Záchrana jednoho covidem zbitého antikváře: vybralo se, čtenářům patří obrovský dík. Komentář Štěpána Chába
komentář
24.01.2023
Foto: Se svolením Jiřího Kačura
Popisek: Jiří Kačur na veřejném čtení (vpravo v červené košili)
V úterý jsem si dovolil čtenáře poprosit o podporu jednoho nepraktického básníka a zkrachovalého antikváře, přesto krásného člověka. Doufal jsem, že mu to pomůže vybřednout alespoň z nejhoršího. Povedlo se mírou až překvapivě štědrou.
Jiří Kačur třicet let provozoval antikvariát. Covid mu aktikvariát zavřel. Krach nastal, když zavřeli trhy během covidu, v obrovské slevě rozprodal zbývající knihy z e-shopu antikvariátu, aby měl z čeho žít, jelikož nedostal nic od státu. Nesplnil podmínky z daní. Antikvariát, jen díky zavedenému jménu a vysokému počtu stálých zákazníků, prodal knihy za 30 000 Kč. Ale to samozřejmě nestačilo.
Do toho byl obdarován těžkým infarktem, po němž mu pracuje jen půlka srdce. Poslední rok měl plné ruce práce s tím, aby bortící se obchod s knihami zachránil. Jenže den ode dne bylo jasnější, že třicet let práce je u konce. Antikvariát se hroutil svou vahou, antikvář už na jeho provoz nestačil. Navíc na něj přišlo takové postižení, které se v tabulkách sociálního pojištění najít nedá. Posedlo ho tvůrčí střevo. Začal psát. Na knize Šťastný kosočtverec pracoval šest let, v době krachování ji dokončil.
Šťastný kosočtverec vydal s podporou Ministerstva kultury u nakladatele Volvox Globator. Kniha je to překvapivě vyzrálá, nosná, plná jemného humoru a hledání podstaty života a lásky. Čekal, snílek jeden, že z knihy jsou také nějaké peníze, díky kterým by mohl psát další knihu a věnovat se jen nově objevené múze. Želbohu nikoliv. Český trh s knihami je vůči autorům velmi macešský. Za knihu, kterou psal šest let a dal do ní duši (to tak spisovatelé dělají), dostal deset tisíc, ač byl ujišťován, že dostane třicet. Do toho se mu už definitivně zhroutil vedle života i onen antikvariát. Na stará kolena konec všeho. Začaly růst dluhy na takových těch obyčejných záležitostech, jako je nájem, elektřina, plyn, služby.
Tehdy mi volal – příští pátek musím vyklidit byt. Nemám kam jít. Jsem v hajzlu. Naprosto – a protože nepatřím mezi vrchních deset tisíc, mohl jsem mu poslat jen tisícovku na jídlo. Což jsem okamžitě udělal a dumal, co s tím. Následně jsem zavolal naší šéfredaktorce, všechno jí řekl a poprosil, zda bych na Kačura mohl udělat sbírku. A protože naše šéfredaktorka je duše soucitná a sociálně cítící, řekla ano. V úterý, přesně před týdnem, jsem pak publikoval samotnou žádost, prosbu.
Doufal jsem v pár tisícovek, které by vyhození z bytu malinko oddálily. Dočkal jsem se něčeho úplně jiného. Jiřímu Kačurovi přišlo na účet něco přes sto tisíc korun. Byl jsem v šoku. Stejně jako naše šéfredaktorka. A nejvíc samozřejmě samotný Jiří Kačur. Od středy do pátku mi několikrát denně volal a každý telefonát byl orámovaný slovy děkuju, strašně děkuju, to je strašný, hrozný, děkuju. V pátek mi pak napsal do e-mailu toto (kopíruju jen s úpravami v překlepech, které připisuju vzedmutí emocí):
|
Vážený Leonide (to my si tak říkáme vymyšlenými jmény, pozn. ŠCh),
tak už se z toho začínám vyhrabávat. Skutečně mě to naprosto odstřelilo. Když jsem ve středu otevřel účet, byl jsem naprosto v šoku, klepaly se mi ruce. A to tam bylo jen trochu po stovkách nasbíraných tisícovek. Když jsem účet otevřel ve středu pozdě odpoledne, nelžu ti, rovnou jsem se rozbrečel. Protože jsem věděl, že ta hrůza toho, kde budu a co budu dělat, mizí. Že je pryč, že ze mě nebude bezdomovec. Ani nevíš, jakou mi to nalilo energii. Zmizelo to, hrůza je pryč. Ale abych ti to všechno vyúčtoval.
Přišlo 106 400,-.
Co jsem platil. Zaplatil jsem 27 000 plyn. 33 000 za nájem. 14 000 za elektřinu. Ještě tam bylo k zaplacení cca 8000 za služby, vodu. Zbytek mi nezůstane za nehtem. Předplatím si energie, abych měl snazší rozjezd ze dna, o které jsem si poslední rok brousil bradu.
Všechny ty hrozby zmizely. Zaplaceno. Vyřiď, prosím, mé obrovské poděkování čtenářům, kteří si tak nesobecky odtrhli od vlastního, aby pomohli jednomu těsně před životním krachem. I díky tomu jsem na cestě k lepšímu. Začal jsem doučovat chemii a fyziku, přebírám jeden literární magazín (z toho sice zatím peníze nebudou, ale jen zatím), pokusím se rozjet to své nakladatelství na e-knihy. A samozřejmě budu psát. Abych prostoru nezůstal nic dlužen. Celou věc beru s velkou pokorou. Děkuji.“
|
A tak to celé dopadlo dobře. Přijměte mé hluboké poděkování za lidskost, kterou jste projevili. Má to smysl. Když jsou na sebe lidé hodní, má to smysl.
P. S. Jeden z čtenářů nelenil a všechny údaje si na vlastní pěst ověřil. Dokonce se Jiřímu Kačurovi dovolal a všechno před vlastní podporou ověřil. Jsem tomu moc rád. Aspoň na mě nepadne podezření, že si takhle šetřím na dovolenou na Bahamách. Nešetřím. Já nikdy u moře nebyl. A ani se nechystám.
Vložil: Štěpán Cháb