Kterýho generála, paní Müllerová? Aneb na Varšavu! Svět Tomáše Koloce
komentář
29.01.2023
Foto: Se svolením Jaroslava Svobody
Popisek: Haškošvejkoloc
„…v tom jistým rádiu se radili, jak Mu pomoct, aby se na to nepřišlo, vono se to podle zákona prej totiž nesmí, ale nakonec se ukázalo, že jsou to planý strachy. Pomáhaly Mu všechny rádia, televize i noviny. Ten jeho protivník, kterej má pod palcem jenom tři rádia, tři televize a jedinej mediální koncerneček, jenom sprostě nadával, ale za naším Vítězem stál i sprostý lid! Když mi jeden člen volební komise vyprávěl, jak k nim na volební místnosti přišla akční trojka přesvědčovat lidi, ať nevolí toho jeho protivníka, dojetím jsem se rozplakala. V našem kostele dokonce za Jeho zvolení pokrokoví farníci udělali modlitební maratón a ani našemu reakcionářskému panu biskupovi, který neuznává národní ani kulturní frontu, nic nepomohlo, že napsal pastýřský list, ve kterém farníky mezi řádky prosil, aby ho nezabíjeli, když Vítěze volit nebude. Posloucháte mě, pane Švejk?“
„Co jste říkala?“
„Že jsme prezidentem zvolili Pavla, pane Švejk,“ řekla paní Müllerová Švejkovi, který na otomanu setřásal únavu ze všech příběhů, které musel za sto let prožít v pokračováních svého příběhu od autorů, jako byli Brecht, Heller a Koloc.
„Kterýho Pavla, paní Müllerová? Já znám tři. Svatýho Pavla, toho, co vraždil křesťany, ale pak ho osvítil Ježíš, a řek mu, že musí křesťany učit správnýmu křesťanství. Pak jsem znal jednoho Pavla, co jeho tatík prodával luxy a v dětství synka krmil krásnejma srncema, a když pak odešel do koncentráku, tak v rybníce, co jim zkonfiskovala německá armáda, ten malej Pavel lovil zlatý úhoře, tak dlouho, než vedle ve vesnici Němci vyhodili do povětří pramen toho potoka, co do toho rybníka tek. Ta vesnice se menovala Lidice. Pak jsem znal ještě Pavla Pavla, a ten tak dlouho čekal, než mu ten čilskej prezident generál Pičonet dá povolení plout na dovolenou na Velikonoční ostrovy, až tam Pavel vzteky rozhejbal ty ohromný sochy, co tam maj.“
„Ani jednoho, pane Švejk. Toho hubenýho, krásnýho, taky prezidenta generála. A bude prej teď klid a řád, a všichni spolu budem mluvit slušně, neb demokracie není anarchie a protisystémové síly trpět nebude, říkal.“
„No to není nic novýho, paní Müllerová. Jednoho takovýho prezidenta generála už jsem zažil. Ten byl taky chvíli u zpravodajců, taky v mládí přeběh z jedný strany na druhou, akorát obráceně, než ten váš. Nejdřív byl bílej, a teprve pak rudej. Ale klid a řád za něho byl, to zas jo. Jak se zpívá v tej Matuškově písničce: Vokurky v láku a cestovní ruch…“
V našem kostele dokonce za Jeho zvolení pokrokoví farníci udělali modlitební maratón... Foto Tomáš Koloc
„Když oba potom ještě dále tlumočili názor českého člověka na válku, voják z kasáren opakoval, co dnes slyšel v Praze, že u Náchoda je slyšet děla a ruský car že bude co nejdřív v Krakově. Potom si vypravovali o tom, že se obilí od nás vozí do Německa, němečtí vojáci že dostávají cigarety a čokoládu.“
Paní Müllerová (která od doby, co knížku o Švejkovi četla naposledy, už zapomněla, jaký byl tehdy názor českého člověka na válku) náhle zdvihla oči od čtení: „S tím Krakovem mi to, pane Švejk, připomíná: Představte si, že ten protivník pana generála, nějakej pan Babiš, měl na billboardech, že nezavleče Česko do války, a když potom pan premiér Fiala a páni ministři Černochová a Lipavský (co loni když padla ta raketa na Polsko, nejdřív řekli, že jsme ve válce, a pak se omluvili, že v ní teda nejsme) a i ten pan generál Pavel po něm chtěli, aby své lži, že jsme ve válce, odvolal, tak neodvolal, a když se ho pan moderátor pak v televizi ptal, jestli by v tý válce (ve který teda nejsme) pomoh Polsku, tak ten Babiš řek, že by nepomoh.“
