V hlavní roli závist. Zatímco dobývala svět, doma ji za trest navždy vymazali. Tajnosti slavných
30.01.2023
Foto: Se svolením soukromý archiv Adiny Janovské
Popisek: Eva Prchlíková na oficiální podpisové kartě z padesátých let
FOTO / AUDIO/ VIDEO Šuškalo se o ní, že emigrovala, a tím jí závistivé kolegyně navždy zavřely cestu k návratu do vlasti. Zatímco drobná plavovláska z filmů pro pamětníky dosáhla mezinárodního věhlasu, v rodné zemi byla plánovitě zapomenuta.
Její životní dráhu předurčily čistý soprán s velkým rozsahem, půvabná tvář a pohybové nadání. Půvabná blondýnka se narodila do doby zrození a rozmachu kinematografie, takže není divu, že se představila publiku nejprve jako jedna z dlouhé řady dívek, kterých měli v třicátých letech minulého století vzhledem k obrovskému množství natáčených projektů velkou ,spotřebu‘. Vzápětí Eva Prchlíková zazářila jako nadějná sopranistka ve světě opery a později jí jako Evě Likové tleskalo publikum nejvýznamnějších světových operních scén. Nakonec ale její životní pouť navždy změnila jedna z nejubožejších a zavrženíhodných emocí – závist.
Polibek na rozloučenou:
Duo se Settlerem
Narodila se 21. prosince 1919 v Dvoře Králové nad Labem, od pěti let už ale vyrůstala v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu v Karlíně absolvovala i půlroční kurz na rodinné škole, prožít ale život coby vzorná hospodyňka a matka v domácnosti nebo ho strávit nad suchopárnými lejstry jako úřednice ji ale vůbec nelákalo. Od dětství totiž zpívala, učila se hrát na klavír, pracovala na sobě v baletní přípravce významného tanečníka a choreografa Jaroslava Bergera a ráda chodila do biografu. Obdivovala krásky na stříbrném plátně a snila o tom, že se stane jednou z nich. A protože pochopila, že splněné sny nepadají samy z nebe, přihlásila se k studiu herectví na státní konzervatoř, kterou úspěšně absolvovala v roce 1939. Současně natáčela i populární šlágry s kolegou Oldřichem Kovářem, který byl členem původní sestavy trampské skupiny Settleři. Mezitím se jí podařilo uspět i ve filmovém konkurzu, takže si už během studia zahrála v roce 1936 jednu ze spolužaček Hany Vítové neboli Evy Martenové v melodramatu režiséra Svatopluka Innemanna Sextánka.
Hvězda české operní scény čtyřicátých let; foto se svolením Opera Plus
Role jako přes kopírák
Ještě v tomtéž roce dostala bezejmennou vedlejší roli jedné z chovanek penzionátu v romantické komedii Karla Hašlera Irčin románek a do vypuknutí druhé světové války se objevila v patnácti filmech. Všechny si ale byly podobné jako vejce vejci, zpravidla průměrné kvality, a monotematické byly i Eviny postavy, rozverné studentky či vzorně vychované dívky takzvaně z lepších rodin. První, které scenáristé přidělili i jméno, byla v roce 1938 Věra v komedii Karla Lamače Slávko, nedej se!, poté si zahrála mimo jiné v Ideálu septimy, historické komedii Cech panen kutnohorských, v komedii o tom, že žádný továrník si nemůže být jist před podnikavou chudou dívkou Andula vyhrála, či v hudební romanci Václava Binovce Lízino štěstí. Mezitím nabrala její kariéra jiný směr, takže se pak před kameru vrátila už jen jednou, jako písařka v dramatu o gigantické stavbě a šetření na nepravém místě z roku 1942 Velká přehrada. I když její jméno v titulcích zůstalo, téměř nikdo už dnes ani netuší, že se půvabná plavovláska stala světoznámou hvězdou.
Tvůj bílý šátek:
Úchvatná Mařenka
Mnohem víc možností jí nabídlo divadlo. Od března do začátku září 1938 se poprvé představila publiku, a hned na scéně Národního divadla, v dramatizaci románové prvotiny vrcholného představitele literárního realismu Gustava Flauberta Paní Bovaryová. Po absolutoriu nejprve prošla jako herečka a operní pěvkyně divadlem v Kladně, pražskou Velkou operetou, Novým divadlem Oldřicha Nového a v roce 1941 zakotvila až do uzavření českých divadel nacisty na podzim 1944 v Tylově divadle v pražských Nuslích. Souběžně začala od roku 1943 hostovat v Českém národním divadle Brno, jehož publiku se poprvé představila jako Mařenka v Smetanově Prodané nevěstě, a svým čistým sopránem tak zaujala, že se vzápětí stala řádnou členkou operního souboru. Pak ale dostala nabídku, která se neodmítá.
Díky baletní průpravě hravě zvládla i postavu Neddy v opeře Komedianti; foto se svolením Majestát.cz
Jako jed
Velmi brzy ale pocítila, jak zákeřná a zničující dokáže být lidská závist. Dvouleté angažmá v Spojených státech, kde zpívala s Detroit Symphony Orchestra pod pseudonymem Eva Likova, jí záviděla nejedna kolegyně, takže se po únorovém převratu v roce 1948 vyrojily doma pomluvy, že vlastně emigrovala. Následovaly výhrůžky, jak s ní režim zatočí, které se k ní donesly až přes oceán. Není tudíž divu, že nakonec požádala o trvalý pobyt a díky velkolepému úspěchu dostala hned po počátečním angažmá další nabídku v New York City Opera, v níž působila celé desetiletí. Poté hrála a zpívala v stálém angažmá až do poloviny šedesátých let na hudebních scénách v Detroitu, New Yorku a Philadelphii, hostovala v dlouhé řadě amerických i evropských divadel, pořádala koncertní představení a zájezdová turné. Jen v rodném Československu jako by nikdy neexistovala.
Druhá kariéra
V roce 1966 ukončila pěveckou kariéru, a pak učila zpěv na University of Michigan School of Music, Theatre & Dance, od níž dostala při odchodu do důchodu ocenění za celoživotní dílo. Ani pak nezahálela a učila dál soukromě ve Philadelphii a New Yorku, kde založila vlastní pěveckou školu. S přibývajícím věkem se u ní ale rozvinula Alzheimerova choroba, takže v Michiganu nakonec zakotvila natrvalo. Pěvkyně Eva Prchlíková, která se stala uznávanou operní hvězdou světového formátu, se už do své vlasti, která se na ni snažila plánovitě zapomenout, nikdy nevrátila. Zemřela 15. března 2004 v michiganském Southfieldu.
(zdroje: ČSFD, FDB, Národní divadlo, Český film, Opera Plus, Majestát.cz, Encyklopedie dějin Brna, International Opera Star and Beloved )
Vložil: Adina Janovská