Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ze Sarajeva přes Košice až na Barrandov aneb Krásná filmová plavovláska hvězdou operety. Tajnosti slavných

01.02.2023
Ze Sarajeva přes Košice až na Barrandov aneb Krásná filmová plavovláska hvězdou operety. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením soukromý archiv Adiny Janovské

Popisek: Operetní subreta a představitelka vedlejších filmových rolí Marie Norrová na oficiální podpisové fotografii z třicátých let

AUDIO/VIDEO Její hlas zněl z gramofonu při každé rodinné zábavě či společenském večírku, na plátně zářila plavou hřívou a temperamentem. A pak s nástupem nového režimu navždy kamsi zmizela.

Pánové mají radši blondýnky, prý odjakživa. Alespoň to tvrdí slavná americká muzikálová komedie z padesátých let v hlavní roli s Marilyn Monroe. Naši filmaři na to ale vsadili už o dvacet let dříve, takže ve filmech pro pamětníky najdeme plavovlasých krásek celý regiment a jejich jména zpravidla padla v zapomnění. Jednou z nich byla i úspěšná operetní subreta Marie Norrová, která byla díky zvláštní intonaci rozpoznatelná během prvních taktů.

 

Slávko, nedej se:

Malá baletka

Její rodina sice pocházela z Prahy, přesto se narodila 2. srpna 1912 v Sarajevu a ve skutečnosti se jmenovala Preisslerová. Její tatínek byl totiž železničář a kvůli jeho profesi s ním putovala po všemožných koutech Evropy i jeho žena. Kočovný život ale tomu rodinnému právě nepřál, takže Marie nakonec vyrůstala ve východoslovenských Košicích, kde absolvovala základní školu, začala chodit do baletu a už v čtrnácti letech se stala členkou baletního souboru tamního divadla. Pak ji rodiče vypravili na prázdniny do své rodné Prahy, k babičce, která byla velkou milovnicí divadla a bydlela na Smíchově. A díky ní byla vnučka přijata do baletního souboru smíchovské Arény. Její vedení si brzy povšimlo, že klasický tanec není jediné umění, k němuž jí daly sudičky do vínku pořádnou porci talentu. Drobná blondýnka využila naplno příležitosti, kterou dostala, a vypracovala se velmi rychle na operetní herečku a zpěvačku.

 

Já bych se tak ráda vdávala:

Zapomenuto v archivu

Od počátku třicátých let prošla jako skvělá komička řadou pražských operetních i činoherních scén, od Rokoka přes Mladou operetu, Švandovo divadlo či Divadlo U Nováků až po Nezávislé divadlo, které vzniklo v roce 1941 v podzemí slavného hotelu Ambassador na Václavském náměstí, na scéně zrušeného varieté Alhambra. Jeho uměleckým šéfem byl dramatik a kabaretiér Jan Snížek, který byl ale současně i majitelem stavební firmy, zaměřené na silnice a mosty, a továrny na léčiva Medica. Marie byla nepřehlédnutelná i výraznou mimikou, gestikulací a řečí těla, takže už v roce 1934 dostala poprvé příležitost ve filmu. V německé verzi komedie Martina Friče Život je pes, k níž napsal Frič scénář společně s Hugo Haasem, dostala jednu z vedlejších rolí. Dnes už se ale na ni nepodíváme, protože v našich archivech není. Dostupná je pouze v Bundesarchivu v Berlíně a v moskevském Gosfilmofond Rossii.

 

Možná to láska není:

Plavovlasá záplava

O dva roky později dostala větší příležitost, postavu sekretářky inženýra Peterse, v romantické komedii Karla Hašlera Irčin románek. Film programově zacílil na srdce nejen českých, ale především německých a rakouských fanynek obsazením nejslavnějšího milovníka doby Rolfa Wanky, ale také autentickými záběry chorvatského pobřeží včetně pohádkového Dubrovníku. A úspěch byl zaručen. O dva roky později si Marie před kamerou konečně poprvé i zazpívala jako subreta Alena Skalská v komedii Slávko, nedej se! a až do počátku druhé světové války ztvárnila vedlejší postavy ve dvou desítkách filmů. Nejvýraznější z nich je Katka Dlouhá v komedii Václava Kubáska z roku 1939 Ženy u benzinu, o níž se říkává, že je nejblonďatějším prvorepublikovým filmem. Divácky zajímavou se stala nejen mimořádně širokým obsazením nejslavnějších filmových krásek, od Růženy Šlemrové přes Zitu Kabátovou a Annu Letenskou po Jiřinu Sedláčkovou a Boženu Šustrovou, ale také optimistickým pohledem na problémy zaměstnaných žen. Tenhle film často nevídáme, mnohem častěji nám Marii připomene komedie s Vlastou Burianem Přednosta stanice, v níž si zahrála služku v restauraci, hubatou Pepičku, která rozmazluje bezdomovce Ťopka různými dobrotami, na jejichž zaplacení ale nebude mít.

 

Přednosta stanice:

Šlágry do sbírky

Velmi často spolupracovala s rozhlasem a v letech 1938-1942 i s gramofonovými závody, pro něž natáčela s orchestrem Bobka Bryena populární šlágry, které nesměly chybět v žádné sbírce majitele gramofonu. Díky tomu také poznala svého manžela, textaře populárních swingových písní a šansonů Viléma Dubského, který byl mimo jiné i autorem libret k několika operetám Luďka Pacáka a hudebním veselohrám, například Miluji svou ženu Bedřicha Nikodema či Ženitbě Aloise Jiránka, kterou uvedlo v roce 1945 Nové divadlo Oldřicha Nového. Manželství se ale po čase rozpadlo a Marie se po rozvodu vrátila k svému rodnému příjmení Preislerová. Po osvobození už se objevila na filmovém plátně jen výjimečně. Poprvé jako dívka na veselici v poetické komedii Václava Kršky Řeka čaruje, která se ale začala natáčet ještě za protektorátu.

 

Kvůli tvým očím:

Odchod do zapomnění

Po osvobození prošla Divadlem kolektivní tvorby, Novým divadlem Oldřicha Nového a až do roku 1950 vystupovala se zájezdovým Vesnickým divadlem. Počátkem padesátých let z jeviště definitivně zmizela a o jejím dalším působení až do odchodu do penze není nic známo. V roce 1952 si na ni vzpomněl režisér Bořivoj Zeman, jenž ji obsadil jako rekreantku Havelkovou v nestárnoucí komedii s Jaroslavem Marvanem Dovolená s Andělem. V roce 1958 si poprvé a naposledy vyzkoušela i práci v televizi, jako stará paní před obchodem v komedii s Jiřinou Šejbalovou Babička je ráda, a mihla se v dětském dobrodružném filmu Poplach v Kovářské uličce, natočeném podle stejnojmenné knihy Václava Řezáče. Před kamerou stanula naposledy v roce 1966 jako bezejmenná žena na schodech v legendární hudební komedii Ladislava Rychmana Dáma na kolejích. Jedna z nejkrásnějších prvorepublikových filmových plavovlásek Marie Norrová zemřela 31. května 1980 v Praze.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Kultura,cz, Česká televize, Český rozhlas, Národní filmový archiv)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská