Suchý její radost neustál, Neckář s ní protrhl přednostovo kanape. A pak zestárla během tří minut. Tajnosti slavných

VIDEO Do vínku dostala vzácnou vlastnost, vždy se dokázala v životě dívat hlavně kupředu. Jako herečka měla děsnou smůlu, většina filmů, v nichž hrála, skončila vzápětí v trezoru. Přesto se stala hvězdou. Přispěly k tomu dámy z opery, které ohrnuly nos nad staropražskými písničkami.

Jedinečný a nezaměnitelný hlas, nejkrásnější nohy v republice, osobitá image, sex appeal… Výjimečná byla prostě úplně vším. Mimořádná dávka energie a chuť přinášet druhým radost ji neopustila, přestože už od dětství musela Naďa Urbánková překonat řadu tvrdých životních zkoušek. Nakonec ale vždy dokázala znovu zmobilizovat síly.

 

Amfora, lexikon a preparát:

s Evou Pilarovou a Jiřím Šlitrem v roce 1965

Leninův pobočník v rodině

Narodila se 30. června 1939 v Nové Pace, její otec Emil Balabán ale pocházel z Podkarpatské Rusi. Po skončení první světové války se vydal do Evropy jako ostatní příbuzní, jen bratranec Ivan zamířil do Petrohradu a stal se Leninovým pobočníkem. „Pak asi brzy zjistil, že z toho kouká malér, a zdrhl do Ameriky. A já často vídám v titulcích amerických filmů jméno Bob Balaban,“ prozradila Naďa před lety. Emil se v podkrkonošské Nové Pace oženil s hezkou Češkou a měli tři dcery. Nejmladší Naďa se narodila neplánovaně a všichni ji brali spíš jako kluka. Žili v Borovničce, kde ji učil na housle pan učitel Valkoun, který si později vzal její sestru. Založil také divadelní kroužek, který hrál v restauraci u Šepsů a Naďa v něm udělala své první herecké a pěvecké krůčky. K divadlu jí to táhlo odmalička, prý jí to předpověděla kartářka. „To, co vám osud dá do cesty, to nemůžete změnit.“

 

My jsme dívky padlé:

s Editou Štaubertovou v roce 1966

Tváří v tvář smrti

Otec byl v invalidním důchodu a děti ho velmi milovaly. Byl to ale právě on, kdo se postaral o Nadin první traumatický zážitek. „Jednou mě táta vzal nahoru na půdu. Sedl si tam na židli a řekl mi: Pojď sem a posaď se na mě. A prostě mě znásilnil,“ prozradila v knize, nazvané A příště lépe... „Začala jsem nejdřív plakat, a pak strašně moc křičet. Tak, až se vyděsil a nechal toho. Nakonec jsem vylítla, utíkala pryč. On na mě řval, že jestli to někomu řeknu, tak mě zabije.“ Až v dospívání si uvědomila, co se vlastně tenkrát stalo a co ovlivnilo její vztahy s muži. Dlouho odmítala fyzický kontakt, dovolila maximálně polibek nebo pohlazení, takže si kdekdo myslel, že je prostě chladná. Otec zemřel po puči v roce 1948 na selhání srdce a tenkrát poprvé viděla umírat člověka. Zanechalo to v ní hlubokou stopu, nejspíš právě proto pak šla do Trutnova studovat zdravotní školu.

 

Dlouhé týdny čekání:

Paní Zubatá podruhé

V roce 1957 se stala diplomovanou zdravotní sestrou, dál se ale zdokonalovala ve zpěvu a herectví. V létě 1959 se představila publiku s ochotníky jako Alenka v Jiráskově Kolébce a byla tak dobrá, že vyhrála Jiráskův Hronov a okamžitě dostala nabídky z divadel v Pardubicích i Hradci Králové. Vybrala si Pardubice, což se později ukázalo jako osudové rozhodnutí. Milovníky tam totiž tenkrát hrál o devět let starší Karel Urbánek. Brzy se vzali, Karel pak dostal angažmá v pražském divadélku Paravan a Naďa šla do Prahy s ním. Urbánek se stal známým hercem, patřil k nejžádanějším dabérům a upozornil na sebe i jako spisovatel. Jejich vztah ale poznamenala smrt nenarozeného dítěte. Karel pak začal hledat útěchu v alkoholu, Naďa v práci. Ještě několik let spolu žili, nakonec ale Karel požádal o rozvod. Nikoli ale kvůli jiné ženě, prostě žili každý svůj život.

 

Naděje:

ze seriálu Píseň pro Rudolfa III.

Jak se rodí zpěvačka

Naďa začala spolupracovat s Armádním uměleckým souborem, který měl i malou zájezdovou skupinu vážňáků. Hrálo Dvořákovo kvarteto a Foerstrovo trio, zpívali operní pěvci, Jan Tříska recitoval básně a Naďa byla konferenciérkou. Šéfoval jim Luboš Fišer, hudební skladatel a jeden z nejlepších autorů české filmové hudby, jehož díla hrají významné symfonické a komorní orchestry. A právě on zavinil její první veřejné pěvecké vystoupení. Jednou totiž měly v novém programu zaznít i lidové písně a odrhovačky lidu pražského, kuplet Padla, facka... Noblesní dámy z opery si ale postavily hlavu, že něco takového rozhodně zpívat nebudou, a Fišer hledal řešení. Nakonec rozhodl, že to zazpívá Naďa. A zrodila se zpěvačka. A když pak režisér Ján Roháč připravoval s Vladimírem Svitáčkem legendární filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů, dostala pozvánku na konkurz.

