Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Herec bez řeči je klavírista bez rukou aneb Ze zbožňované hvězdy jedním z tisíců bezejmenných. Tajnosti slavných

20.02.2023
Herec bez řeči je klavírista bez rukou aneb Ze zbožňované hvězdy jedním z tisíců bezejmenných. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Hugo Haas v Praze v listopadu 1963, v dokumentu k 80. výročí znovuotevření Národního divadla

VIDEO Aby se vlk nažral a Evropa zůstala jakžtakž celá. Ze dne na den se uznávaný herec proměnil ve štvance. S prázdnými kapsami, bez přátel a znalosti jazyka se znovu ocitl na úplném začátku. (Pokračování z pátku 17. února)

Babička vyprávěla, že prý do poslední chvíle nikdo nevěřil, že by spojenci opravdu Československo obětovali ve jménu zklidnění hitlerovské rozpínavosti. Pak se ale události začaly řítit jako lavina a tisícům doslova začalo jít o život. I těm, kteří byli dřív tak milováni. Nejsmutnější je, že Hugo Haase z divadla nevyhnali němečtí fašisté, ale přespříliš aktivní Češi, kteří si připravovali půdu pro nezadržitelně se blížící temnou budoucnost. Nikdo se ho nezastal, někteří se ale styděli.

 

Ať žije nebožtík:

Terčem opilého nácka

„Když jsem stál za scénou v přítmí a čekal na svůj výstup, přišel ke mně – tiše, jemně – režisér Karel Dostal, vzal mě kolem krku a šeptal rozechvělým hlasem: Haasi, odpusťte nám. Já se tolik stydím – prosím vás – odpusťte nám,“ vzpomínal. Nemohl hrát, nedostával plat, a když si chtěl vyzvednout úspory, zjistil, že mu banka zablokovala účet. Když nacistická vojska obsadila 15. března 1939 Čechy a Moravu, žil ještě s manželkou Bibi a novorozeným synem Ivanem v Praze. Jednoho večera zašel do baru, jenže tam seděl německý důstojník. „Židi, ven!“ zařval, vytáhl revolver a začal po něm střílet. Naštěstí byl namol, takže se netrefil. „Tak já už nikam nemůžu, oni po mně střílejí,“ řekl pak šokovaný Haas doma manželce. O dva týdny později emigrovali, malého Ivánka, kterému bylo teprve pět týdnů, se ale báli vzít s sebou do nejistoty. Měli strach, že by náročnou cestu nepřežil. Doufali, že se pro něj brzy vrátí. Ani ve snu je nenapadlo, že se předpokládaných pár týdnů protáhne na dlouhých sedm let.

 

Madla z cihelny:

Učil se za pochodu

Emigrovali přes Francii, Španělsko a Portugalsko do Spojených států, začátky za velkou louží ale nebyly snadné. Dříve populární herec se rázem proměnil v jednoho z tisíců bezejmenných, kteří prchali před fašisty. Znali ho pouze krajané, angličtinu se učil takzvaně za pochodu. „Když herec musí do vyhnanství, ztratí nejenom domov, ale také svou řeč. A herec bez řeči je jako klavírní virtuos bez rukou,“ vysvětloval Haas. Přesto se dokázal prosadit až na legendární Broadway a měl takový úspěch, že dokonce dostal nabídku učit na hollywoodské Actor´s Laboratory. V roce 1943 debutoval v americkém filmu, ve Dnech slávy si zahrál po boku legendárního Gregory Pecka. Sice dostával především vedlejší role, zahrál si ale v jednadvaceti filmech. A hlavně nepřestával doufat, že jednou natočí svůj vlastní.

 

Andula vyhrála:

Šokující pravda

Co se mezitím dělo v Evropě, o tom se dozvěděl teprve koncem války. Až tehdy mu došlo, že si útěkem zachránil na rozdíl od zbytku rodiny život. Jeho otec i starší bratr, nadaný hudební skladatel Pavel Haas, zahynuli v koncentračním táboře. Hugo se to dozvěděl od přítele Jana Masaryka, a několik nocí pak v duchu prožíval strašlivou smrt v plynové komoře. Právě tehdy prý u něj propuklo astma, které ho pak sužovalo až do konce života. V toce 1951 konečně uvedl do kin svůj první nezávislý film Pickup, k němuž napsal scénář, inspirovaný románem Josefa Kopty Hlídač č. 47. Hrál v něm hlavní roli, režíroval ho i produkoval, což v té době rozhodně nebylo běžné. „Navíc ho zvládl natočit za 85 000 dolarů, což byl velice nízký rozpočet,“ uvedl v rozhovoru pro idnes.cz Milan Hain, který o Haasově působení v Americe napsal monografii. A magazín Variety film označil za nečekaný šlágr.

 

Hlídač č. 47 (Pickup):

Žebrat přišla i Marilyn

Během osmi let natočil třináct filmů a o role se u něj začaly ucházet i známé tváře. Dokonce dorazila i tehdy teprve začínající Marilyn Monroe. Přišla žebrat o roličku a představila se mu v kožichu. Vzápětí se ukázalo, že pod ním nemá na sobě vůbec nic. Na Haase prý ale žádný extra dojem neudělala, dokonce jí naznačil, že z ní hvězda nikdy nebude. Navzdory úspěchu ale ve Spojených státech nikdy ale opravdu šťastný nebyl. „Stále myslel na rodné Brno, na Národní divadlo, kde hrál deset let a odkud ho vykopli. Toužil vrátit se domů, ale bál se komunistů,“ naznačila Bibi. V roce 1961 se Haasovi přestěhovali ze Spojených států do Říma, stárnoucí herec, stále více sužovaný zdravotními obtížemi, ale nepřestával toužit po do vlasti. „Hugo často chodíval na staré nádraží Franze Josefa dívat se na vlaky, odjíždějící směr Brno a Praha,“ povzdychla si Bibi.

 

Hugo Haas v Praze:

Pozdě, ale přece

O dva troky později se konečně dočkal, když ho Národní divadlo pozvalo na oslavu svého založení. A přijetí, kterého se mu dostalo, předčilo všechna očekávání. „Když jsem vystupoval v Praze z vlaku, nechtěl jsem tomu věřit. To byla záplava obličejů, drahých, že to nemůžu popsat. Já jsem se s nima jenom vobjímal a samozřejmě musel dávat pozor, abych se nedal do breku, poněvadž jsem starej sentimentální trouba,“ napsal později. Další návštěvy rodného Československa se už ale nedočkal.Zemřel 1. prosince 1968 na astmatický záchvat, poté co se nadýchal kouře ze spálených vajíček, která zapomněl vypnout. Po jeho smrti nechala Bibi uspat jeho milovaného psa Doda, aby se v nebi potkali, a jeho popel přesypala z urny do plechovky od sušenek. Tu pak tajně převezla v nákupní tašce z Vídně do Brna Haasova někdejší milenka, herečka Jiřina Štěpničková.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český film, Národní divadlo a jeho předchůdci, Encyklopedie Brna, Jolana Matějková: Hugo Haas – život je pes, Stanislav Motl, Mraky nad Barrandovem, innes.cz, Milan Hain: Hugo Haas a jeho americké filmy, Adina Mandlová: Dneska se tomu směju, Aleš Fuchs, Maria Bibikoff: Dlouhá svatební cesta)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská