Co se stalo v lese hrůzy. Záhady života
19.02.2023
Foto: Se svolením Petra Dundáček
Popisek: Jeden z nejzáhadnějších neobjasněných zločinů se stal v malebné krajině nedaleko Pravčické brány
Mysteriózní a nevyřešené zločiny nejsou jen doménou zahraničních kriminalistických spisů. Případ, který dosahuje tajemnosti řádění Jacka Rozparovače ve viktoriánské Anglii, se poměrně nedávno odehrál i v našich končinách. V červnu roku 1987 záhadně zmizeli uprostřed severočeských skal tři mladí trampové, jejichž ostatky zde byly nedlouho poté nalezeny. Proč dosud nebyl tento zločin vyřešen a celý případ byl uzavřen jako nehoda, přestože se na tělech zabitých nacházely zřetelné známky násilí?
Úzkou pěšinkou mezi stromy procházejí dva mladíci a dívka s batohy na zádech. Tři trampové a současně kamarádi, Lenka Vítová, Petr Havel a Ing. Pavel Plšek, se jako mnohokrát v minulosti vydali na několikadenní výlet do odlehlé přírody. Tentokrát jejich kroky směřují do malebného kraje Českosaského Švýcarska, plného skalních vyhlídek, převisů a malebných lesních zákoutí. Petr s Lenkou kráčí vedle sebe zabráni do hovoru, jen Pavel, jdoucí o pár kroků za nimi, se občas ohlédne. „Slyšeli jste to taky?“ ptá se po chvíli svých kamarádů. „Zdálo se mi, jako bych támhle slyšel praskající větve,“ pokračuje tramp ve svém monologu. „Asi jen v lese za námi prošla srna,“ odpovídá mu usměvavá Lenka a již Pavlovým nesouhlasným narážkám nevěnuje další pozornost. Jenže naši trojici vskutku sleduje kdosi neznámý.
Když projdou kolem jedné ze skal nedaleko Pravčické brány, mihne se u ní na chvíli podivná mužská postava. Spokojení čundráci ještě zatím netuší, že dnešní den bude jejich posledním. O něco později na krajinu nad Českosaským Švýcarskem padne soumrak, který soucitně překryje hrůzné panorama tří bestiálních vražd, odehrávajících se mezi skalami. Výkřiky hrůzy, úpění a pláč přerušují jen občasné prosby o milost, které však nenajdou své naplnění. Než nadejde půlnoc, nacházejí se v lese tři znetvořená a mrtvá těla mladých lidí, kteří mohli mít celý život před sebou. Byl tehdy konec června 1987. O tři měsíce později, 26. září téhož roku, oznámil telefonicky na obvodní služebně SNB v Děčíně Zdeněk K., že nalezl v lese při houbaření v prostoru Mezní louky dvě lidské lebky. Pozdější ohledání okolí policisty zavedlo nejen k dvěma neúplným lidským skeletům, ale i třetí kompletní lidské kostře a osobním věcem mrtvých kamarádů. Přes jasné známky brutality a násilného oddělení hlav byl celý případ uzavřen s odůvodněním, že do trampů uhodil blesk a cizí zavinění nebylo prokázáno! To však není jediné tajemství celé této podivné události…
Blesk, jenž seká hlavy?
