Dělnická „elita“ na Hradě aneb Směšná milostpaní, mariáš a potoky vodky. Tajnosti slavných
24.02.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv
Popisek: Marta Gottwaldová ve filmovém týdeníku z 50. let
VIDEO Po převzetí moci komunisty před pětasedmdesáti lety došla řada i na novou První dámu, laťka ale byla nastavena příliš vysoko. Nevzdělaná, korpulentní matróna bez špetky vkusu ale neměla sebemenší šanci se k ní byť jen přiblížit.
Zamlada prý byla velmi krásná, tak už ji ale republika nepoznala. Od Marty Gottwaldové se očekávalo, že se po vzoru Hany Benešové stane vzorem všech žen, jenže… K eleganci jí přebývalo pár desítek kilogramů, pro vkus a eleganci nedostala do vínku ty pravé buňky, urputnou snahou o důstojnost byla spíš k smíchu. Komunisté hlásali, že je oddaná soudružka a velká bojovnice, odpůrci ji prezentovali jako naprostého primitiva. Tak docela pravda nebylo ani jedno. Pohodlí a přepychu si užívala poprvé v životě, s reprezentativní rolí si ale nevěděla rady. Jejím hlavním úkolem se stalo udržet manžela pokud možno střízlivého, takže mu ředila vodku vodou. Zato sobě nalévala čistou. Její hlavní zbraní proti němu byl syfilis, k němuž přišel bůhví kde, čímž ho prý držela v šachu.
Politováníhodný omyl
Marie Holubová se narodila 17. září 1899 v Kopřivnici jako nemanželské dítě, její matce Rozálii bylo devětadvacet a byla vdovou po čeledínovi na arcibiskupském dvoře. Byl to mizerný start do života, původ a chudoba zásadně ovlivnily Martin osud. Po ukončení měšťanky se začala učit číšnicí, brzy to ale vzdala, živila se jako služka a začala si říkat Marta. Nejprve v Ostravě, pak ve slovenském Trenčíně, odkud se pak vrátila do rodné Kopřivnice. Začala si říkat Marta, možná protože toto prastaré jméno znamená paní domu, kterou se nejspíš toužila stát. V nedalekém Příboru tehdy sloužil jako poddůstojník o tři roky starší Klement Gottwald. Místo holky ho prý zajímala spíš literatura a studium cizích jazyků, tu a tam ale vyrazil na vycházku. A během jedné mu v roce 1919 padla do oka dvacetiletá, tehdy prý velmi hezká Marta. Jejich seznámení nelze podle spisovatele Pavla Kosatíka popsat jinak než jako „politováníhodný omyl“.
Gottwaldův nástup do funkce:
Boj o přežití
Jejich vztah nezůstal bez následků, 5. srpna 1920 Marta porodila dceru, kterou pojmenovala po sobě. Otcovství Gottwald nikdy nezapíral ani nezpochybňoval, požádat matku svého dítěte o ruku ho ale ani nenapadlo. V armádě se mu nelíbilo, byl vyučený stolař, takže v listopadu 1920 nastoupil v továrně na nábytek v Rousínově. Odešel tam sám a Marta se o sebe i dítě musela dokonce postarat sama. Pro svobodnou matku to tehdy nebylo vůbec snadné, šuškalo se, že si tu a tam přivydělávala ze zoufalství dokonce i prostitucí. Znovu se dali dohromady až počátkem roku 1924, když se Gottwald přistěhoval do Přívozu u Ostravy. To už byl funkcionářem nedávno založené KSČ, komunistickým novinářem a horlivým propagátorem bolševické politiky. Začali spolu žít a od té chvíle už Marta stála po jeho boku až do smrti.
Konečně milostpaní
V roce 1926 se přestěhovali do Prahy a teprve v roce 1928 se stala se jeho manželkou, údajně protože Gottwaldovi neuspořádaný život soudruzi vyčítali. Dál ale u něj byla na prvním místě politika. Doma se zdržoval minimálně, brzy ráno odcházel a vracel se pozdě večer, občas jenom na neděli. Marta se na jeho činnosti podílela jen okrajově a členkou strany se nikdy nestala a Gottwald to odbýval slovy: „Takhle je to snad lepší!“ Marta mu stála věrně po boku, snášela policejní prohlídky, zapírala při výsleších a nosila na určená místa vzkazy a zprávy, které jí svěřil. Sama ale nikdy aktivní nebyla, protože ji to prostě nebavilo. A Gottwald byl prý rád, že má doma hospodyni. Spolubojovnici nepotřeboval, těch měl kolem sebe dost.
