Miluje kavalerii i ježdění bez sedla. Koňák každým coulem si toho nabral víc, než si představoval. Horká židle Václava Vydry

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Václav Vydra v Show Jana Krause

Václav Vydra se na natáčení Show Jana Krause dostavil tak, jak ho v posledních letech vídáme nejvíc – v zelené košili a vestě, a hlavně se dvěma psy. Bez nich nechodí nikam. Z Pražáka se stal nejen venkovanem, ale také statkářem a chovatelem koní. Co by si o tom asi pomyslela maminka Dana Medřická, křehká salonní dáma?

Věčně je na cestách mezi statkem a Prahou, připadá si na roztrhání. Přitom si takový život nikdy nepředstavoval. „Já jsem to v podstatě až takhle nikdy nechtěl. Ten život to na mě navalil. Připadám si jako taková mušle, která žije na dně oceánu, a na ni jsou přisátí ti paraziti,“ komentuje se smíchem skutečnost, že je neustále ve společnosti svých psů, případně koní, do toho má práci v divadle, v televizi i u filmu, bydlí za Prahou a statek ho potřebuje prakticky neustále.

Václava Vydru doprovázeli dva psí parťáci, jeden ale hned v úvodu podlehl zvědavosti a zaběhl se kamsi do zákulisí

Koně mu nahradili herectví

Z počátku měl Václav Vydra pocit, že se mu herecká kariéra příliš nedaří a nenacházel v ní smysl života. „Já jsem to kdysi začal dělat kvůli tomu, aby herectví nebylo jediným těžištěm mého života,“ vysvětlil, kde se vzaly všechny jeho aktivity. „Když jsem začínal, dostával jsem takové malé role, a tak jsem si říkal, mám se trápit, že nehraju? Radši jsem tedy začal hrát tenis, chodil jsem se psy, jezdil jsem na koni… no a pak se to nabalovalo. Přibylo herectví. Přibylo zvířat. Všeho přibylo.“ Možná ani nečekal, že jeho manželka Jana Boušková s ním zálibu ve venovském životě bude sdílet, ale stalo se, a tak si pořídili statek za Prahou, který zrekonstruovali, a pořídili si koně. Napřed jednoho, pak dalšího... „Vytvořili jsme takový biotop, optimální pro chov domestikovaných koní, to znamená aktivní stáj, aby se pohybovali, žili ve stádě atd.,“ vysvětlil milovník ušlechtilých zvířat, který se rozhodl pro speciální chov, kde se koně pohybují volně ve stádu, neokovaní.

Původní hledání zábavy se časem proměnilo v úvazek na čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Jakmile ale začne Václav vyprávět s zvířatech, jako by se přenesl do úplně jiného světa.

Obviňují ho z týrání zvířat

Najdou se jiní chovatelé koní, který Vydrův způsob nedokážou ocenit. Dokonce ho obvinili z týrání zvířat, protože jeho koně mají volná kopyta a jezdí se na nich bez sedla a uzdy, jen s řemenem kolem krku. To samozřejmě není nic snadného, ale Václav Vydra tak má pocit, že je s koněm víc propojený. Místo obdivu se ale dočkal velké kritiky. „Jde o kopyta, ale i o ježdění bez uzdění. Dokonce mě někdo napadnul, že surově škrtím koně nákrčním řemenem, který používám k vedení koně,“ popsal, kam míří neurvalá kritika, které musí čelit, a dodal, že ho tato vášnivá zloba skutečně mrzela. Na druhou stranu si dobře uvědomuje, že nikdo, kdo se stará o koně, nikdy nepřipustí, že to dělá špatně, takže jeho novátorský přístup může leckoho zvednout ze židle.

Malý kurz chovu koní. Svobodu, kterou miluje, dopřává i svým láskám a je mu úplně fuk, že jeho přístup leckterý koňák nechápe.

Sedmá kavalerie

Na jednu stranu se Václav Vydra naučil ošetřovat koním kopyta a jezdit bez sedla jako Indián, na druhou vždy obdivoval umění semknutého jezdeckého útvaru, jak se uplatňoval snad ve všech armádách světa. „Ještě když jsem měl svého prvního koně, na jiném místě, jsem jednou tak jel a říkal jsem si, jak to muselo být hrozné v těch kavaleriích a ty bitvy… Tak jsem si řekl s nějakými známými, že si to zkusíme. Seřadili jsme se do řady, ale vyjeli jsme každý jinak. Tak jsme si řekli, že uděláme tažení kavalérie. Ale jaké? Nedokázal jsem si představit, že budu shánět uniformy hulánů. Takže sedmá americká kavalérie, Vinnetou, Old Shatterhand. Ti mají žluté šátky, bílé kšandy, čepice – to jsem sehnal, koupil jsem dvě šavle, trubku, prapor a vyrazili jsme v roce 2000 v počtu šestnácti jezdců. Jeli jsme krajinou, dělali jsme různé formace ve dvojstupu, v trojstupu, já jsem občas zatroubil, vlajka vlála,“ vzpomínal.

Jízda ve formaci učarovala evidentně nejen jeho pár přátelům, protože zájemců o tuhle akci každoročně přibývá. „Pocit té jednotky byl úžasný! Takový povznášející. Druhý rok jsme si řekli, že to uděláme znovu. To už nás bylo třicet osm. Osmý ročník nás pak jelo dvě stě.“ Kromě toho se herec účastní i jiných historických bitev, samozřejmě vždy na koni. Těch uniforem už si tedy pořídil mnohem víc, protože třeba do bitvy na Bílé Hoře je třeba jet vyštafírovaný ve správném oblečení.

Vždy všechno naplno. Rekonstruce historických bitev si užívá stejně jako filmové a televizní role. A se stejným elánem o nich umí i vyprávět.

Co by tomu řekli maminka s tatínkem?

Jan Kraus se zamyslel, jak by asi na synův koňácký životní styl reagovali slavní rodiče Dana Medřická a Václav Vydra. „Byli to inteligentní lidé a já jsem jejich syn. Myslím, že by je to potěšilo a že by mě v mém snažení podpořili. A to přestože s koňmi neměli nic společného,“ myslí si Václav Vydra nejmladší, který se přes svůj styl života rodové tradici Vydrů nezpronevěřil, hraje v divadlech i ve filmech a rolí má i teď po šedesátce pořád dost. Nejnověji ho uvidíme i v jiné než kameňácké roli také na televizní obrazovce. Hraje jednu z hlavních rolí v novém seriálu Primy Pod hladinou, který se odehrává v prostředí policejních potápěčů.

(zdroj: TV Prima)

Vložil: Ela Nováková