Je Voynichův rukopis prokletý? Záhady života

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Tomáš Töpfer jako rabín Taussig v minisérii režiséra Jiřího Stracha Ztracená brána. Středem zájmu je v ní právě záhadná ilustrovaná kniha Voynichův rukopis.

Stále se řeší, kdo je jeho autor a co v něm stojí psáno. Málokdo však ví, že přitahuje neštěstí. Ten malý, pergamenový svazek najdeme dnes na území Yaleovy univerzity v New Havenu ve státě Connecticut. Snad už konečně našel svůj klid a s ním i všichni lidé, kteří se jím kdy zabývali. A že jich není málo. Milovníci záhad z celého světa o něm vědí a mnohým z nich působil a dodnes vlastně působí bezesné noci. Stále ukrývá své tajemství, a to provokuje lidskou zvídavost...

Za jeho osudy se však musíme vypravit k nám, do malé země uprostřed Evropy. Zde se zřejmě zrodil a zcela určitě prožil nejlepší léta. Nebudeme teď řešit, kdo je autorem, ani to, co je v něm napsáno. Geniální, dosud neprolomenou šifrou se zabývat nebudeme. Zkusíme se na Voynichův manuskript podívat trochu jinýma očima. I nezvyklý úhel pohledu je totiž zajímavý.

Prokletý rukopis? Opravdu?

Každé tvrzení je nutné něčím podepřít. Dokonce i takové, při němž se racionálně uvažující skeptik otřese hrůzou. Prokletý rukopis? Proč ne? Každá věta, každá myšlenka v něm je fixována duchovním světem mozku, který se už dávno rozpadl v prach. Jenže jaký byl ten duchovní svět, když na dešifrování nestačí ani nejmodernější počítače dneška? Zkusme si představit hlubokou noc a kohosi, kdo si už neví rady. Požádá tedy o pomoc, která není z tohoto světa. A jaký div, je vyslyšen, ale, jak už to bývá, za takovou pomoc se vždy platí. Romantický prvek píchnutí do prstu a krví se lesknoucí podpis na pergamenu je už jaksi navíc. Přání bylo splněno: „Nikdo tvoje písmo nerozluští a každý pokus o vyřešení bude potrestán!“ Ďábel není politik a drží slovo.

Prvním prokazatelným vlastníkem rukopisu byl Jakub Horčický. Predikát z Tepence ho obdržel v roce 1608 za to, že císaře Rudolfa II. vyléčil z jakési záhadné nemoci. Jeho podpis byl na pergamenu rozpoznán. Pan Horčický, jako mělnický hejtman, se ke svým poddaným choval značně neurvale, byl v náboženských otázkách bigotní katolík a bylo mu to spočítáno po třetí pražské defenestraci, v květnu 1618. Jeho majetek byl vyrabován a on uvězněn. Měl být vypovězen ze země, ale stálo při něm štěstí. Spolu s dalším vězněm, doktorem Ponzonem, byl vyměněn za Jana Jessenia, který byl ve vězení ve Vídni. Díky této výměně si všichni prodloužili život. Jessenius do staroměstské popravy, ale ani Horčický nežil o mnoho déle. Po pádu z koně se vážně zranil a na počátku podzimu 1622 zemřel. Po rukopisu, který vlastnil, se prozatím slehla země. Na dlouhých patnáct let.

Druhým, téměř dokonale anonymním vlastníkem byl Jiří Bareš. Kdo to vlastně byl? Odkud přišel, kde se narodil? Je to dokonalá záhada. Bakalářský titul získal v roce 1602, takže velmi pravděpodobné datum narození je rok 1580. V univerzitních záznamech z Klementina je jenom jeho jméno. Je tajemnou a záhadnou spojnicí mezi Jakubem Horčickým z Tepence a Janem Markem Marcim z Kronlandu. Přestože odhalení jeho tajemství může být významnou stopou, věnovat se mu nebudeme. Informace o něm téměř absolutně chybí a zatím nevíme, jak žil ani kde a kdy zemřel. Zaměřme se tedy na v pořadí už třetího vlastníka. Bude mít brzy výročí narození. Tím vlastníkem byl lékař, fyzik, alchymista a vědec renesanční šíře záběru Jan Marek Marci.

