Smrt jako symbol nastupující totality aneb Nekončící série vyšetřování i konspiračních teorií. Tajnosti slavných
01.03.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Československý diplomat, politik a ministr zahraničních věcí Jan Garrigue Masaryk v dokumentu Hledání ztraceného času
AUDIO / VIDEO Žil pro svoji zemi, pro kterou celý život tvrdě pracoval jako diplomat. I nesnadný poválečný úkol dosáhnout uznání Československa v předmnichovských hranicích splnil na jedničku. Pak se ale cosi zvrtlo. (Pokračování z pondělí 27. února)
Ochotu přizpůsobit československou zahraniční politiku politice Sovětského svazu vyjádřil Jan Masaryk už koncem března 1945 v Moskvě v rozhovoru s Klementem Gottwaldem. Novou orientaci způsobilo zklamání z předválečné Mnichovské dohody, kterou nepřestal považovat za zradu západních spojenců, i špatné zkušenosti s německým sousedem. Po ukončení druhé světové války, 26. června 1945, podepsal za Československo v San Francisku Chartu OSN. V pondělí 30. července 1945 se konečně vrátil z exilu domů, pak až do října stál jako ministr zahraničí v čele naší delegace na Pařížské mírové konferenci.
Návrat do vlasti:
Vize neutrální demokracie
Ministrem zahraničí zůstal i ve třech poválečných vládách Národní fronty, v jejichž čele stál nejprve do počátku července sociální demokrat Zdeněk Fierlinger. Po něm převzal žezlo v červenci 1946 Klement Gottwald, v jehož vládě měli komunisté osm křesel, zbytek se většinou hlásil k sociální demokracii. Prezident Beneš věřil v návrat demokracie a doufal, že se Československo stane neutrálním mostem mezi Východem a Západem. Masaryk zpočátku také, s narůstajícími sovětskými požadavky ale začal být skeptický. Jeho neblahé tušení se naplnilo v červenci 1947, když Stalin rázně odmítl účast Československa na Marshallově plánu, který měl zabezpečit americkou pomoc poválečné Evropě. Přesto z funkce ministra zahraničí neodstoupil a snažil se být loajální k Benešovi i Gottwaldovi. Postupně se ale začínal dostávat do neřešitelné situace.
Nezdařený atentát
Po návratu z Moskvy pronesl legendární větu: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“ Gottwald postupně získával převahu v parlamentu i mezi obyvatelstvem, ve vládě ale stále seděli demokraté, ministr zahraničí Jan Masaryk, předseda národní socialistické strany Petr Zenkl a ministr spravedlnosti Prokop Drtina. A tak jim 10. září 1947 pošta doručila balíčky, označené jako voňavky. Uvnitř nastražené výbušniny jen náhodou zneškodnil bývalý důstojník a začalo vyšetřování, známé jako Krčmaňská aféra. Podle zjištěných informací bylo jasné, že pražské vedení komunistů o přípravě atentátu vědělo, vyvrcholením kauzy se mělo stát soudní jednání v březnu 1948. Mezitím ale události nabraly jiný směr.
Jediný chybějící hlas
Když v únoru 1948 podali nekomunističtí ministři demisi, nebyl o ní Masaryk informován a jako jediný demokrat se rozhodl zůstat s komunisty ve vládě. Vláda měla pětadvacet členů a demisi podalo třináct z nich, takže kdyby se přidal, vláda by padla a komunisté by měli cestu k moci složitější. Masaryk jim ji svým rozhodnutím hodně usnadnil. Podle některých jeho výroků vládě věřil, po 28. únoru ale nejspíš brzy zjistil, že udělal chybu. Navenek vystupoval konstruktivně, v soukromí ale podle některých svědků rezignoval, dokonce prý uvažoval o opětovném odchodu do exilu. Podle svědectví doktora Antonína Suma si stěžoval na špatné spaní a na doporučení lékaře Oskara Klingera bylo rozhodnuto, že 10. března odjede po představení nové vlády na čtrnáctidenní léčebnou kúru. Jenže už neodjel…
Projev 14. září 1947:
Tři verze postačí?
Nad ránem 10. března 1948 byl nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci, ve směru do nádvoří. V koupelně byl nepořádek, otevřené okno a rozházené polštáře z ložnice, jeden dokonce ležel ve vaně. V ložnici zůstalo okno dokořán, jak je předchozího večera otevřel komorník. První oficiální zprávy tvrdily, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu, veřejnost na ně vzápětí většinou reagovala průpovídkou, že „byl skočen“. Podle další verze se snažil ze svého bytu uprchnout po římse před neznámými vetřelci, jejichž přítomnost v bytě byla během vyšetřování potvrzena, a jediný špatný krok se mu stal osudným. Otázkou zůstává, kdo, kdy, jak a proč do jeho bytu ve skutečnosti vnikl a kdo za těmito vetřelci stál. Spekulovalo se o StB, pozdější přiznání údajného vraha naopak nasměrovalo pozornost na britské tajné služby.
