Pak se ale neohánějte diagnózou „notorický blb“. Komentář Štěpána Chába
komentář
27.01.2023
Foto: Hana Brožková
Popisek: Velitelské shromáždění náčelníka generálního štábu Karla Řehky k prioritám a hlavním úkolům v roce 2023
Tak německá tanková výbava už si to za chvíli zase rozdá na Ukrajině o životní prostor s Ruskem. To je dobře. Přeměřování oudečků patří k lidské letoře. Stejně tak na Rusa vyrazí i americké tanky. Z Ukrajiny zaznělo, že příští požadavek, vyjadřovaný už nyní, jsou stíhačky. Eskalace by nám tedy šla, za to bychom si mohli rozdávat už teď medaile.
Jsem asi jen ten blbej z vesnice, ale začínám z toho mít trochu strach. I v Rusku šli na frontu první blbci z vesnic, ne smetánka z Moskvy. Budeme to tady provozovat stejně? Nebo úplně jinak a ti, kteří teď z mediálních barikád nejvíc křičí po válce, hned stanou v trenkách před odvodní komisí a nebudou se ohánět tím, že jsou diagnostikovaní jako notoričtí blbové? Ač spousta jejich vlastních slov by to napovídala. Náčelník generálního štábu Karel Řehka pro ČTK před volbami neuváženě řekl, že by mohla proběhnout výběrová mobilizace z řad civilního obyvatelstva. Nikoho to nevyděsilo. Na Rusa, jděmež, nepřítele se nelekejme, svým zanícením ho odstrašme.
Matěj Stropnický, to je ten proruský aktivista s peticí, blahosklonně sestoupil ze svých dezinformačních kruhů a dal rozhovor pořadu Prostor X. Mluvil o míru a o tom, že Ukrajina může vyhrát, jen pokud proběhne velký konflikt, „velká válka“, jak řekl. Nikoliv jen lokální na Ukrajině samotné. A má pravdu. Je to zakuklený a záludný člověk – dezinformovat pravdou. V diskusi pod pořadem jsem se vyděsil. Lidé jsou strašlivě radikalizovaní. Nepochopili tok myšlenek Matěje Stropnického, z jehož slov vyplývalo, že jsme na hraně toho, kdy se nám rozjetý byznys s válkou může začít sypat a rakety budou padat i na naše hlavy. Že ta Řehkova mobilizace není jen strategické cvičení, ale reálná hrozba.
Do toho mi temně zní jisté velmocenské choutky u našich sousedů. Protentokrát překvapivě ne Německa, ale Polska. Polsko začíná být trochu nebezpečný hráč na šachovnici té naší ztráty lidství. Začalo to nevinně – požadavek reparací za druhou světovou válku, to je takový evergreen nás z východu. Z pozice Polska šlo teď ovšem o ukázání politické moci. Najdřív nahnat do obrany a svědění černého svědomí, poté donucení Německa zapojit se do války na Ukrajině dodávkou tanků. I tady šla diplomacie stranou. Poláci prostě oznámili, že tanky odesílají a že se Německa na nic ptát nebudou. Ač to bylo ve smlouvě při koupi tanků německé výroby. Stát, který koupí německé tanky, je nesmí bez souhlasu Německa poslat do konfliktu třetí strany. A Německo ukázalo svou slabost a neschopnost. Jako spráskaný pes zalezlo do boudičky a odsouhlasilo, že tedy ano, že Polsko může. A že Německo pošle i svoje tanky. Aby se neřeklo. A tak eskalujeme. Místo toho, abychom hasili. Do toho Polsko nenápadně pošilhává po západní Ukrajině a propočítává, jaký by to byl prima územní zisk, kdyby ji v rámci federace připojilo k nové Velkopolské říší. Vošajstlich, tohleto přemýšlení.