Jedna ze stránek tajemného rukopisu, nad nímž si lámou hlavy vědci prakticky z celého světa; foto Wikipedia - volné dílo

Jedno neštěstí za druhým

Narodil se 13. 6. 1595 v malém městečku Lanškrouně, v podhůří Orlických hor na českomoravském pomezí. Podivný název Kronland je tedy snadno vysvětlitelný, německý název Landskron je jako indicie postačujícím, ačkoliv byl Lanškroun na počátku 17. století spíš město české než německé. Zde se zámeckému úředníku Markovi narodil prvorozený syn Jan Marek. Když bylo Markovi šest let, přestěhovala se rodina do Litomyšle. Markův otec se stal purkrabím ve službách Pernštejnů. Paní Polyxena jako významná reprezentantka katolické šlechty, a zvláště pak její druhý manžel Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic si služeb svého purkrabího vysoce vážili. Zmíněný šlechtic podporoval později mladého Jana Marka i na studiích.

Jako jednomu z prvních lékařů se mu podařilo dokázat, že epilepsie není posedlost ďáblem, ale že se jedná o nervové onemocnění. Upřímně se snažil, aby se věda a víra držely za ruce, a dařilo se mu to. Oženil se s exotickou Italkou z rodu Misserionů, což byla proslulá rodina brusičů diamantů. Škrétův obraz této rodiny je dostatečně známý. Marek Marci jako zemský fyzik, dnes bychom řekli hlavní hygienik, byl velmi váženou osobností. Organizoval preventivní opatření proti tehdy děsivým epidemiím a na úrovni svých znalostí jistě udělal vše, aby jim zabránil. Když v roce 1648 obléhali Švédové Prahu, požádali obléhatelé Jana Marka o pomoc. Švédský generál měl v ležení na Zbraslavi i manželku, která tehdy těžce onemocněla, a Marci si získal její záchranou veliký respekt. I jako katolík se vrátil ze švédského ležení se ctí.

Vraťme se však k rukopisu, na kterém leží prokletí. Na osudech Marciho se dá sledovat, že ďábel zřejmě ztratil trpělivost a začal plnit to, k čemu se zavázal. Jeden z jeho synů se utopil při koupání. Jeho přítel, známá historická osobnost, jezuita Bohuslav Balbín, který se zřejmě setkal s rukopisem v Marciho laboratoři, onemocněl černými neštovicemi. Marci vyvinul nadlidské úsilí a temné mocnosti zla přimhouřily oko. Koneckonců, Balbín nic rozluštit nechtěl. Dáme mu šanci. Kněz se uzdravil a Marcimu zůstal nadosmrti vděčný. Na vlastní smrt ale bohužel není léku a Marek Marci odkázal svoji knihovnu synu Ludvíkovi. Knihovna však vyhořela a s ní i klášter augustiniánů v Zaháni, kde byl Ludvík Marci knihovníkem. Opět jenom náhoda?

Co si s tím tedy počít? Těmi sedmdesáti lety jsme se prohnali velice rychle a delší časové odstupy svědčí spíš pro náhodu, než záměr. Nic se však neděje samoúčelně. Vědci i milovníci záhad by si měli pospíšit. Originál nechat ležet tam, kde je, a luštit a bádat. Až bude Voynichův rukopis rozluštěn, kletba, která se nad ním vznáší, se snad rozplyne...

A pokud vás zajímají i další záhady, najdete je v Záhadách života - jediném časopisu na našem trhu, který spolupracuje se záhadology, ufology a badateli. V tom únorovém se například dozvíte, jaká záhada se váže k úmrtí prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda.

Vložil: Redaktor KL