Agent s pověřením zabíjet
Teorii sebevraždy neuvěřil téměř nikdo, navíc brzy vstoupil na scénu Jan Bydžovský, syn známého matematika a univerzitního profesora Bohumila Bydžovského, který byl zatčen v srpnu 1949. Absolvent přírodovědecké fakulty UK, středoškolský profesor a poručík dělostřelectva v záloze působil později v Ženevě v Mezinárodním úřadu práce a v Úřadu stálého delegáta Československa při Společnosti národů JUDr. Jaromíra Kopeckého. Dál vykonával funkci přednosty šifrového oddělení III. (zpravodajské) sekce exilového ministerstva zahraničí v Londýně, poté odborového rady poválečného ministerstva zahraničních věcí. Mluvil plynně anglicky, francouzsky a německy, byl schopen komunikovat i italsky, španělsky a rusky. A prokazatelně byl agent, předávající hospodářské informace britské zpravodajské službě.
Dva roky pro vraha?
Podle dochovaných protokolů Bydžovský uvedl mimo jiné, že likvidace jeho nadřízeného měla být provedena ve spánku, aby nebylo možné zjistit, zda došlo k vraždě nebo sebevraždě. Své výpovědi ale neustále měnil, navíc prý byl v tak špatném psychickém stavu, že chtěl spáchat sebevraždu, a dokonce požádal vyšetřovatele o zapůjčení pistole. Jeho podrobné výpovědi vedly k přešetřování Masarykovy smrti v letech 1950 až 1951. Bylo navrženo vyšetřování smrti Jana Masaryka znovu otevřít, k tomu ale nakonec nedošlo a režim dál trval na sebevraždě. Bydžovský byl v březnu 1951 odsouzen za vyzvědačství na osmnáct let, na základě milosti prezidenta Antonína Zápotockého ale byl již v roce 1955 propuštěn. O deset let později se dočkal rehabilitace a v květnu 1990 zemřel.
Pohřeb Jana Masaryka:
Za vším hledej StB?
Masarykova smrt nedá dodnes kdekomu spát. Například spisovatelka Václava Jandečková přišla v knize Kauza Jan Masaryk (nový pohled) po prostudování dokumentů v řadě archivů s tvrzením, že zpravodajské kanály britské tajné služby SIS, směřující do Černínského paláce, mohly být už počátkem roku 1948 infiltrovány komunistickými agenty KGB, kteří vydali příkaz k jeho likvidaci. Zkrátka za vším hledej StB. Bydžovský údajně vraždu spáchal společně s plukovníkem Františkem Fryčem, bývalým zpravodajcem a členem legendárního týmu Františka Moravce, který odletěl těsně před německou okupací do Londýna. Během vyšetřování Bydžovského byl také ve vazbě StB, přesto nikdy nebyl s jeho výpovědí konfrontován. Jednoznačný důkaz ať té či oné teorie prozatím nikdo neobjevil, a pokud se nenajde, je prostě nutno dál pohlížet na smrt Jana Masaryka jako na sebevraždu. Koneckonců jeho sestra Alice Masaryková podle svědectví Amelie Posse-Brázdové prohlásila na adresu lidí, šířících v exilu zvěsti o Masarykově chystaném útěku a o jeho zavraždění, že se nelze propůjčovat „propagandistickým lžím“, byť šířeným v dobrém úmyslu.
Vražda, nebo sebevražda?
Na protest se v den Masarykovy smrti vzdala poslaneckého mandátu doktorka Milada Horáková, jeho pohřeb o tři dny později se proměnil v tichou celonárodní manifestaci. V dubnu 1968 byl případ znovu otevřen, až do 21. srpna vyšetřovatelé vyslechli mnoho svědků, televize odvysílala několikadílný seriál, nazvaný Na Pomoc generální prokuratuře, 10. listopadu byl ale případ znovu odložen. V roce 1993 pověřila Generální prokuratura dalším vyšetřováním Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Podle svědectví Zdeňka Lustyka, které vyslechl od neznámého stopaře, pátrala pětice mužů v kritickou noc v bytě po kompromitujících materiálech, Masaryk s nimi odmítl komunikovat, v zoufalství unikl oknem koupelny na římsu, na které se ale neudržel. Počtvrté se Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu k případu vrátil v letech 2001 až 2003. Soudní znalec vyloučil spontánní pád z okna i možnost aktivního skoku v sebevražedném úmyslu. Vyšetřování bylo uzavřeno jako vražda, pachatel neznámý. V říjnu 2019 bylo na základě unikátní nahrávky policisty Vilibalda Hofmana zahájeno další vyšetřování, jehož výsledky ukazují na to, že nemusela být přítomna cizí síla, a tudíž nemuselo jít o vraždu.
(zdroje: Wikipedia, Pražský hrad, Česká televize, Český rozhlas, Reflex, Supraphon, Pavel Kosatík: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, Vladimír Vaněk: Jan Masaryk, Václava Jandečková, Svědectví o smrti Jana Masaryka)
Vložil: Adina Janovská