„Tanky tu nejsou proto, aby jezdily na přehlídkách,“ řekl polský premiér Morawiecký. To je tak hrozně hloupá věta. Hned ji mohu obrátit – politici tu nejsou proto, aby tanky jezdily po bojišti, ale právě a jenom na přehlídkách. To je totiž úloha politiků. Zabránit tomu, aby se diplomacie změnila na válečný stav. Vzpomeňme, co říkala Angela Merkelová – Minské dohody byly jen od toho, aby daly Ukrajině čas na vyzbrojení. Diplomacie jako víno. Kdo chce mír, chystá válku, říká se. I to jde dodělat – kdo chce válku, předstírá mírové jednání. Šalebné tanečky politiky.
V Turecku zase z vládní strany zaznělo, že se bude vystupovat z NATO. Jistě to bude nějaká předvolební vějička na Turky, však tamního sultána Erdogana vbrzku čekají volby, tak začíná hrát na nacionalistickou notu – vybijeme Kurdy, vypráskáme Američany. Ale vyjadřuje to jistého ducha napětí i v tomto ohledu. Bylo by to logické, elitářství Evropské unie si na špagátu drží Turky už 20 let, slibuje jim přístup do unie a na místní trhy. Bez výsledku. 20 let, to je pořádná porce vyžadované trpělivosti. Tak se Turek spřáhne s Ruskem, Čínou, vytvoří, z našeho pohledu, osu zla, a můžeme se do omrzení mlátit po hlavě výbušninami.
V tomto ohledu tiše rezonuje prostorem i laškování Saúdské Arábie s ekonomickým uskupením BRICS. I když nevím, laškování je asi ten správný pojem, Saúdi se jistě nechtějí ocitnout na žádné straně a díky tomu těžit u probíhajícího konfliktu z obou stran. Lišáci vychytralí. Třeba, až se za pár let všichni dotlučeme do středověku, budou nám Saúdi dělat mírového vyjednavače (případně kata, souvěrců pro to mají v Evropě, USA i Rusku hromadu).
Na iDnesu prokmitla zpráva, že v Moskvě se na vládních budovách rozmisťují protiletecká děla. Jasně, třeba je tam dávají pro ten tlak na veřejnost. Když jeden uvidí z okna svého bytu hlaveň protileteckého děla, dvakrát si rozmyslí, než začne kritizovat. Ale třeba Rusko tuší, že ten velký střet je skutečně na spadnutí. A že Pepici už chystají výběrovou mobilizaci, což je i pro Rusko o strach. My a mobilizace. To musí vyděsit i otrlého válečníka.
Je sice hezké, že nám naše zpravodajská propaganda už od loňského jara tvrdí, že nejpozději za týden Rusku dojde munice, že se jeho armáda nejméně do dvou týdnů rozpadne, že Ukrajinci drtivě vyhrávají. Ale ono to tak zase tolik nevypadá. Rusko už jedenáct měsíců týden co týden ekonomicky, vojensky a ani politicky nekolabuje. Jako na potvoru. A my sami propadli své vlastní propagandě a máme pocit, že Rusko musíme dohnat ke kolapsu. Ale nedoženeme. Ne, pokud nerozjedeme velký konflikt, který se začne přelévat za hranice Ukrajiny. Ať na straně Ruska, nebo na naší straně. To pak slovo výběrová vezme za své a mobilizace může být plošná. Prostor je plný náznaků, že právě tímhle směrem jsme se vydali.
Ale to by neznamenalo jen pád Ruska, ale i náš pád. Kde je diplomacie? Kde je, ke všem čertům, diplomacie?
Dovolím si připomenout první článek Washingtonské smlouvy, ustavujující smlouvy o Severoatlantické alianci: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“
My to ani nezkusili. Jako ostatně už tolikrát. Ani jsme to nezkusili.
Nejsmutnější na tom je, že za tento text budu označen za proruského trolla. Proč? Mně je ta ruská válka na Ukrajině z duše odporná. Jen se rozhlížím a začínám se obávat, že do toho spadneme všichni a se vší parádou. A my přece nechceme zdobit další a další parky pomníky padlým vojákům a nosit jim tam rok co rok kytky. Nebo chceme? Já nevím.
Vložil: Štěpán Cháb