Zrození skvělého řečníka a diplomata aneb Nástup pod ochrannými křídly mocného antisemity. Tajnosti slavných
27.02.2023
Foto: Se svolením Supraphon
Popisek: Československý diplomat, politik a syn prvního československého prezidenta Jan Garrigue Masaryk
AUDIO / VIDEO Dohady a spekulace o smrti Jana Masaryka zaměstnávají historiky i veřejnost už pětasedmdesát let. Skočil z okna… Zabila ho StB… Zemřel rukou agenta britských tajných služeb, protože zradil ideály Západu… Jak to bylo doopravdy?
S výročím dramatických událostí února 1948 se znovu vrací i otázka dodnes neobjasněné předčasné smrti syna prvního československého prezidenta. Školní dějepis ji v době mého dětství přecházel mlčením, babička, jejíž manžel patřil v „únoru“ ke Gottwaldovým nejbližším spolupracovníkům, měla na mé otázky jedinou odpověď, že „byl skočen“. Jak známo, v ložnici bývají muži velmi sdílní, takže nejspíš věděla mnohem víc. Každopádně si to ale pro jistotu nechala navždy pro sebe.
Dopátrat se pravdy se pokusila mimo jiné už v roce 1968 známá autorská dvojice, spisovatel Petr Kettner a populární reportér, beletrista, autor literatury faktu a můj pozdější kolega z redakce Zemědělských novin Ivan Milan Jedlička. Hlavní aktéři kauzy byli tenkrát ještě naživu, takže s nimi mohli hovořit. Výsledkem se stala reportáž, představující konfrontaci svědectví pamětníků, argumenty pro a proti i písemné dokumenty. Nyní se k ní vrací audiokniha, nazvaná Proč zemřel Jan Masaryk, kterou vydává Supraphon.
Proč zemřel Jan Masaryk?
Nezdárný synek
Jan Garrigue Masaryk se narodil 14. září 1886 na pražských Královských Vinohradech, ve vile Osvěta, kterou si nechal postavit spisovatel, básník, dramatik a vydavatel měsíčníku Osvěta Václav Vlček. Na obecné škole byl vzorným žáčkem, po nástupu na gymnázium v Hellichově ulici se ale výrazně zhoršil a nepomohl ani přestup na akademické gymnázium v Štěpánské ulici. Dokonce se v roce 1906 ani nedostavil k maturitě a odjel do USA, kde ho podporovaly matčiny sestry a otcův přítel, významný filantrop Charles R. Crane. V New Yorku se Jan zpočátku živil jako poslíček, v roce 1907 začal pracovat v Craneově ocelárně v Bridgeportu, jeho pracovní morálka ale byla prachmizerná. Od října 1912 byl zhruba rok v zvláštní škole, v níž mu byla diagnostikována hebefrenie, tedy slabší forma schizofrenie.
Válka bez jediného výstřelu
V roce 1913 se vrátil do Čech a v letech 1915-1918 sloužil u 8. vozatajského praporu 34. pěší divize rakousko-uherské armády, nejprve v Haliči a Uhrách, později v Itálii. Jako voják byl prý velmi disciplinovaný, staral se o koně, měl ale štěstí, že za celou válku nemusel ani jednou vystřelit. Službu ukončil jako poručík a na cestu do civilu dostal stříbrnou medaili za statečnost 2. třídy. Uchýlil se pod otcova křídla, nějaký čas působil jako jeho tajemník a ceremoniář, a 1. března 1919 pak nastoupil na ministerstvo zahraničí. Až do října 1920 působil jako chargé d’affaires ve Washingtonu, de se velmi osvědčil. Měl mimořádný talent na jazyky, snadno navazoval kontakty a byl výborný řečník. Díky tomu se stal už v roce 1920 osobním tajemníkem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a od prosince 1921 byl současně přidělen jako legační rada na vyslanectví v Londýně.
Volá Londýn 1:
Láska díky Mozartovi
O dámskou společnost prý charismatický Masaryk neměl nikdy nouzi, o jeho partnerkách se ale jen spekulovalo. Podle historika Vladimíra Vaňka byla jeho první opravdu vážnou známostí počátkem dvacátých let jakási „krásná paní O. M. z Prahy“, měli už před svatbou, nakonec se s ním ale rozešla. První manželku potkal díky svému podporovateli, podnikateli Charlesi R. Craneovi, který byl ale velkým obdivovatelem Adolfa Hitlera a stoupencem antisemitismu. Dne 5. ledna 1925 se oženil s jeho dcerou, o rok mladší Frances Anitou, která měla z prvního manželství tři děti. Manželství ale skončilo po pěti letech a v roce 1931 byli oficiálně rozvedeni. Léta se pak Masaryk stýkal s americkou spisovatelkou, novinářkou a muzikoložkou Marcií Davenport. Dcera opěrní pěvkyně Almy Gluck byla mimo jiné i autorkou životopisu Wolfganga Amadea Mozarta a kvůli sběru materiálu se dokonce naučila česky. S Masarykem údajně plánovali v roce 1948 společný odchod na Západ a svatbu, k tomu už ale nedošlo. V roce 1967 pak vydala své Too Strong for Fantasy, z nichž byla v roce 1990 vydána část, věnovaná vztahu s Masarykem, pod názvem Jan Masaryk – poslední portrét.
Volá Londýn 2:
Exilový ministr
V roce 1925 se stal československým vyslancem v Londýně, konzervativní Angličané ale neměli k „umělému a nestabilnímu státu“ důvěru, takže dostat se do vysokých kruhů nebylo vůbec snadné. Během mnichovské krize to pracně doháněl a 25. září 1938 předal premiérovi Nevillu Chamberlainovi oficiální nótu československé vlády, která byla neúspěšným pokusem o zvrácení britské politiky appeasementu, tedy ustupování agresivním politickým stranám. Pak na funkci rezignoval, požádal o odchod do výslužby a od 1. ledna 1939 nastoupil dovolenou. Dne 30. prosince 1938 odplul do USA, po nacistické okupaci Československa se ale přesunul zpátky do Londýna a v roce 1940 se stal ministrem zahraničí exilové vlády. Pokračoval ve vystoupeních a přednáškách v Anglii a USA o nutnosti systému kolektivní bezpečnosti, nebezpečí nacismu a mezinárodního postavení Československa, stejně jako další prominentní exulanti spolupracoval s českým vysíláním BBC Volá Londýn a svými relacemi si získal velkou popularitu.
(Pokračování ve středu 1. března)
(zdroje: Wikipedia, Pražský hrad, Česká televize, Český rozhlas, Reflex, Supraphon, Pavel Kosatík: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, Vladimír Vaněk: Jan Masaryk, Václava Jandečková, Svědectví o smrti Jana Masaryka)
Vložil: Adina Janovská