V celém případu existuje mnoho nesrovnalostí. Kromě toho, že lebky dvou mladíků byly odděleny od těl a kostra dívky byla nalezena kýmsi zahrabána do mělkého hrobu, existují i další podivné náznaky hromadné a velmi brutální vraždy tří mladých lidí v zapadlé části Českosaského Švýcarska. Pozdější vyšetřování členy Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, iniciované na popud matek obětí v roce 1992, přineslo další šokující zjištění. Oba mrtví mladíci měli podle původního protokolu kriminalistů v době své smrti nejenom potrhané oblečení, ale také prořezané boty a ruce svázané za zády, což by nasvědčovalo jejich cílenému mučení předtím, než je kdosi zavraždil! Také jejich oddělené hlavy ležely příliš daleko od těl a byly přikryty větvemi. Dokázal by něco podobného udělat zásah kulového blesku, jak zněla první vyšetřovací verze, nebo jeho sekundární výboj? Navíc koncem června 1987 panovalo v Českosaském Švýcarsku jasné počasí bez bouřek a silnějších dešťů. Další vyšetřovací hypotézy pak předpokládaly vzájemnou potyčku tří kamarádů a jejich následnou smrt z vlastních rukou nebo otravu houbami. Jenže ani jedna z nich nedává z logických důvodů smysl. Tělo Lenky Vítové leželo v době nálezu zakopané v lese, takže by jen těžko mohla zavraždit své dva kamarády a sama sebe pak zahrabat. A ani Petr Havel a Pavel Plšek nemohli své kamarády zabít, neboť poslední z přeživších by si musel uříznout hlavu a pohodit ji daleko od svého těla! Navíc byly jejich ostatky přikryty větvemi, sami by tedy něco takového provést nemohli. Ani otrava houbami nedává smysl. Na patologii totiž nebyl nalezen v tělech nešťastníků žádný jed! Proč byl přesto celý případ koncem roku 1988 zařazen do archivu jako objasněný a po vrahovi tří mladých lidí policisté dál nepátrali? Jejich smrt prý nebyla způsobena cizím zaviněním, ale zřejmě bleskem…
Kryli někoho kriminalisté?
Obnovené vyšetřování, probíhající od roku 1992 pod taktovkou ÚDVZK, přineslo náznaky o nesrovnalostech v původní vyšetřovací verzi. Poněkud zvláštní okolností bylo již to, že první policejní pátrání po třech zmizelých bylo oficiálně vyhlášeno Federální kriminální ústřednou až 5. srpna 1987. Tedy víc než měsíc po zmizení pohřešovaných. Proč tak pozdě? K vyšetřování kriminalistů na místě pak došlo až po nálezu koster, přestože bylo již od počátku července známo, kam trampové směřovali! Snad se jednalo pouze o nedbalost zúčastněných kriminalistů, přestože za tím může být i něco mnohem temnějšího.
Jak ale proběhl celý zločin? Naposledy byli tři mladí lidé viděni výběrčím vstupného Josefem Dvořákem na Pravčické bráně 29. června 1987, a to mezi mezi 16. a 17. hodinou odpolední. Co se dělo pak? To přesně neví ani Petr Drbohlav, který se tomuto případu v posledních čtyřech letech intenzivně věnoval. Každopádně v následujících červnových dnech roku 1987 došlo na Mezní Louce k zločinu. Rodiče Pavla Plška poté začali obvolávat nemocnice na Děčínsku, ptali se také zdejších policistů, lesníků i pohraničníků a vylepovali v okolí výzvy o svém ztraceném synovi a jeho kamarádech. Ale vše bylo marné, až do nalezení tří těl jim nikdo o jejich synovi nic nového neřekl. V polovině září 1987 pak amatérští horolezci Jaroslav Kolář a Václav Macek našli ve skalách nedaleko Mezní Louky části lidské ruky a o dva týdny později došlo i k zmíněnému nálezu koster a lebek trojice ztracených nešťastníků. Po ukončení prvního policejního pátrání koncem roku 1988 dokonce rodiče zabitých marně žádali tehdejšího československého prezidenta Gustáva Husáka, aby se zasadil o nové prošetření případu. Nechtěl ani tehdejší prezident vířit zvláštní zločin? Vždyť rodiče zabitých dětí tvrdí, že se neshodují výpovědi svědků, zaznamenané v policejním protokolu z osmdesátých let. Mohli snad tehdejší vyšetřovatelé kohosi záměrně krýt, jak si to ostatně myslí Eva Havlová, maminka Petra Havla, jednoho ze zabitých mladíků?
