Žehlil bráchovy průšvihy a řídil jeho život. Pak už se mu nikdy nepodařilo překročit jeho stín. Tajnosti slavných
13.02.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Kytarista, zpěvák a výtvarník Milan Schelinger v dokumentu 13. komnata
AUDIO/VIDEO Jako oheň a voda. Starší Jiří byl neřízená střela, někdo ale rozum mít musel. Jen nejbližší věděli, že mu neustále kryje záda rozvážnější a racionálně uvažující muž, který se snažil ze všech sil jeho šílenou jízdu životem korigovat. Mladší bratr Milan.
Někdo rozum mít musel, takže tahle často hodně nevděčná role připadla o jedenáct měsíců mladšímu bráchovi. Milan Schelinger byl stejně charismatický jako kdysi jeho starší sourozenec, a když jste se mu zadívali do tváře, snadno jste našli i společné rysy včetně úsměvu. Zpěvák, kytarista, skladatel, malíř a umělecký kovář, bratr nezapomenutelného zpěváka Jiřího Schelingera, musel zdolat mnoho překážek a sám sebe považoval za smolaře. Přestože od Jiřího tragické smrti ve vlnách Dunaje uplynula celá desetiletí, bratrská láska ho nikdy nepřestala svazovat. „Já jsem ten odsouzenec, brácha je oběť. Je mrtvý, ale já tu káru s jeho mrtvolou táhnu celým životem. A tím spíš, že dělám muziku. Kdybych byl taxikář nebo inženýr, je to jiná branže. Ale že dělám hudbu, jsem tím poznamenaný,“ povzdychl si před pár lety v rozhovoru pro deník.cz.
Jaký hřích:
Nerozlučná dvojka
Narodil se o necelý rok později než Jiří, 18. února 1952, a stejně jako on ve východočeském Bousově, brzy se ale rodina přestěhovala do Prahy. Hudební talent měli bratři po kom dědit, otec byl totiž učitelem hudby. A prakticky odmalička se z nich stala nerozlučná dvojka. Zpočátku sice Jirka zlobil a dělal Milanovi naschvály, brzy ale pochopil, že ho bude potřebovat. Když jeden něco provedl, druhého tím prý jen inspiroval k další akci. „Házeli jsme po sobě dlaždičky pět krát pět centimetrů. Válčili jsme třeba s Vršovicemi, to tenkrát ještě fungovalo. I dnes se přece mladí mydlí, dají si nakládačku třeba na diskotéce…“ zavzpomínal. Rodiče byli spíš na vážnou hudbu, když ale kluci přišli do puberty, začali hltat rádio Luxembourg – Beatles, Rolling Stones… Milan chodil samozřejmě do hudebky, nejprve na housle, po třech letech ale přešel na kytaru, kterou vyučoval jeho otec.
Jdou se klanět bohům:
s kapelou Lucrezia Borgia
Splněný sen díky bráchovi
Ještě mnohem více se ale začal projevovat jeho výtvarný talent. Na rozdíl od Jirky, který z učňáku po dvou letech zběhl, se poctivě vyučil zámečníkem a také si odkroutil základní vojenskou službu. „My jsme do těch čtrnácti patnácti vyrůstali pořád spolu. Až potom, když zběhnul z učení a začal hrát s kapelama, od té doby už jsme se sobě tak nějak vzdalovali,“ přiznal serveru rockpalace.cz v jednom z mála rozhovorů, které kdy poskytl. Se slavným bráchou to neměl snadné, na druhou stranu ale zase díky němu našel svoji vysněnou práci a stal se profesionálním muzikantem. Jiří byl odjakživa rebel a neřízená střela. Za své počínání v roce 1968, kdy se postavil proti vpádu sovětských vojsk, byl ve vazbě, kde se pokusil o demonstrativní sebevraždu. A tak jel šupem na psychiatrii, což je běžný postup, a nakonec na tom vlastně ještě vydělal. Po propuštění z léčebny totiž dostal vysněnou modrou knížku.
Třešňová nálada:
Tajemná předtucha?
