Jak Babiš jednou ranou sestřelil celou opozici. Komentář Štěpána Chába
komentář
30.01.2023
Foto: Se svolením Andreje Babiše
Popisek: Andrej Babiš zahájí postupné stahování z politiky i veřejného prostoru
Já to nechtěl Babišovi před volbami příliš kazit, tak jsem jen pobaveně přihlížel. Teď už to, když bohužel máme za nejvyššího v zemi generála, vypustím. Andrej Babiš své vlastně jediné téma voleb značně přepálil. Téma válka a volání po míru je většině obyvatel ČR ukradené. Válka je daleko a Rus si na NATO netroufne, a mimo jiné si Rus po mordě zaslouží, toť přesvědčení drtivé většiny obyvatel. Babišův marketingový tým si neuvědomil, že důstojnost a hrdost dalece předčí hysterické volání k bajonetům. Případně od nich. A důstojnost s hrdostí generál předváděl krásně.
Babišův sprint před druhým kolem vzal velmi podivný směr. Místo aby silně akcentoval naprosté ovládnutí celého politického spektra jediným směrem, aby poukazoval na zprivatizování Ústavního soudu bandou Fialových věrných, generálovu podporu zavedení eura, greendealových šíleností a dalších témat Fialovy vlády, kterou generál rád ve všem podpoří (německý Tagesschau komentoval zvolení generála prostě - Jasné vítezství proevropanů, americká CNN zase napsala: „Podporuje přijetí eura, což je téma, které po sobě jdoucí vlády odkládaly, a podporuje manželství osob stejného pohlaví a další progresivní politiku.“), usedl do lotosového květu svého marketingového oddělení a jako šílený neustále opakoval – já nechci válku, já chci mír. Což ho dohnalo až před brány zostuzení, kdy začal v ČT tvrdit, že by neposlal českou armádu na pomoc nebohému Polsku, kdyby úpělo pod útokem nějakého zlotřilce. Pak se z toho vykrucoval, ale bylo vidět, že ta nalejvárna z marketingového oddělení se mu do té hlavy vypálila moc. Škoda.
Škoda i toho, že hnutí ANO nebylo schopné vygenerovat někoho rozumnějšího. Termín prezidentských voleb byl znám dlouho dopředu, nelosoval se jako ve Sportce týden před volbami, hnutí ANO (já bych je přejmenoval na NO A?; i s tím otazníkem) tedy mělo hledat ne pouze ve svých řadách, ale v celé společnosti někoho, kdo bude schopný s důstojností vzdorovat úderce Fialova kandidáta i neskutečné a očekávatelné mediální masáži. Generalissimus se plahočil s kampaní dlouhé dva tři roky. A byl odměněn. Mimo jiné i protivníkem, který jej nedokázal v diskusích udolat a přitlouct k futrům jeho prázdnoty a naučených frází.
Je dobré Andreje Babiše upozornit, že by z pozice prezidenta měl pramalou, až nulovou šanci výrazně ovlivnit světové dění. Pravdou je, že by byl alespoň rétoricky proti, vždyť tady má veškerý byznys, který si bude chránit, čehož se u generála nedočkáme, protože ten je mentálně usazený daleko na Západě, pro něj je euroatlantické společenstvo o značný kus výš, než nějaká Česká republika. Ovšem pokud se velmoci rozhodnou, že budeme fasovat erární ponožky při šturmu na Stalingrad, budeme prostě fasovat erární ponožky a generál bude radostně přikyvovat. Tečka. I kdyby byl na Hradě v tu dobu svatý Petr, nehne s tím ani o píď, leda se odvalí někam do exilu a bude předstírat, že o něčem rozhoduje. Místo svatého Petra na Hradě budeme mít generála Petra (Pavla). Dobře nám tak. Slabá opozice bez strategického přemýšlení víc vygenerovat nedokázala. Nic víc než Andreje Babiše, který byl, je a bude toxický. A tedy bude pro desítky, stovky tisíc lidí nevolitelný. A to i pro ty, kteří s vládou Petra Fialy a jejich novým maňáskem na Hradě nesouhlasí. Nebohé hnutí ANO, i jemu zvoní umíráček.
