Do všeho po hlavě a bez zábran aneb Cílevědomá slečna a první zákazy. Tajnosti slavných
03.03.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv - Nationalfilm
Popisek: Dana Medřická poprvé před filmovou kamerou, v roce 1944 v dramatu Skalní plemeno
VIDEO Ze všech možností si vybrala vždy tu nejtěžší a ani v soukromí se s ní život právě nemazlil. Extrémně tvrdohlavá a cílevědomá dáma šla vždy rázně za svým, rozhodně ale nikdy přes mrtvoly.
Nejčastěji ztvárňovala prosté, ale činorodé, svérázné a vnitřně silné ženy. Její život byl opravdu přeplněný, krásnými rolemi, spoustou lásky a úspěšnými muži i a přízní fanoušků. Na jevišti i před kamerou působila jedinečná a nezapomenutelná Dana Medřická vždy přirozeně a za mnoho příležitostí vděčila své tvrdohlavé povaze. Do všeho se vrhala bez zábran a na vlastní pěst, a většinou se jí to vyplatilo.
Měsíc nad řekou:
Jasno odmalička
Narodila se 11. července 1920 v Praze a o své budoucnosti měla jasno již odmalička. Stačilo k tomu zhlédnutí jediného představení Radúze a Mahuleny. Její nejoblíbenější dětskou hrou bylo převlékání do různých šatů a znázorňování rozmanitých postav a osudů. Často prý něco hrála i na rodiče, maminka Marie ji ale vždy rychle prokoukla. Už jako gymnazistka hrála v bubenečské sokolovně, později v holešovické Uranii a v malostranské Umělecké besedě, a docházela na soukromé hodiny herectví k herecké legendě Národního divadla Anně Suchánkové. A právě v mamince později našla spojence, když se otec Jaroslav rázně postavil proti jejímu rozhodnutí, dokonce jí zakázal přestoupit z gymnázia na konzervatoř.
V pasti:
Jak obejít zákaz
Přísný a zásadový otec byl přesvědčen, že vzdělání je pro život mnohem důležitější než věno, takže trval na tom, aby nejprve složila úspěšně maturitu. A pak prý ať už si dělá, co chce. V roce 1939 se Dana nakonec na vysněnou konzervatoř přece jen dostala, život si tím ale pořádně zkomplikovala, protože studenti v té době nesměli veřejně vystupovat. I s tímto zákazem si ale nakonec dokázala poradit a nějakou dobu hrála v uměleckém souboru Fráni Francla pod pseudonymem Dáňa Čechová. Divadlo se pro ni stalo vším. Bez jakýchkoli hereckých vzorů a příkladů v rodině se rozhodla pro nelehkou uměleckou dráhu a o jiné možnosti ani neuvažovala. A nikdy nepochopila, jak její spolužačky snadno měnily představy o své budoucnosti.
Florenc 13,30:
Jediný cíl
Nakonec konzervatoř stejně nedokončila, protože už po necelém roce studia dostala nabídku ze Zemského divadla v Brně, kam ji doporučil režisér Jaroslav Kvapil jako „novou naději českého divadla“. A už 6. května 1940 poprvé stanula na jeho jevišti. Po násilném uzavření divadel nacisty v roce 1941 odešla do Plzně, aby se v roce 1943 vrátila do pražské Uranie. Po znovuotevření všech divadel v roce 1945 přešla s celým souborem do Městských divadel pražských a od 1. ledna 1960 se stala právoplatnou členkou činohry Národního divadla, v níž setrvala až do své smrti. „Nikdy za celý svůj život jsem nepomyslela na to dělat něco jiného… Myslím, že je to velký dar, mít před sebou cíl. Důležité ale je jít si za ním již od raného mládí. Pro mě bylo cílem divadlo,“ prozradila kdysi.
Eva a její klan:
Role na celý život
Film jí začal nabízet role ihned po příchodu do Prahy v roce 1944. Tou první byla tragická role kantýnské Anky v dramatu režiséra Ladislava Broma Skalní plemeno, následovalo několik vedlejších postav, mimo jiné jako manželka jednoho z městských konšelů v roztomilé historické komedii Martině Friče Počestné paní pardubické. Hlavní roli jí nabídl poprvé v roce 1946 právě Frič, který ji obsadil v roce 1946 jako prostitutku Františku Brabcovou, přezdívanou Fróny, V kriminálce Třináctý revír. Teprve v roce 1953 se dočkala té, kterou tak milovala v divadle. Václav Krška jí nabídl Slávku Hlubinovou v romantickém psychologickém dramatu Měsíc nad řekou, natočeném podle divadelní hry Fráni Šrámka. Film pro ni znamenal první opravdu velký úspěch a postava Slávky ji provázela po celý život. Poprvé ji hrála v divadle jako dvacetiletá, pak znovu v padesáti. A na sklonku života si ještě zahrála maminku hlavní hrdinky.
(Pokračování v pondělí 6. března)
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, FDB, Národní divadlo, Český film, Jindřich Černý: Dana Medřická, Michaela Zindelová: Tři na forbíně)
Vložil: Adina Janovská