Švejk, který ji poslouchal jen na půl ucha, se zatím usadil na záchodě, přičemž si vedl stále svou: „Akorát ceny jsou stálý, jak se zpívalo v tej písničce z dob prezidenta generála Svobody, tak ty ceny ten náš pan generál, Petr nebo Pavel nebo jak se menuje, asi neudrží ani s celou českou armádou. Jak taky, když kvůli tej válce (ve který nejsme, jak jsme se od něj dověděli) nesmíme levně dovážet ropu a plyn, co je nemáme, vodtamtaď, kde jsou, a draze je kupovat tam, kde nejsou, a elektriku, který máme dost, musíme levně vyvážet tam, kde není, a draze ji kupovat, aby byla zase zpátky. To je tak blbý jako s tím obilím, co jsme tam za císaře pána vyváželi, aby Němci měli cigarety a čokoládu, jak jste četla…“
Náhle soustředěn na tělesný pochod, jímž se právě obíral, Švejk na malou chvíli zmlkl, nabral dech, a pak zas pokračoval: „Jó, bejvali v Evropě statní jonáci, prezidenti generálové, co se takovýmu vydírání postavili: Tito, de Gaulle… Ale takoví už dneska nejsou v módě. Dneska se nebojuje proti drahotě, ale aby byla drahota.“ Nejistý, zda ho paní Müllerová slyší, nakonec hlasitě shrnul: „A ti generálové, co jsem říkal, navíc bojovali, jenom když museli, a většinu života pak už jen vyjednávali mír. To se dneska už vůbec nenosí!“
Pomáhaly Mu všechny rádia, televize i noviny... Foto Tomáš Koloc
Když byl Švejk se svou věcí hotov, zjistil, že na záchodě není toaletní papír. Maně tedy hmatal kolem sebe, až nahmatal staré noviny, z nichž nazdařbůh vytrhl jeden list, z něhož si jako uvážlivý občan před použitím ještě přečetl aspoň začátek:
„9. ledna 2023:
Sněmovna zítra projedná změnu Ústa (dál utrženo)
která vládě usnadní posílání vojáků do zahra (dál utrženo)
a současně zmírní pravidla pro povolování pobytu zahraničních voj (dál utrženo)“
V pokoji mezitím paní Mülerová zapnula televizi, ze které zazněl hlas nově zvoleného prezidenta:
„Mluvil jsem se slovenskou prezidentkou a líbí se jí nápad, že bychom spolu mohli jet za prezidentem ukrajinským; pak jsem si volal s polským prezidentem a litevským a snažíme se všichni tři společně setkat ve Varšavě…“
„Tak jak to bude, pane Švejk? Budeme válčit?“ zakřičela za Švejkem paní Müllerová.
„Už to vypadá, paní Müllerová,“ šeptl Švejk smutně do hluku splachující se vody, „že budeme.“ Při pohledu na list z novin, za kterým se zavírala voda, pak spíše pro sebe dodal: „A je to v…“
Paní Mülerová, která zatím vypnula televizi, opět otevřela slavnou knihu, která popisovala minulost. (Nebo snad budoucnost?):
„Dobrže, řekl generál, který byl Polák a znal trochu česky, ty rzveš na sena jako krawa. Stul pysk, drž gubu, nebuč! Býl jsi už na látrině?
Nebyl, poslušně hlásím, pane generálmajor.
Proč jsi nešel šráť s ostatními menži?
Poslušně hlásím, pane generálmajor, není z čeho tlačit. Podle maršrúty měli jsme už dostat na několika stanicích večeři, a nedostali jsme nic…
Generál souhlasně kýval hlavou a poznamenal, že poměry se rozhodně lepší, ze začátku války bylo mnohem hůř. Čím déle válka potrvá, tím více se všechno uvede do pořádku…“
Zdroje: Česká televize, Deník N
Vložil: Tomáš Koloc