Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nebuď mamánek, dopadneš jako Lábus. Anebo si koukej spořit na důchod. O kom se mluví

29.01.2023
Nebuď mamánek, dopadneš jako Lábus. Anebo si koukej spořit na důchod. O kom se mluví

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Jiří Lábus ve své nejnovější roli, v minisérii krimikomedií Jana Hřebejka Boží mlýny

Oblíbený herec Jiří Lábus, jeden z našich nejvýraznějších komiků, má na stará kolena starosti. Nikdy se neoženil, děti nemá, takže má v třiasedmdesáti letech štěstí jen v tom, že může pořád hrát, a tím si přivydělat k důchodu. Jinak by mu přidávání Babiše a Schillerové moc životní úroveň nezvedlo... Řečeno na rovinu, hovoříme o hereckých, respektive uměleckých penzích. Leckdo si totiž myslí, že herci a herečky si žijí v bavlnce bohatých honorářů. Jenže ono je to trochu jinak, a to i u těch slavných a známých, jako je právě Jiří Lábus.

Těžko se tomu věří, protože Jiří Lábus vypadá už asi dvacet let pořád stejně, populární herec ale oslavil 26. ledna 73. narozeniny. Dál vypadá svěže, svůj hlas propůjčuje dabingu, hraje ve filmech i televizních pohádkách, zůstává věrný domovské Ypsilonce a občas hostuje v Kalichu, ale co si budeme povídat, v tomhle věku se člověk zamýšlí nad tím, jak dlouho bude moct ještě naplno pracovat.

Mizerný herecký důchod

O tom, že herecký důchod nebývá zrovna základ pro pohodové stáří, se už namluvilo hodně. Základ se vyměřuje obvykle z divadelního platu, který není žádná hitparáda. Herci si sice přijdou na pěkné honoráře v televizi nebo ve filmu, jenže to jsou jen občasné přivýdělky, které mizerný základní důchod vylepší jen trochu. Veronika Žilková se při pohledu na výpočet důchodu rozplakala a teatrálně, jak jejím zvykem, to sdělila veřejnosti. Jaroslava Obermaierová i přes stařecké zdravotní potíže chodí makat do Ulice a odstěhovala se na venkov, kde má nižší životní náklady. A to jsou dámy, které mají oporu v dětech.

Jiří Lábus je na všechno sám a vždycky věděl, že se musí na stáří předem zajistit, takže na rozdíl od některých svých kolegů, kteří velkou část honorářů odepisovali na náklady, on poctivě platil daně, tím pádem i důchodové pojištění, a spořil. Ne snad, že by byl suchar, jistě rád užíval života, ale prostě myslel dopředu. Přesto si teď stěžuje, že nemá důchod, jaký by si za celoživotní práci představoval. „Musím vám říct, že co jsem odevzdal na daních, tak v tom to samozřejmě dostatečné není. I když mám důchod nadprůměrný oproti některým důchodcům, kteří sotva vyjdou. Ale stejně na to, co jsem všechno odevzdal na daních, tak to rozhodně není dostatečné,“ postěžoval si oblíbený komik a dodal: „Naštěstí já mám našetřené peníze. Já jsem na tohle myslel, na zadní kolečka. Já si myslím, že bych vyšel, nechci ze sebe dělat chudáka, ale bylo by to asi trošku složitější.“

Jo, je to tak. Člověka při jeho slovech napadá, že světská spravedlnost se prostě nekoná. V penzi prostě musí našinec z navyklé životní úrovně hodně ubrat, protože naspořit si dost zvládl jen málokdo a zdaleka ne každý má nějaký ten majetek po rodičích. Lidé, kteří žijí sami, to pociťují nejhůř, ne nadarmo se říká, že ve dvou se to lépe táhne – pro důchodce to platí rozhodně.

Proč se nikdy neoženil

Částečně za to mohla výchova rodičů, s kterými dlouho bydlel, na rozdíl od bratra, jenž se brzy osamostatnil. Především maminka, která pracovala jako zdravotní sestra, v něm pořád viděla malého Jiříčka. Otec architekt zase razil teorii, že dokud s nimi bude žít pod jednou střechou, musí je poslouchat na slovo. „Když mi bylo pětadvacet, šel jsem s mámou do Domu módy a tam prodavačkám řekla: Tady kabát pro chlapce. Já myslel, že mě raní mrtvice, to byl takový trapas,“ přiznal herec v rozhovoru se Zuzanou Maléřovou pro sadu nahrávek Nevyslovené monology

Jeden čas se v bulváru spekulovalo, že na ženy prostě není, tomu se ale jeho okolí jen směje. Ženy o něj zájem měly a on měl veselý mládenecký zájem o ně, jenže nakonec to vždycky vyhrály maminka a pohodlíčko života mamánka. I když mu to způsobovalo hodně trapné chvilky, stejně se rodiny držel. „Jednou mě na Silvestra rodiče zamkli doma, že prý jsem hodně opilý. Tak jsem vyhodil z okna pět tisíc korun a řekl jim, že musím jít ven, protože jsem tam hodil peníze. Oni mi nevěřili a nepustili mě. Ráno tam ty peníze už samozřejmě nebyly,“ vzpomíná na jednu z hořkých chvilek, kdy se podřídil rodinnému diktátu.

Citový mrzák

Rodina měla vliv i na jeho nevydařené známosti. „Když jsem si jednou přivedl dívku domů, babička se jí pochlubila, že co je maminka v lázních, krásně piju mléko – a byl konec,“ popsal. Podobně to dopadlo i s dalšími vztahy. „Jedna holka mi kdysi řekla, že jsem citový mrzák. Možná to párkrát vypadalo, že se ožením, ale vždycky jsem zdrhnul,“ přiznal. Utekl k milované práci, ke kamarádům a k mamince a tatínkovi. Že by mu chyběla empatie a schopnost mít rád, o tom nemůže být řeči, považoval za samozřejmé, že pečuje o svého tatínka, který trpěl Parkinsonovou nemocí. Jen s těmi ženami to prostě nějak neuměl, možná umět nechtěl.

„Jirka je na ženy a byly doby, kdy byl až moc, ale on o tom prostě nemluví…,“ prozradila před pár lety týdeníku Sedmička jeho kamarádka. Sám herec přiznal, že se ženami měl občas v životě peklo. Jednou prý dokonce utekl od oltáře, ale na ženy přece jen úplně nezanevřel. „Já se radovánek ani ve svém věku nevzdávám. Rozhodně ne…,“ přiznal překvapivě v pořadu Všechnopárty, když mu bylo šestašedesát. Vida ho, diskrétního donchuána! Nicméně ve svém vršovickém bytě po smrti rodičů stále žil sám a žije i dnes.

Když se mládenec nezaláskuje a neožení včas, zvykne si na život, kdy si může flirtovat, jak chce, a nikdo se nepohoršuje, protože žádná rodina doma nečeká. Pak se ale začne hlásit stáří a najednou je zřejmé, že co bylo dřív pohodlné, začíná být problematické.

Nechce být nikomu na krku

Smutný osud některých herců a hereček, kteří dožívají v péči státu v nějaké Léčebně dlouhodbě nemocných a jsou rádi, když si na ně vzpomene nějaký novinář a přijde je navšívit, aby z nich vytáhl memoárové vyprávění, Jiří Lábus rozhodně sdílet nechce. Nakonec to vzdal, věnoval se pouze milované profesi a na ženy a založení rodiny neměl pomyšlení. Dnes si ale čím dál častěji uvědomuje, že to nebyla nejlepší volba. Nejvíc ho děsí pomyšlení, že se o něj v případě vážného onemocnění nebude mít kdo postarat.

Varováním pro něj bylo období covidu, kdy sám chorobu prodělal sice s lehkým průběhem, musel ale zůstat v povinné karanténě. Proto si všechny vydělané peníze pečlivě šetří na horší časy. Dobře ví, že pomoc si bude muset zaplatit. „Chci mít finanční prostředky k tomu, abych si mohl dovolit nějaký ústav s nadstandardní péčí, kde se o mě, až nebudu moci, dobře postarají. Z blízkých a kamarádů nechci nikoho otravovat. Vím, jak trýznivé to bylo pro mého otce, který se stále omlouval za to, když jsem mu pomáhal. Já mu říkal, že je to přirozené, ale on to tak nebral,“ uzavřel svou zpověď o důchodu a vyhlídkách do budoucnosti.

Takže pozor, mladí muži, kterým maminka stále dopřává skvělý servis. Nevynechte správný okamžik, kdy je třeba vyletět z rodného hnízda. Přestaňte si stěžovat, jak je maminka sice pečující, ale také otravná, a vydejte se vlastní životní cestou, ke které patří také partnerka a vlastní rodina. Protože jinak skončíte sami a vaše úvahy budou směřovat jen k hledání slušného seniorského zařízení, na které si ovšem budete muset pořádně přišetřit.

(zdroje: Aha!, zeny.iprima.cz, kafe.cz)

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková