. Totéž existuje i na Maltě a různě po světě. Tady zkrátka muselo být genové inženýrství, které způsobilo přerod člověka z poloopice v myslícího tvora.

Věříte v to, že se s tvory z vesmíru jednou setkáme?

Myslím, že už tady jsou, a je jen otázkou času, kdy se dají vidět...

V této chvíli náš tehdejší rozhovor skončil a nastal čas loučení. Setkání s panem Havelkou bylo úžasné a my měli radost, že jsme je mohli zprostředkovat i našim čtenářům. Pokud se ale chcete setkávat naším prostřednictvím se zajímavými osobnostmi i vy, mají pro vás Záhady života každý měsíc připravené další popovídání. Jsme totiž jediný časopis v ČR, který úzce spolupracuje se záhadology, badateli a ufology. A co vás čeká v březnovém vydání, které je právě teď na stáncích? Například rozhovor s jasnovidkou Stanislavou Bouškovou o tom, proč se duše sebevrahů zjevují na místech, kde zemřela jejich těla!

(zdroj: Záhady života)

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Emil V. Havelka,