 

Takovou lásku, o jaké jsem snila:

s Jiřím Suchým v roce 1969

Jak porazit Suchého

V sále, narvaném půvabnými dívkami, zaúřadovala v její prospěch paní Pešulová z Barrandova, která ukázala na ni a poslala ji na jeviště. „A teraz nám volačo zatancujte,“ požádal Roháč. Šlitr začal hrát twist, Naďa se s kabelkou a pozvánkou v ruce začala vrtět a propadala se studem. „Zazpívejte nám něco,“ řekl Šlitr a její tvrzení, že nic neumí, ho rozesmálo. A tak spolu poprvé začali Klementajn, první sloku stále dokola. Pak přecházel do jiné tóniny, zkusili to jako operu… V té chvíli si prý vzpomněla na svou učitelku ze zdravotní školy, která se jmenovala Šlitrová, až později zjistila, že to byla Jiřího sestra. Své vystoupení považovala za trapas a chtěla utéct, jenže zabloudila v zákulisí. Když konečně našla dveře, stál v nich její idol Jiří Suchý. Na otázku, kam jde, jen špitla, že domů. „Ale to nemůžete, vždyť jsme vás vybrali do toho filmu, a kromě toho bych vám rád nabídl angažmá v Semaforu,“ odpověděl. Radostí mu skočila kolem krku a porazila ho na zem. Pak jela domů trolejbusem a byla tak štěstím bez sebe, že se musela moc držet, aby to nevykecala všem okolo.

 

Loď bláznů:

Ponti chtěl erotiku

V Semaforu patřila k nejsvůdnějším hvězdám a občas vystupovala i v odvážných scénách, například v televizním filmu Radúz a Mahulena, v němž se s Jaroslavou Obermaierovou koupala v rybníčku nahá. Kamera ji ale zabírala pouze zezadu. Den po odvysílání zpívala v Semaforu a vtom zaslechla, jak kytarista za ní zamyšleně říká: „Tenhleten zadek jsem včera někde viděl...“ Málem prý nedozpívala. Byla čerstvě rozvedená, neměla kde bydlet, takže stejně jako Waldemar Matuška spala v divadle, zabalená v oponě. V roce 1966 jí Jiří Menzel oznámil, že pro ni má roli v Ostře sledovaných vlacích. Ve slavném oscarovém filmu s ní protrhl Miloš Hrma přednostovo kanape, italský producent Ponti ale chtěl víc erotiky. Sice ji natočili, nakonec ale do filmu nezařadili. O tři roky později točila s Menzelem další slavný film, hořkou komedii Skřivánci na niti. Ta ale vzápětí skončila v trezoru, protože odhalovala poměry v padesátých letech, o nichž se mluvit nesmělo. „Skoro všechny mé filmy byly zakázané. Další dva ležely v trezoru, protože v nich hrál emigrant Honza Tříska,“ dodala.

 

Lucie a zázraky:

Z mindráku přednost

Jiřímu Suchému také vděčila za nápad, díky němuž se jí podařilo skloubit vystupování na pódiu a problémy se zrakem. Poradil jí, ať promění brýle, které byly považovány za handicap, v přednost. Naďa z nich udělala výrazný módní doplněk, získat ale zajímavé brýle znamenalo při tehdejší nabídce úkol téměř nadlidský. „Měla jsem na Příkopech známého optika a ten mne zásoboval brýlemi ze zahraničí. Většinou je vozil z různých veletrhů…“ zavzpomínala při příležitosti výstavy části sbírky svých brýlí v Jihlavě. Za celý život totiž nikdy žádné nezničila. „Jen můžu říct, že těch brýlí bylo rozhodně mnohem víc než chlapů, které jsem za celý život měla!“ Bylo jich totiž zhruba sto padesát, tedy těch brýlí. Mužů bylo méně, i když se Naďa netajila tím, že byla řada těch, kteří její život ovlivnili. Pár jich milovala, jiní zase po sobě zanechali v jejím srdci a duši spoušť.

 

Drahý můj:

Country jízda

Téměř u všech jejích pěveckých úspěchů stál klavírista a kapelník Jiří Brabec se svým Country Beatem. Začalo to na festivalu v Karlových Varech, pokračovalo v pražském Divadle Sluníčko, kam pozvala Jiřího Suchého, který pak Brabcovi nabídl angažmá v Semaforu. Potom pětkrát vyhrála v anketě Zlatý slavík. Její nejúspěšnější hity otextoval Jiří Grossmann a stal se také jejím nejlepším přítelem. Jenže mimořádně charismatický muž zemřel v pouhých třiceti letech, a i když si mnoho lidí myslí, že ho zabila leukémie, ve skutečnosti to byla Hodgkinova choroba, tedy zhoubné nádorové onemocnění mízních uzlin. Na přání jeho maminky zpívala Naďa na jeho pohřbu svůj hit Závidím, který pro ni napsal, když už tušil, že je s ním opravdu zle. S doprovodem a naživo. „A zestárla jsem snad o čtyřicet let,“ povzdychla si.

 

Závidím:

Pokračování v pátek 10. února.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Supraphon, Česká televize, Český rozhlas, Divadelní noviny, Český film, Blesk, Novinky.cz, Dušan Spáčil: Naďa Urbánková - A příště lépe…, Naďa Urbánková, Eva Sadková: Scénář pro Naďu)

 

Vložil: Adina Janovská

HP, Tajnosti slavných, Naďa Urbánková,