Z nenápadné holky nóbl dámou. Hvězda pražské operety vše dávala na první dobrou. Tajnosti slavných
27.01.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv - AB Film
Popisek: Marie Grossová jako žena hlavního hrdiny v komedii Gustava Machatého Načeradec, král kibiců
Stoprocentní profesionálka mohla suverénně zářit v opeře, jenže se ráda celý život bavila. Dveře dokořán do světa filmu otevřel jejímu smyslu pro humor a krásnému hlasu nástup zvuku.
Když šlo o filmové písničky, nedali režiséři na tuhle krásku dopustit, protože každý hudební záběr spolehlivě dala takzvaně na první dobrou. Natáčely se totiž celé sekvence a prostříhávat drahý materiál bylo nejen technicky náročné, ale především velmi drahé. Věčně rozesmátou milovnici kabaretu a populárních estrád vídáme, a především slýcháme ve filmech pro pamětníky dodnes, její jméno ale už poněkud zapadlo. Přitom už v němé éře filmaři sázeli na její popularitu z pražských scén a Marie Grossová zdatně přispívala k vysoké návštěvnosti biografů.
To neznáte Hadimršku:
Krásná amatérka
Narodila se 28. února 1902 v Praze a od dětství prý měla jasno. Prostě ji okouzlilo divadlo, takže vystudovala Dramatickou školu při Organizaci českého herectva. Byly to jakési první divadelní odbory, které počátkem minulého století, ještě za rakouského mocnářství, dohlížely na zajištění práce pro své členy a výplatu gáží. Koordinaci zajišťovalo pražské ústředí, které se scházelo každé úterý odpoledne v kavárně Slavii proti Národnímu divadlu. Kdosi z nich zjistil, že má Marie i nesporný pěvecký talent, takže současně začala studovat zpěv alespoň soukromě. V devatenácti letech odstartovala kariéru v Tylově divadle a současně dostala první filmovou roli v dramatu o zahálčivém životě smetánky, bankrotu a a zápasu o existenci Cesty k výšinám.
Studentská máma:
Od divadla k divadlu
Od roku 1924 ji diváci vídali každou sezónu na jiné pražské scéně, hrála v Divadle Varieté, v smíchovské Aréně, Divadle Komedie, Divadle Rokoko, Divadle Vlasty Buriana, Osvobozeném i Švandově divadle. V roce 1934 přešla na jedinou sezónu do Městského divadla v Plzni, vzápětí ale dostala nabídku, která se neodmítá, z Nového divadla Oldřicha Nového. Po dvou letech ale Novému utekla na scénu, na níž kdysi začínala, do Tylova divadla v Nuslích. Od romantických milovnic se velmi brzy přehrála ke komickým postavám děvčat a mladých paniček různých charakterů a postavení a jejími devízami byly kultivovaný projev, krásná tvář, elegance a školený pěvecky projev. V němé éře si ještě zahrála Čechoameričanku Ellen Greyovou ve Svéhlavičce, dceru Mínu Kapičkovou v komedii Vladimíra Slavínského Na letním bytě, Toničku v komedii Přemysla Pražského Modche a Rezi, správcovu manželku Hildu v Loupežnících na Chlumu a Ellu Horskou v Slavínského melodramatu Z lásky.
Jedenácté přikázání:
Nechtěla si zadat
V pražských kabaretech potkala o tři roky staršího herce, budoucího operetního režiséra a divadelního ředitele Jiřího Sedláčka. Vzali se, několikrát byli i v stejném angažmá, později se ale jejich manželství rozpadlo. Oba byli totiž pracovně velmi vytížení, Marie vedle téměř každodenního vystupování v divadlech a kabaretech hrála po nástupu zvuku v třech až pěti filmech ročně. Poprvé si zazpívala před kamerou v roce 1930 v prvním českém filmovém muzikálu Svatopluka Innemanna Fidlovačka. O rok později si zahrála a zazpívala v legendární komedii To neznáte Hadimršku a svým výkonem tak zaujala Vlastu Buriana, že jí vzápětí nabídl angažmá ve svém divadle. Voskovec s Werichem ji obsadili jako tetu ve své komedii Peníze nebo život, můžeme ji vidět jako Nový rok 1901 v komedii Martina Friče Jedenácté přikázání či jako kabaretní zpěvačku v jedinečném hereckém koncertu Theodora Pištěka a Antonie Nedošinské Otec Kondelík a ženich Vejvara. Počátkem druhé světové války ale filmovou kariéru přerušila, protože si nechtěla zadat s nacisty.
Krb bez ohně:
Lady z operety
Před kameru se vrátila až v roce 1947 jako paní Nováková ve válečné komedii Josefa Macha Nikdo nic neví a jako Ema Jonášová Ve Fričově Polibku ze stadionu. S vedlejšími rolemi na ni pamatovali režiséři i v padesátých letech, publiku se připomněla například jako teta Tonička ve filmu Miroslava Cikána Pára nad hrncem či v Dobrém vojáku Švejkovi s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Naposledy si zahrála starou lady v hudební komedii Bořivoje Zemana z roku 1966 Fantom Morrisvillu. Kromě divadla a filmu velmi často využíval jejího talentu i rozhlas, s nímž spolupracovala od počátku vysílání až do roku 1959. Několikrát se mihla i na televizní obrazovce a spolupracovala také s dabingem. Herečka a zbožňovaná operetní subreta Marie Grossová, která bývá občas uváděna v titulcích i jako Marie Grossová-Sedláčková či Mary Grossová, zemřela 28. června 1972 v Praze.
(zdroje: ČSFD, FDB, Český film, Josef Herman: Čtení ze zažloutlých časopisů aneb Divadelní odboráři)
Vložil: Adina Janovská