Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Říkali jsme jí Bardotka. Album Ondřeje Suchého

04.03.2023
Říkali jsme jí Bardotka. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Takovou mám Brigitte Bardot před očima dodnes. Podobným rozhodnutím jako ona ukončila kdysi svoji kariéru, nejspíš poprvé v historii zvukového filmu, švédská filmová hvězda Greta Garbo. Obě herečky se tak rozhodly před svým čtyřicátým rokem, a tak musím akceptovat, že už je Brigitte 88 let.

Seděl jsem s několika českými přáteli u jednoho stolu, blízko obřího pódia, v legendárním pařížském varieté Lido na Champs Élysées. Psal se rok 1968 a nám všem bylo něco málo přes dvacet. Očima jsem hltal, stejně jako mí kamarádi, dvě desítky nahoře obnažených tanečnic s pštrosími péry na hlavách, za kterými se náhle spustil opravdový, „živý" vodopád. Podívaná neskutečná!

Náš hostitel byl zástupcem jedné zahraniční velmi prosperující firmy (sotvakdo z nás by si takový zážitek mohl dovolit) a po očku nás pobaveně pozoroval. Pak u personálu tiše objednal, kromě šampaňského, jakési excelentní jídlo. Všechny stoly byly ob­sazené, pouze jeden stůl zůstával volný. Dělilo nás od něj sotva deset metrů.

 

Brigitte Bardot

Nejkrásnější oči, plavá hříva a emancipace, prostě sex symbol přelomu 50. a 60. let minulého století

Pojednou u to­hoto stolu nastal šrumec. Několik číšníků ho počalo chvatně upravovat, neboť právě přicházela skupinka opozdilých hostů. Tvořilo ji několik mužů a jedna žena s ná­padně zářivou hřívou zlatých vlasů. Po chvilce jsem zahlédl její obličej. S úžasem jsem se na­klonil k hostiteli a zašeptal, neznaje ani slovo francouzsky, pouze její jméno: „Brigitte Bardot?" Následoval další shovívavý úsměv a lakonická odpověď: „Oui." Málem jsem se sesunul pod stůl. Brigitte Bardot! Můj idol, který jsem už ve třinácti obdivoval na fotografiích! V tu chvíli nám začali číšníci nosit jídlo. Hostitel byl opravdu štědrý, stůl se plnil neuvěřitelnými de­likatesami a název hlavního jídla byl tak dlouhý, že i kdybych francouzsky uměl, nezapama­toval bych si ho. Jenomže já jsem byl tak zaměstnán kradmými pohledy na milovanou krásku francouzského filmu, že jsem ani nevnímal, co jím. Několikrát za večer jsem rušil program svými odchody na toaletu, abych mohl míjet její stůl...

 

Brigitte Bardot

Podruhé jsem už viděl milovanou Brigittu celou. Tedy – celou z vosku. Stalo se to o rok později v londýnském muzeu voskových figurín Madame Tussaud. Tam jsem si tehdy zakoupil diapozitiv božské BB na památku. Když jsem po více než dvaceti letech měl možnost podívat se do tohoto muzea znovu, postavu slavné herečky jsem už nenašel. Nejspíš je uskladněná v nějakém depozitáři a padá na ni prach zapomnění…

Říkali jsme jí Bardotka a oba ji milovali. Tedy můj bratr a já. V roce 1971 četl ve hře Ten pes je váš svůj „otevřený dopis“, adresovaný francouzské krásce:

„Milá Brigitto, nejprve přijměte srdečný pozdrav a milou vzpomínku. Co stále děláte? Často na Vás s manželkou vzpomínáme a já se Vás vždycky zastávám…“ Publikum se smálo a smíchem s potleskem také nakonec ocenilo větu, jíž se pisatel s adresátkou loučil: „Líbám vás na oba zuby!“ Dnešní publikum by už sotva reagovalo podobně…

Nyní mám před sebou dva dopisy, tentokrát však vážně míněných a psaných kdysi samotnou Brigittou. Z Francie mířily do Čech. První měla údajně napsat v době, kdy stála ještě pouze na prahu své filmové kariéry, druhý pochází z doby, kdy už si pisatelka nepřála, aby ji okolní svět vnímal jinak než v souvislosti s činností její nadace Fondation Brigitte Bardot a s jejími osobními aktivitami ochránkyně zvířat.

Adresátem prvního byl chlapec jménem Ivan Jandl, první český držitel zlaté sošky Oscara, prestižní ceny Americké filmové akademie. Začínající herečka mu prý v první polovině padesátých let napsala:

„Milý Ivane, abych se Ti představila: Jak možná víš, mám za sebou již první úspěšnou filmovou roli. Velmi se mi líbil film, za který jsi nedávno dostal Oscara. Napsali mi z EuropeFilmu, že mám s Tebou hrát ve filmu točeném v Africe, o dvou sourozencích, trosečnících. Velmi se těším na spolupráci s tak výborným hercem, jako jsi Ty. Doufám, že se co nejdříve setkáme v Paříži. Viděls už někdy moře? Zdraví Tě Tvá Brigitte Bardot.“

Odpověď, kterou jí tehdy Ivan napsal, zněla: „Milá Brigitto, zatím jsem o Tobě nic neslyšel. Doufám, že se k nám nějaký Tvůj film dostane a že třeba spolu film, o kterém píšeš, natočíme. Moře jsem už viděl v Norsku. Zdraví Tě Tvůj Ivan Jandl.“ Zmíněný film spolu samozřejmě nikdy nenatočili.