Což nás vede k radostnému prozření, které by se v inzertním časopisu Annonce vyjímalo nějak takhle: „Hledám schopnou (nikoliv všehoschopnou) opozici k vládě Petra Fialy. Ve sněmovně už nám zbyly jen trosky Babišova ega a Okamurova zášť vůči komukoliv, kdo nechce plnit jeho ČTYŘI BODY, bez kterých s nikým do holportu nepůjde... a kvůli nimž nikdy nikdo nepůjde do holportu s ním. Opozice by to měla být svěží, rozumně konzervativní, neideologická, zdravě vlastenecká, strategické myšlení vítáno, majetek prokazatelný, nejlépe z členské základny (proboha, už žádného oligarchu, zase to rozštěpí). Zn. spěchá.“
Když jsme u toho Okamury. Chudák Okamura. I jemu zazvonila hrana, když před volbami předvedl, že není schopen žádného kompromisu. Naprosto žádného a vůbec s nikým. Že do jeho politické výbavy diplomacie rozhodně nepatří. Že je v roli permanentní opozice vlastně docela spokojený. Po jeho extempore už s ním nikdo nepočítá. I on by měl být po zásluze odejit do prostoru mimo sněmovnu. Hezky z gruntu, protože opozici vinou Okamury, a teď už i hnutí ANO, ve sněmovně nemáme žádnou. Teď už to je jen stafáž pro tvrzení, že žijeme v demokratickém zřízení.
A ne, Jindřich Rajchl, ke kterému se teď obrátily zraky zhrzených, ten to není. Je příliš radikální, příliš nepolitický. Stačí se podívat na jeho videa – tolik emocí, tolik vášně. Jen jiná verze Okamurova čtyřbodového SPD. Z jeho úst není slyšet politika, ale agitace. Agitace z druhé strany, než kterou slyšíme u Fialova pravo-středo-levého šapitó pěti stran. Ale přesto agitace. A Rajchl si také nebude hrát na kompromisy. To není ta skutečná opozice, ale protestní hnutí, které shoří už v základech. Nenabízí důstojnou politiku a správu věcí veřejných, ale barikády.
Svobodní? Nechcete se konečně vykolébat ze stínu svých nekonečných proher? Nechtěla by se ČSSD otřepat ze svých progresivistických levičáckých tanečků a začít dělat skutečnou levici, kterou Babiš svým osmiletým angažmá zcela zlikvidoval? Robejškovi Realisté byli zajímaví a jeho členové a sympatizanti se určitě neztratili v černé díře nebytí. Nebo je tady nějaké občanské hnutí, které má našlápnuto? Co zakladatelé mírové petice, kteří se točí kolem Matěje Stropnického? Jsou tam vesměs inteligentní lidé. Nebo budeme nečinně sledovat, jak jedinou opozicí Fialy je Okamura s Rajchlem, kterým bude hrát druhé housle skomírající a ve své podstatě politicky provládní hnutí ANO? Vždyť se už teď nenávidí a nedokáží spolu mluvit a hledat kompromisy. S takovou nám tu Fiala bude vládnout už na věky. I bez zákonů zavádějících cenzuru a zavírání nepohodlných.
Na straně opozice je prázdno, potřebujeme politické obrození. Obrození bez barikád a vyzývání k válce. To nikam nevede a nepovede. Podívejme na Okamuru a jeho 10 %. To je čirá marnost. Jen zažraný oportunismus vůči všem okolo, nikoliv opozice.
Volby do Poslanecké sněmovny jsou za tři roky. Za tu dobu by se ve společnosti mohla (a měla) prosadit strana, která nebude hysterická, nebude toxická, nepostaví svou politiku na emocích a vyvolávání vášní, ale taková, která se stane skutečnou opozicí Fialova bigbandu. Je tu něco takového? I když, pravda, možná se to nestihne. Generál už si cvičí němé a automatické podpisy pod Rakušanovy zákony. Ale třeba ne, třeba se generál vytáhne a bude důstojným prezidentem.
Vložil: Štěpán Cháb