Poprvé v blahobytu
Když byl na něj v roce 1934 vydán zatykač a Národní shromáždění ho zbavilo poslanecké imunity, emigroval s rodinou do Sovětského svazu a o rok později se stal tajemníkem Exekutivy Komunistické internacionály. Bylo o ně všestranně postaráno, dostali, na co si vzpomněli. Během druhé světové války Marta znovu následovala manžela do Moskvy a situace se opakovala. Bydleli v hotelu, za Moskvou si užívali vlastní daču, nakupovali v obchodech, určených pro vyvolené. Marta ale zřejmě nikdy nezapomněla, co je nedostatek, takže podle Josefy Slánské nakupovala tašky potravin pro potřebné a láskyplně prý pečovala i o nemocnou malou Naďu Slánskou.
Klement Gottwald:
medailon Československé televize z 23. 11. 1986
Hokynářka na Hradě
Do Prahy se vrátili v roce 1945, Gottwald se dostal do vlády a o tři roky později se stal prezidentem. Na Hradě vystřídal Edvarda Beneše, nahradit vzdělanou a elegantní Hanu Benešovou bylo pro Martu nemožné. Původ, nedostatek vzdělání a trpké životní zkušenosti zapřít nedokázala, navíc neměla nikoho, kdo by jí poradil, jak se v novém prostředí chovat. Čím byla starší, tím raději se napila, začala žárlit a nechávala se oslovovat milostivá paní. Urputnou snahou být někým víc se proměnila v směšnou figurku, z níž si národ utahoval. Stejně jako Hana Benešová šila v někdejším salonu Hany Podolské, který komunisté legendární české Coco Chanel znárodnili, přesto předváděla na veřejnosti úděsné modely, v nichž působila komicky. Například i v největších vedrech nosila kožešinu kolem krku, což pro ni byl znak elegance a bohatství. První dámou být prostě neuměla a naivně doufala, že jí luxus pomůže.
Ani drobek nazmar
Nedostatek vzdělání způsobil, že téměř nečetla, zato vášnivě hrála mariáš. Veselá, hlučná, ráda budila pozornost, milovala vtipy, ale běda, kdyby si někdo dělal legraci z ní. Když měla pocit, že se jí někdo posmívá, stala se jeho úhlavním nepřítelem a mstila se. Přímo legendární byl její vztah k jídlu. Uchovala si návyky z předválečné doby, kdy trpěla nedostatkem, takže šetřila i jako první dáma. V hradní kuchyni se za jejího velení musel zpracovat i poslední drobeček. Klíče od spíže nosila neustále u sebe, potraviny vydávala pouze na požádání. Traduje se historka, jak jednou na Štědrý den naservírovala zaměstnancům k večeři hlavy kvíčal, a tak raději odešli do hospody.
Začátek konce
Gottwaldův zdravotní stav se rychle horšil a v roce 1951 se o něj začali starat sovětští lékaři. Zemřel 14. března 1953, pouhých devět dní po Stalinovi. Šokovaná Marta byla přesvědčená, že ho má na svědomí Moskva, přinejmenším tím, že ho navzdory výduti aorty donutili letět na Stalinův pohřeb letadlem. V tomto duchu si také pustila hodně nahlas pusu na špacír i na pohřbu, při němž vykřikovala cosi o vrazích, takže skončila šupem v péči psychiatrů. V té době už jí mnoho času nezbývalo. Během pár měsíců zhubla šedesát kilogramů, rakovina byla neúprosná. Zemřela 28. října 1953, podle profesora Josefa Charváta, který ji léčil, na rakovinu ženských orgánů. V rodině se však traduje, že příčinou byl karcinom štítné žlázy, která také způsobila obezitu, s níž po celý život marně bojovala.
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Moderní dějiny, Pavel Kosatík: Manželky prezidentů – deset žen z Hradu. Vladimír Kadlec: Podivné konce našich prezidentů, Kopřivnické noviny)
Vložil: Adina Janovská