Podivné souvislosti
„Viděli jsme, že vyšetřování není, jaké by mělo být. Byly tam zjevné lži. Vyšetřovatel z Ústí nad Labem například tvrdil, že v té době bylo špatné počasí,“ vzpomínala na první vyšetřování Eva Havlová. Zároveň doplnila některé podivuhodné skutečnosti o tajemném případu, který dosud nebyl uspokojivě vyřešen. „Můj syn byl svázán do kozelce... Pravděpodobně vraha policisté znali a kryli ho,“ dodává šokující slova maminka zavražděného. Roztrhané oblečení pak podle ní může nasvědčovat tomu, že se oba kamarádi s neznámým agresorem před svou smrtí poprali, a ten je poté svázal do kozelce, mučil, a pak zavraždil. Smrti se nevyhnula ani jejich kamarádka Lenka. Kdo by však mohl něco podobného provést?
Podle názoru Evy Havlové a svázání obětí do kozelce by snad stopy mohly vést ke konkrétnímu členu pohraniční stráže, který měl v té době vysokou funkci. Zajímavé je, že svázání do kozelce někteří pohraničníci dobře ovládali. Stále však za vším mohla být pouze nedbalost či bezradnost tehdejších vyšetřovatelů, kteří se s podobně záhadným případem ještě nikdy nesetkali. Svést vše na blesk mohla být tedy jen jakási výmluva. Také někteří trampové tvrdili, že poblíž Mezní Louky měli často koncem osmdesátých let 20. století podivný pocit, že je kdosi sleduje.
„V těch tísnivých místech jsem měl pocit, jako by mě někdo nebo něco sledovalo, místy i poměrně intenzivní… V té době jsem o mrtvých ani nevěděl. Něco podobného, i když ne tak intenzivně, jsem občas zažíval v Brdech,“ řekl zakladateli badatelské skupiny Alef investigation jeden z nich.
Kdo sledoval trampy?
Podle tohoto trampa také jeho známému policisté kolem roku 1991 sdělili, že se u Mezní Louky ztratilo již sedm lidí! Lenka s Pavlem a Petrem nebyli tedy možná jedinými, koho tam potkalo cosi neblahého! Kdo tedy mohl být oním vrahem, který měl na svědomí možná nejenom naši trojici? „Šli jsme pěšky ze Šluknova do Hřenska a spali pod převisy a různě pod širákem… Kluci měli dojem, že nás někdo pořád sleduje. Dokonce tvrdili, že ráno, když jsme spali u pomníčku pochodu smrti z roku 1945, tak viděli na stráni nad převisem za stromy člověka v uniformě, tvrdili, že pohraničníka, ale já nikoho neviděl. Jen vím, jak mi bylo divné, že by tam byl pohraničník. Nikdy jsme tam žádného nepotkali,“ prozradil Petru Drbohlavovi další člověk, který jako malý trampoval s kamarády poblíž místa tajemného zločinu.
Řádil snad v okolí Mezní louky jakýsi vrah z řad někdejších pohraničníků nebo policistů, čemuž by možná nasvědčovala jak ona zmíněná uniforma, tak i podivné mlžení vyšetřovatelů v letech 1987 až 1988? Tým Alef investigation, který se tomuto případu věnuje již čtyři roky, se však přiklání k verzi, že se tři mladí lidé dostali blízko něčeho, co neměli vidět, a proto museli být zlikvidováni. Šlo snad o jakýsi nacistický poklad, jak naznačují některé souvislosti, nebo jiné hrůzné tajemství minulosti, které musí být stále kvůli čemusi chráněno?
Jinou, i když méně pravděpodobnou možností snad mohlo být i spatření tajných aktivit StB či KGB, nebo snad sovětských či československých vojáků na našem území. Hledaly tyto složky uprostřed severočeských skal něco konkrétního? V tomto případě však jde o čistou spekulaci. Vraťme se proto na chvíli k teorii válečných pokladů. Podle pamětníků totiž směřovala do Českosaského Švýcarska koncem druhé světové války kolona německých nákladních automobilů s tajemným nákladem.
