Hollywood už není to, co býval, řekla Salma Hayek, již tři dekády tamní sex mex idol. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením KVIFF

Popisek: Salma Hayek navštívila v roce 1997 MFF Karlovy Vary.

„Jako novinář se specializací na rozhovory (Kino, VideoPlus, Cinema, Kinorevue, Kinobox, Spark, Rock & Pop) a později také coby filmař (Choking Hazard, Jan Žižka, Ďáblova sbírka) jsem potkal osobně množství umělců, které považuji za dostatečně zajímavé, aby stálo je připomínat znovu a znovu. Někteří mne sestřelili na první dobrou a po jejich odchodu jsem se vzpamatovával nejen já, ale i fotograf. Jiní se propalovali do mého podvědomí postupně a ještě dlouho po skončení rozhovoru mi kolovali krví s intenzitou jedu novičok. Všichni byli nezapomenutelní. Rád bych se s vámi o pocity ze setkání s nimi podělil," píše Marek Dobeš, nová tvář v naší malé redakci. A jako první v nové rubrice je – jak jinak – krásná, sexy herečka Salma Hayek.

Satanico Pandemonium – tělo bohyně, duše ďáblice. S obrovským hroznýšem na krku víří boky ve svém neřestném lokále a láká muže hladové po sexu do tenat věrných nadržených na jejich krev. Tak ji známe z jedné její nejintenzivnější inkarnace upírské gangsterky Od soumraku do úsvitu. Ale Salma Hayek má rejstřík mnohem, mnohem širší. Setkal jsem se s ní k rozhovoru mezi čtyřma očima v horkém červenci 1997 na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary a nejen díky létu byla místnost opravdu hot.

Salma Hayek s autorem rozhovoru, foto Radovan Šubín

Především jistá směs zranitelnosti a nedostupnosti, hrozící při vašem sebemenším pohybu výbuchem, učinila ze Salmy Hayek to, čím je dnes. Jednu z nejatraktivnějších žen světa, kterou je možno označit za sexuální idol a zároveň úspěšnou herečku. Cesta k dosažení tohoto statutu však nebyla ani pro ní dlážděna jen samým exkluzivním spodním prádlem. Nejprve se musela stát nejslavnější herečkou ve své vlast,i Mexiku, což není vůbec jednoduché, je zde obrovská konkurence domácích ciňorit a velký americký bratr se dívá, kam by udal své filmové sestry. Ve správný čas na správném místě Salma se však přesto brzy stala hvězdou televizního seriálu Teresa (1989), odtud byl už jen krůček její libanonsko-česko-mexické nožky mezi mexickou filmovou elitu - natočila celovečerní film El Callejón de los milagros (1995).

Nazrál čas, aby si řekla „Dost bylo televize Salmo, jeď do Kalifornie", a vydala se přes hranici, kterou tolik jejích krajanů nikdy nepřekoná. Samozřejmě, že je na ní její původ vidět a proto dostává role s jistou příměsí exotična. Od soumraku do úsvitu, kde hraje šéfku upírů alias Satanico Pandemonium - zpěvačku a vyhazovačku (respektive vysávačku) v jednom, patří mezi její typické exo/exaltičky.

„Carolina, moje hrdinka z Desperada je jediná - a to slovo podtrhuji - postava tohoto filmu, která i přes všechen ten zmatek a shon, je ochotná dávat lásku. Těm ostatním nezbývá nic jiného, než do sebe navzájem střílet. Naopak ve filmu Od soumraku do úsvitu jsem byla ztělesněním jejího pravého protikladu. Rodriguez tím filmem ukazuje, že se lidé mohou stát bestiemi a dělá to doslovně. Já se tam měním v nemilosrdné monstrum. Tak kruté a brutální, jak je to jen možné.“

Co si s odstupem myslíte o Desperadovi, prvním filmu, který vás v Americe opravdu proslavil?

Myslím si, že hlavní hodnota Desperada je v unikátním, osobitém vizuálním stylu Roberta Rodrigueze. Víte sice předem, co se stane, ale dojde k tomu tak rychle a s takovým důrazem, že jde téměř o parodii.

Jaký máte dnes vztah s vaším Desperado objevitelem pro Hollywood Robertem Rodriguezem?

Je vždy velmi tajnůstkářský, co se týče věcí, které mi chce nabídnout. Tak třeba v případě filmu Fakulta mi sdělil, že pro mě píše nějakou roli. Neprozradil mi nic bližšího, vyjma toho, že to bude překvapení. Když to naposledy bylo překvapení, tak jsem musela ve filmu Od soumraku do úsvitu hrát s hadem omotaným kolem krku.

V jednom rozhovoru jste prohlásila, že chcete Hollywood dobýt. Myslíte, že se vám to už definitivně podařilo?

Hollywood je pro mě velmi mnohoznačný pojem. Jmenuje se tak ulice v Los Angeles, která se radikálně změnila od dob své největší slávy. Dneska je to velmi sešlá část města, kde přespávají bezdomovci a plivou na hvězdy věnované filmovým osobnostem zasazené do chodníku. Hollywood už není to, co býval. Ztratil hodně ze své slávy a lesku.

Jaké filmy máte ráda vy osobně, slyšel jsem o jednom konkrétním z Čech...

Jsem velmi sentimentální. Líbí se mi například dramata jako Vykoupení z věznice Shawshank. A opravdu hodně se mi líbil Kolja. Většina filmů, které jsem v poslední době viděla, byla velmi jednoduchá. Už od poloviny jsem věděla, jak dopadnou. Kolja sice také není dějově složitý, ale každých pět minut se mohl děj ubírat jiným směrem, a nikdo v sále nevěděl jakým. Každý asi tušil, že hlavní hrdinové se na konci sejdou, ale nikdo neví, jak přesně. Mám ráda děti a ten film mne dojal.

Poděkování: Míla Řádová, Petr Vachler, Jan Stehlík, Radovan Šubín

Příště David Lynch

Vložil: Marek Dobeš