Kytarista, autor, manažer, celoživotní osobní záchranář… Jiřího rebelství mělo na mladšího bratra zásadní dopad. Poté co se stal v pouhých dvaceti letech slavným doslova přes noc, Milan za něj donekonečna řešil problémy, kterých měl vždycky dost. Neuměl hospodařit s penězi, opilý slávou se choval nezodpovědně vůči okolí, selhával jako vedoucí kapely i jako partner. Milan za něj neustále žehlil jeho maléry. Kromě toho vedl zkoušky, koncerty, nahrávání i Jirkův veškerý profesní život. Do té doby, než Jiří odjel do Bratislavy, kde den po natáčení pořadu pro Slovenskou televizi na procházce nočním městem skočil opilý do Dunaje a utopil se. Milan prý právě ten večer maloval doma obraz, na kterém mimoděk surrealisticky ztvárnil mužské nohy, topící se v proudu temné řeky. Pak ještě chvíli fungoval s Františkem Ringo Čechem. „Samozřejmě jsme po Jiřího smrti udělali s Františkem Ringo Čechem taky hodně práce, natočilo se několik singlů a LP František Ringo Čech 1983. Ale to byla taková zakázková práce, nebyly to moje sólový projekty nebo něco, co by člověk měl pod kontrolou, aby to bylo takový, jak on to chce, ale jsou to taky určitý výsledky,“ konstatoval.
Jabloňový list:
Hovězí porážka na Hrádečku
Pak souběžně dostal dvě nabídky, na post kytaristy do Kroků Františka Janečka, což byla podle jeho slov cesta dlážděná zlatem, a druhou, od The Plastic People of the Universe. K rozhodnutí ho nakonec přiměla souhra náhod. „Současně jsem hrál s Projektilem, ale když jsem se pak vlastně díky managingu ocitl proti své vůli na Politické písni v Sokolově, kde jsme dokonce vystoupili v den úmrtí L. I. Brežněva, tak mě celej ten populár otrávil, že jsem s úlevou přijal nabídku Mejly Hlavsy na post kytaristy, který v Plastic People of the Universe dlouhá léta nebyl. Bylo to moc příjemné setkání s úplně jinými lidmi. Bohužel jsme nikdy nevystoupili, a tak jsme jen zkoušeli a chodili na pivo, ale přece jenom jsme nahráli album Hovězí porážka u Václava Havla na Hrádečku. Takže mám na to alespoň tuto hmatatelnou památku. Ostatně Jirka Kabeš, houslista Plastic People of the Universe, se mnou bydlel v jedné ulici a nakonec se mnou i pracoval v maringotce národního podniku Vodní zdroje,“ připomněl svoji undergroundovou éru na serveru rockový-svět.cz.
Sníh a mráz:
Jméno jako značka
Jirkovy popularity Milan nikdy nedosáhl, jeho tvář i hlas ale všem bratra připomínala, a tak později založil s přáteli kapelu Jiří Schelinger Revival a začal s Jirkovými hity objíždět Čechy. Holubí dům, Jahody mražený, Šípková Řůženka, René, já a Rudolf… Nahrazoval tak mrtvého bratra jeho fanouškům a pamětníkům. Začal znovu nahrávat, točit klipy a vydávat desky. Spolupracoval s Alešem Brichtou na projektu Zemětřesení, léta dělal předskokana Miro Žbirkovi. Brzy ale zjistil, že kapel s názvem Jiří Schelinger Revival je několik, takže si nechal zaregistrovat příjmení Schelinger jako ochrannou známku a dnes je jediným oprávněným nositelem revivalu jména svého bratra. „Některý kapely si požádaly o licenci a můžou dál existovat pod tím názvem, ostatní si pyšně vypustily příjmení Schelinger z názvu,“ dodal.
Lucerna:
Šumavská idyla
Časem ho ale komerční tlaky natolik utloukly, že Prahu opustil a usadil se v pošumavské kovárně. Hrál s revivalem, s kapelou Milan Schelinger Band, mimo jiné natočil album se skupinou Lucrezia Borgia. A ve volném čase se věnoval kovařině a malířství. Kromě nejstarší dcery, která hraje jako flétnistka s Českou filharmonií, měl v rodině ještě další dva mladší přírůstky, Justinku a syna, který dostal po slavném strýci jméno Jiří. V roce 1994 vydal ve spolupráci s Petrem Bošnakovem o svém bratrovi knihu Jiří Schelinger: Život a… Na dům v Čestmírově ulici v pražských Nuslích, v němž s bratrem žili, nechal zasadit pamětní desku a v rodišti pořádal hudební festival Schelingerův Bousov. Cítil totiž povinnost dožít život i za zesnulého bratra. V letech 1997-2001 byl předsedou Koruny české, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska. Kytarista, zpěvák a malíř Milan Schelinger zemřel 10. února 2023.
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, ČSFD, RockPalace.cz, Rock-server.cz, Český rozhlas, Deník.cz)
Vložil: Adina Janovská