Viděli až příliš mnoho?
Počátkem roku 1945 byly totiž pro úschovu nacistických archivů a cenností vytipovány v protektorátu Čechy a Morava čtyři hlavní oblasti, o kterých se předpokládalo, že zůstanou i po válce součástí Německa. Mezi nimi šlo i o území mezi městy Lovosice – Děčín – Liberec a Frýdlant! Je dosud tedy cosi skryto i blízko Pravčické brány? Podivných mrtvých totiž je, jak uvádí Petr Drbohlav, v okolí Mezní Louky víc, dohromady možná až deset! K posledním z nich snad patří i muž z Prahy, který byl nalezen v Jeskyni Českých bratří 25. prosince 2013. Tento asi šedesátiletý muž měl přijet o Štědrém dnu stejného roku do romantického skalního kraje prý na zdravotní výlet, jak ještě sdělil řidiči autobusu. Podle první oficiálně zveřejněné zprávy zemřel údajně z přirozených příčin. Zvláštní však je, že měl u sebe v batohu kromě léků i šroubováky, nože, kladivo, siko kleště a další nářadí! Co s nimi chtěl provádět? Možná tu také hledal jakýsi starý úkryt, o němž se dozvěděl, a zaplatil za to životem. Třeba ho tu, uprostřed skal, kdosi stále hlídá. Anebo je vše jinak?
Poslední vysvětlení zvláštních úmrtí u Mezní Louky totiž hraničí s mysteriózním hororem. Mnozí z návštěvníků zde mají zvláštní, až mrazivé pocity. „Na západní straně Velkého Šandu jsou velmi tísnivá místa, kde ptáci nezpívají a vzduch se nepohne. Procházel jsem všechny rokle na naší i saské straně. Jakoby tam sídlilo něco zlého, tísnivého. V těchhle místech nebylo ani moc trampských převisů, lidi jezdili radši jinam,“ vzpomíná na zdejší místa jeden z turistů. Že by, přestože to hraničí se sci-fi, sídlilo v okolí Mezní Louky cosi nelidského, co číhá na své oběti? Vždyť zabitým mladíkům bylo kolem dvaceti let a byli ve výborné fyzické kondici. Přesto byli snadno přemoženi a nakonec kdosi zcela nesmyslně oddělil jejich hlavy od těl.
Podobné zkazky o tajemných zabijácích, vraždících své lidské oběti a trhajících jim hlavy, se tradují také v některých jiných částech světa, například v džunglích mezi Laosem a Vietnamem! Na jejich základě byl natočen i americký a velmi přehnaný film Predátor. Může tedy být Mezní Louka přestupem do paralelního světa, k čemuž možná odkazuje i její podivný název? Z něj by pak občas na lidi útočili tvorové, které si ani neumíme představit. Nejpravděpodobnější verzí však zůstává, že se tři mladí lidé stali v červnu 1987 obětí jakési lidské zvůle, protože se připletli ve špatný čas na špatné místo. Znetvoření těl mrtvých a oddělení hlav by v tom případě posloužilo k zastrašení případných následovníků. Jejich vrah nebo vrahové nebyli dosud vypátráni a jsou stále na svobodě. Změní na tom něco soukromé vyšetřování badatelů z Alef investigation v tomto děsivém případu, podobném hrůzné noční můře?
A pokud vás lákají i jiné záhadné případy, rozhodně na stáncích nepřehlédněte měsíčník Záhady života, jediný časopis v ČR, který úzce spolupracuje se záhadology, badateli a ufology. Co vás v něm čeká? Záhady současné i historické, mystika, prokázané případy reinkarnace, prožitky blízkosti smrti (NDE), magie a kouzla, rozhovory, rady pro osobní rozvoj, alternativní medicína a mnoho dalšího.
Zdroj: Záhady života
Vložil: Redaktor KL