Zbožňovaný idol i největší hříšník aneb Život jako velký, nikdy nekončící flám. Tajnosti slavných
17.02.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv - Moldaviafilm
Popisek: Hugo Haas v dvojroli, jako skladatel Viktor Honzl i profesor Alfred Rokos v komedii Martina Friče z roku 1933 Život je pes, k níž složil i hudbu
AUDIO / VIDEO Před davy fanynek musel leckdy vzít nohy na ramena, u nohou mu ležely i neslavnější hollywoodské hvězdy. I v emigraci dokázal rozjet kariéru naplno, stýskat po rodné zemi se mu ale nikdy nepřestalo.
Potoky alkoholu, kokainové vánice, divoké automobilové závody noční Prahou… Legendární herec, zpěvák, scenárista, producent a režisér byl typickým představitelem zlaté mládeže první republiky. Dokonalý společník ženy okouzloval uhrančivým pohledem a šarmem gentlemana, muži oceňovali jeho vtipný nadhled a umění sebeironie. S třemi desítkami filmů během necelých třinácti let se stal legendou, už mnohem méně se píše o jeho divadelní kariéře. Zářil i na jevišti Národního divadla a postavu doktora Galéna v Bílé nemoci mu dokonce napsal přítel Karel Čapek takzvaně na tělo. A pak byl s jeho domácí kariérou ze dne na den konec. Důvod? Židovský původ!
Obrácení Ferdyše Pištory:
Mravnost nade vše?
Tak se sice jmenovala jedna z jeho nejslavnějších komedií, sám se ale proklamovanými principy neřídil. Narodil se 19. února 1901 v rodině brněnského obchodníka s obuví a podobně jako se jeho bratr Pavel stal hudebním skladatelem, Hugo studoval na konzervatoři. Údajně mu však Leoš Janáček řekl, aby nezpíval a dal se na raději herectví. Po absolutoriu získal angažmá v Národním divadle v Brně, od roku 1924 působil v pražském Divadle Na Vinohradech a od roku 1930 až do emigrace v roce 1939 v Národním divadle. Skutečným miláčkem publika se stal krátce po nástupu zvukového filmu, kde se uplatňoval nejen jako herec, ale také jako autor či spoluautor námětů, scénářů i jako režisér. Mladý Haas býval s oblibou obsazován do rolí staříků, jejichž masky si rád vymýšlel. Zahrál si ale i neodolatelné elegány, zejména v komediích, k nimž napsal s režisérem Martinem Fričem scénáře. Svými náměty a scénáři se specializoval na společenské a situační komedie.
Dobrý voják Švejk:
V kokainové vánici
V třicátých letech rád pořádal večírky pro pražskou uměleckou i podnikatelskou smetánku. Kromě vyhlášených pitek, které byly často završeny nočními automobilovými závody v ulicích, se do popředí zájmu bohatých flamendrů dostával i koks. Podle policejních statistik působilo tehdy v Československu více než šest dealerů. Jeden z nich pracoval jako šatnář ve vyhlášené Hunkově restauraci, kam si podle Ljuby Hermanové pro sněžení jezdíval i Haas. „Haas se narkomanií nikdy netajil. Každý o tom věděl, a když občas dostával záchvat beznaděje a melancholie, všichni jsme věděli, že nemůže sehnat kokain. Někdy jsem ho třeba tři dny neviděla. A protože utratil všechny peníze za předražený, tajně kupovaný kokain, nezbylo mu každou chvíli na domácnost a já musela sáhnout do vlastní kapsy,“ prozradila o něm po letech jeho přítelkyně Adina Mandlová ve své knize Dneska se tomu směju.
Muži v offsidu:
Setkání s ruskou šlechtičnou
Až v šestatřiceti letech se poprvé tak zamiloval, že se chtěl dokonce oženit. O šestnáct let mladší Marie byla dcerou ruského šlechtice a posledního velvyslance carského Ruska ve Švýcarsku Michaila Bibikoffa. Vyrůstala a vzdělání získávala v klášterech, věnovala se umění a jako baletka působila u legendárního Maxe Rienhardta. Následně se s dalšími ruskými emigranty stala členkou kabaretu, s nímž vystupovala ve Vídni i v Berlíně. Tam však byla zatčena německou policií za hrdinné pomáhání Židům. S pomocí Jana Masaryka pak získala československý cestovní pas, na který v květnu 1937 přijela do ještě svobodné Prahy. Matka z ní chtěla mít hvězdu, takže přiměla Masaryka, aby jim sjednal schůzku se slavným Haasem, který ji okouzlil svou dvorností. Huga zase zaujala Mariina bezprostřednost. Hned první schůzka skončila velmi družným posezením, maminka byla spokojena, přesto dceru před svým odjezdem do Vídně varovala. Ale nic si s ním nezačínej, je to Žid! šeptla jí prý do ucha. Marie jí však odsekla, že právě to se jí na něm líbí. „Spražila mě pohledem, na nějž jsem dosud nezapomněla,“ vyprávěla Bibi ve své vzpomínkové knížce Dlouhá svatební cesta.
Život je pes:
Havel jim šel za svědka
Počátky Haasova vztahu s Marií byly jako vystřižené z červené knihovny. Nejprve pro ni připsal roli do svého filmu a na natáčení ji ze Ženských domovů na Smíchově vozil limuzínou. Pak se o víkendu vydali do kina, kde zhlédli hned tři představení. Pak si k němu přišla půjčit něco na čtení a zapovídali se až do noci. Haasovi už se nechtělo vézt ji domů, a tak jí navrhl, ať u něj přespí. Přemohla ho však únava, takže první noc spolu strávili ve vší počestnosti. Brzy to ale napravili a do měsíce se k němu Bibi nastěhovala. A rázně skoncovala s jeho závislostí na kokainu, poslední dávku mu prostě spláchla do záchodu. Svatba byla skromná, za svědka jim však šel zakladatel Barrandova Václav Havel starší a celá tehdejší divadelní a filmová elita byla přitom. Když Bibi otěhotněla, zdálo se, že jejich štěstí nic nestojí v cestě. Jenže se psal rok 1938.
Okénko:
Andula vyhrála
Komedie režiséra Miroslava Cikána, v níž ztvárnila hlavní ženskou postavu nezapomenutelná herečka a komička Věra Ferbasová, se stala Haasovým posledním československým filmem. Evropa velmi rychle hnědla, fašismus a protižidovské nálady začínaly pronikat i do Čech. V novinách se stále častěji objevovaly články s antisemitskou tematikou, proti Židům začínaly vystupovat i známé osobnosti. A Hugo Haas to velmi těžce nesl. Byl totiž Žid. Počátkem roku 1939 za ním do šatny v Národním divadle přišel poslíček a předal mu dopis, jehož obsah nemohl slavný herec zprvu vůbec pochopit. Stálo v něm: Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností. „Bylo mi, jako by se pode mnou otevřelo nekonečné propadliště. To ticho kolem nasvědčovalo, že to kolegové věděli,“ vzpomínal později.
Pokračování v pondělí 20. února)
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český film, Národní divadlo a jeho předchůdci, Encyklopedie Brna, Jolana Matějková: Hugo Haas – život je pes, Stanislav Motl, Mraky nad Barrandovem, innes.cz, Milan Hain: Hugo Haas a jeho americké filmy, Adina Mandlová: Dneska se tomu směju, Aleš Fuchs, Maria Bibikoff: Dlouhá svatební cesta)
Vložil: Adina Janovská