Úsměvem přitahoval i děsil. Oblíbenému padouchovi se stala osudnou zdánlivě banální operace. Tajnosti slavných
25.01.2023
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov - Ivan Minář
Popisek: René Přibil jako Emil Kučera v kriminálce režiséra Dušana Kleina z roku 1975 Město nic neví
FOTO / VIDEO Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás! Oblíbená hláška šerifa z populární komedie režiséra Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! proslavila výrazného herce a komika, který odešel pouhé čtyři dny po premiéře svého posledního filmu.
Vzpomínáte si na hodného estébáka v oscarovém Koljovi? I v té nejmenší roli přitahoval pozornost nejen úsměvem, ale i očima, které se také uměly smát. Leckdy ale tak, že vám z toho běhal mráz po zádech. Díky mistrovské mimice si režiséři hned na počátku kariéry zařadili charismatického bruneta do škatulky padouchů, neméně často se ale objevoval i na straně práva. Celoživotní láskou René Přibila se ale stal William Shakespeare.
Jáchyme, hoď ho do stroje!:
Vášnivý Othello
Narodil se 17. dubna 1946 v Plzni a do západočeské metropole se po celý život neustále vracel. V době studia na gymnáziu mu učarovalo divadlo, takže po maturitě začínal v plzeňském divadle jako kulisák. Teprve po roce úspěšně zvládl přijímačky na brněnskou JAMU, kterou absolvoval jednou z nejvášnivějších Shakespearových rolí, ztvárněním žárlivého Maura v slavné tragédii Othello. V roce 1968 se poprvé mihl na televizní obrazovce v dramatu Poslední etapa, natočeném podle povídky Vlastimila Miloty, a o rok později získal první stálé angažmá v rodné Plzni, kde si jako nadějný mladý talent užíval na jevišti Divadla Josefa Kajetána Tyla první velké příležitosti právě v shakespearovském repertoáru. A v roce 1971 si zahrál svého prvního filmového padoucha, podvodníka Emana, v dramatu režiséra Karla Steklého Svět otevřený náhodám.
Táta pohraničník:
První filmoví Cimrmani
V roce 1973 odešel na tři sezóny do Západočeského divadla v Chebu, kde opět zářil jako hvězda Shakespearových her, hrál ale i řadu dalších velkých postav světového repertoáru, mimo jiné například Cyrana z Bergeracu. V roce 1976 přešel do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde se konečně dočkal většího prostoru i v českém repertoáru, od Jiráskovy Lucerny přes poetické drama Julia Zeyera Radúz a Mahulena po Čapkovu Bílou nemoc, opět zářil v Shakespearových hrách a v roce 1979 se stal nejlepším Hamletem roku. Současně na sebe upozornil i filmové publikum nesmrtelnou hláškou v bláznivé komedii Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje!. Pod námětem a scénářem byli poprvé podepsáni Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, kteří už tehdy byli známí jako autoři zábavných rozhlasových pořadů a právě připravovali osmou sezónu stále populárnějšího Divadla Járy Cimrmana. Své největší úspěchy měli ale teprve před sebou.
S Miroslavem Táborským ve filmu Kolja; foto se svolením Česká televize
Kleinův padouch
V roce 1981 se Přibil vrátil do rodné Plzně, kde prožil na jevišti tamního divadla osm sezón a k jeho excelentním výkonům patřila postava hudebního skladatele Salieriho ve hře Amadeus. Mezitím se stal oblíbeným představitelem vedlejších postav režiséra Dušana Kleina a zahrál si v několika jeho úspěšných kriminálkách postavy, které se zpravidla dostávají do křížku se zákonem, od Tajemství zlatého Buddhy přes postavu Maláska v jeho další úspěšné kriminálce Sázka na třináctku až po příběh z romského prostředí Radikální řez. Jen výjimečně si zahrál i v komedii, například v dodnes divácky úspěšném filmu Zdeňka Míky Tchán, v němž ztvárnila hlavní dívčí hrdinku Dagmar Veškrnová a kterou doprovodil hudbou Ladislav Štaidl. Televize ho v té době stále ještě opomíjela, první větší příležitost dostal až v roce 1989 jako Fossard v seriálu Antonína Moskalyka Dobrodružství kriminalistiky, odstartoval ale zároveň úspěšnou spolupráci s plzeňským rozhlasem.
Fossard v seriálu Dobrodružství kriminalistiky; foto se svolením Česká televize
Oscarový estébák
Koncem osmdesátých let dostal nabídku, která se neodmítá, a v roce 1989 se stal členem činoherního souboru pražského Národního divadla. A i na jeho jevišti opět zářil v shakespearovském repertoáru. Přesto se už po třech letech zase vrátil do rodné Plzně. V roce 1996 na sebe výrazně upozornil jako estébácký vyšetřovatel v oscarovém snímku Kolja, díla rodinného tvůrčího tandemu, otce-scenáristy Zdeňka a syna-režiséra Jana Svěráka. Vzápětí přijal nabídku stálého angažmá v pražském Divadle pod Palmovkou, v němž se vedle herectví věnoval příležitostně i divadelní režii. Od devadesátých let ale také souběžně hostoval na dalších scénách, například v Západočeském divadle v Chebu hrál v hrách Voskovce a Wericha, v Českém Krumlově exceloval jako kardinál Richelieu v Třech mušketýrech, stal se oblíbencem publika v Mladé Boleslavi či Kladně. A začal se také pravidelně objevovat na televizní obrazovce, v inscenacích i populárních seriálech, od Četnických humoresek přes Rodinná pouta a Kriminálku Anděl po Modrý kód a Temný kraj.
Smutek sluší Elektře:
Skrytý zabiják
Jeho poslední filmovou rolí se stal v roce 2014 Hans v hořké venkovské komedii Miroslava Krobota Díra u Hanušovic, v televizi ho naposledy stihl obsadit Viktor Polesný jako číšníka v životopisném dramatu o osudu sochaře Otakara Švece Monstrum. V lednu 2017 podstoupil zdánlivě banální operaci žlučníku, jenže lékaři během zákroku zjistili, že se jedná o zhoubný nádor. Jeho stav byl neřešitelný, další týdny se už proměnily jen v čekání na neodvratné definitivní rozloučení. Jedinečný shakespearovský hrdina a představitel výrazných filmových a televizních padouchů René Přibili zemřel 30. května 2017, několik týdnů po svých jednasedmdesátých narozeninách a jen čtyři dny po televizní premiéře inscenace Monstrum.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Divadelní noviny, Česká televize, Divadlo pod Palmovkou, Divadelní databáze, Národní divadlo)
Vložil: Adina Janovská