 

Ivan Jandl

Ivan Jandl v oscarovém filmu Poznamenaní, z roku 1948

Dopisy Bardotové a Ivana Jandla byly od doby, kdy je poprvé v celém znění otiskl v roce 1968 týdeník Student, nesčíslněkrát v souvislosti s hvězdou francouzského filmu citovány. Také já je citoval, naposled v roce 2005 v Mladé frontě DNES. Poté co článek vyšel, jsem ale dostal zajímavý e-mail od Ivana Hanouska, novináře, spisovatele, teoretika kresleného humoru a zakladatele České unie karikaturistů. Jeho obsah je velmi kuriózní:

„Ahoj, Ondřeji, narazil jsem na tvůj článek o Brigitte Bardotové. Myslím, že bys jako historik veselých umění mohl znát i docela veselou historku o těch dopisech mezi BB a Ivanem Jandlem. Jak jsi je citoval, tak oba ty dopisy jsem napsal já. Když jsme s jistým JZK sepisovali (1968/9) článek o Jandlovi „Oskar v Libni“ (byl to náš kámoš z Divadélka v suterénu) a on nám v hospodě řekl o tom dopisu (nikdy jsme ho na vlastní oči neviděli, neb prý byl s řadou dalších v nějakém balíku ve sklepě, možná už dokonce ve sběru), tak jsme si ho v mladistvém nadšení celý znovu vymysleli. Ptali jsme se Ivana, co na to Bardotce odepsal, a on řekl, že si už nepamatuje, ale že něco jako, ty náno, já už moře viděl; prostě to byl malej kluk a taky ho ty dopisy od holek nezajímaly. Tak prý nějak to bylo. On nám pak ty „své-naše“ dopisy a článek autorizoval a smál se, jak jsme to hezky sepsali. Já ten článek ze Studenta a z Junáka asi ještě dvakrát či třikrát publikoval jinde. Nevím, z kterého jsi to převzal, ale nejsi sám, i jiní tak léta činí. Za komoušů jsem to bral jako službu Ivanu Jandlovi, který se všelijak protloukal, neb z něho (jako ze všech úspěšných dětských herců) byl ošklivý malý chlapík s velkou lysou hlavou a skvělým hlasem, který využíval jako hlasatel fotbalových utkání v Holešovicích na Lokomotivě (pro pár desítek diváků). Až zase jednou budeš psát nějaká odhalení, tak toto mé „přiznání“ klidně můžeš zahrnout do příkladů, jak se různé věci a dokumenty tradují a jen málokdy se přijde na to, kde to kdo vzal...“

Takhle to tedy bylo s citovaným prvním dopisem BB, vlastně jeho dodatečnou „rekonstrukcí“.

Druhý, už autentický dopis, adresovala Bardotová, jako legendární ochránkyně zvířat, v prosinci roku 1994 Nadaci přátel zvířat v Šemanovicích u Kokořína:

„Milí přátelé, ráda bych Vám vyjádřila svou nejvřelejší podporu v práci, kterou děláte v České republice pro ochranu zvířat. Zejména Vám blahopřeji k významnému rozhodnutí předávat mladým poselství lásky a respektu. Jsem si jistá, že díky Vám a vlastnímu zdravému rozumu budou příští generace zachovávat a chránit naše společné dědictví, jehož jsou zvířata součástí, lépe než my. Věřím z celého srdce, že Vaše nadace pomůže sjednotit všechny lidi dobré vůle a že si nakonec lidé na celém světě uvědomí svou odpovědnost ke zvířatům. Přeji všem členům Nadace přátel zvířat mnoho odvahy a úspěchů. S upřímným pozdravem a vší podporou. Brigitte Bardot.“

 

Bardot Delon

Na titulních stranách časopisu, které vydával Fond BB, se jeho zakladatelka objevovala občas i ve společnosti osobností, které její ochranářské aktivity podporovaly. Jedním z těch jejích hereckých kolegů je dodnes Alain Delon.

Nadace přátel zvířat v Šemanovicích u Kokořína, kterou jsem založil s přáteli v roce 1995, pořádala sbírky na útulky pro psy a kočky, organizovala benefiční koncerty, z nichž výtěžek putoval vždy na konto Ligy na ochranu zvířat ČR, a sbírala podpisy pod petice, vydávané Fondem Brigitte Bardot. Novela zákona o nadacích díky našim „úžasným“ poslancům nakonec ještě v průběhu devadesátých let existenci této malé, díky BB však „slavné“ kokořínské nadace ukončila. Půl milionu korun, zmrazených na bankovním kontě, si tehdy nemohla dovolit žádná z malých nadací. A tak mi z té krásné doby zůstaly už jen památky – dopis, fax a štos časopisů Nadace BB, které nám ještě nějaký čas přicházely z Paříže…

„Líbí se mi, že svou kariéru ukončila v době své největší slávy,“ napsala mi o Bardotové před několika léty v současnosti nejslavnější francouzská zpěvačka Zaz, vlastním jménem Isabelle Geffroy. A moje žena říká: „Teď už si můžeš tu svou BéBé pozvat domů, já klidně odsud na pár dní vypadnu.“ To je ovšem od ní krutý fór.

 

Ondřej Suchý

Ručník od Brigitty Bardot. Už se těším, až bude počasí na koupání!

 

Ondřej Suchý

QRcode

Vložil: Ondřej Suchý