Místo záchrany přijelo gestapo, směr jeho životu pak dal první vyhraný konkurz. Tajnosti slavných
20.01.2023
Foto: Se svolením TV Nova
Popisek: Dušan Klein v době, kdy režíroval úspěšný seriál Ulice
VIDEO Malý pán s neodmyslitelnou dýmkou působil vždy na první pohled klidně a vyrovnaně, když ale bylo třeba, býval na place zatraceně slyšet. Nejvíc miloval detektivky. Pak mu ale jistý lékař poslal svoji prvotinu a zrodila se legenda.
Byl prvním režisérem, jehož jméno si diváci přečetli v titulcích nekonečného seriálu Ulice. V kalendáři byl tenkrát letopočet 2005 a v hostivařských ateliérech se zrodila první novodobá česká továrna na sny, Ulice se vším všudy. V čele televize Nova stál ještě Petr Dvořák, který při slavnostním zahájení natáčení prohlásil, že se snad tenhle projekt dočká i plnoletosti neboli osmnáctin. Jeho přání se splní právě letos, během let se ale mnohé změnilo. Ředitel se z Novy přesunul už po první pětiletce na Kavčí hory, do čela veřejnoprávní České televize, některé postavy i jejich představitelé z děje postupně mizeli a noví přicházeli. Stejně předal pomyslné režisérské žezlo i svérázný drobný pán s vždy pečlivě upraveným bíbrem, který byl i v největším davu vždy spolehlivě k nalezení – po čichu. Podle vůně tabáku z dýmky, kterou dával z ruky, snad jen když spal. Možná! Režisér a scenárista Dušan Klein působil vždy klidně a vyrovnaně, takže by sotvakdo uvěřil, že už v dětství prožil smrtelně nebezpečné drama, o němž byl ochoten vyprávět jen výjimečně a jen s velkým sebezapřením.
Králíček:
Se smrtí v zádech
Július Klein se narodil 27. června 1939 ve východoslovenských Michalovcích, tedy v nešťastnou dobu na nešťastném místě, na počátku druhé světové války. Rodiče se čtyřmi syny nejprve odešli na samotu na středním Slovensku, později se děti skrývaly v katolickém klášteře, kde žily jako sirotci pod cizími jmény. Důvod? Židovský původ! Když byly Julkovi čtyři roky, otec padl ve válce a zoufalá maminka si vzpomněla na muže, na kterého se měla v případě nouze obrátit. Dlužil prý manželovi nějaké peníze. Slíbil, že dluh vrátí a že mají všichni čekat ve vrátnici kláštera v Dlouhé ulici. Místo něj ale přijelo gestapo. Odvezli je do Terezína, žili v ghettu, obehnaném ostnatými dráty, ale malý Julek si naštěstí neuvědomoval, v jakém je ohrožení. Nakonec se stal jedním z poslední stovky židovských dětí, které už nacisté nestihli z koncentračního tábora odsunout v transportech smrti.
Zatykač na královnu:
Hubený, okatý… ideální cikán
S filmem se seznámil už v třinácti letech, když zpíval v Bielikově filmu Lazy sa pohli. Vzápětí si zahrál v dramatu režiséra Jiřího Weisse Můj přítel Fabián a ještě téhož roku se objevil i ve filmu Rodná zem. „Režisér Weiss připravoval film Můj přítel Fabián, kde hledal hlavní roli, dětského cikána. Měl jsem tehdy velké černé oči, hubenej. Pozvali mě na zkoušku do Prahy. Vyhrál jsem a hrál hlavní roli. Točili jsme také tady v Ostravě. Maminka přijela za mnou a tady se seznámila s pánem, který se stal jejím druhým manželem,“ zavzpomínal v rozhovoru pro server iDnes.cz. „Po natáčení v Praze už jsem nejel do Bratislavy, ale sem. Bydleli jsme tehdy u mostu Miloše Sýkory. Myslím, že se to jmenovalo Gottwaldova třída, tam jak byl kdysi obchodní dům ASO. Když jsem se nastěhoval, točili zrovna film Tanková brigáda.“
Sázka na třináctku:
Osudová Ostrava
V Ostravě se také seznámil se svou životní láskou, když mu bylo pouhých šestnáct. „Chodil jsem na gymnázium na Matiční a hned vedle, dneska je tam vězeňská správa, byla taneční konzervatoř. Jako puberťáci jsme se tam chodili koukat, jak tam tančí holčičky, jak zvedají sukýnky, jak zvedají nožičky a byly vidět kalhotky. To jsme byli v sedmém nebi,“ přiznal. A pak se 17. července konala Hutnická neděle na stadionu ve Vítkovicích. „Hrál Orchestr Karla Vlacha, zpíval Cortés, sestry Allanovy, a tam šla dívenka, kterou jsem nepoznal, že tančila v tom baletu. Ale líbila se mi, tak jsem pro ni šel tančit.“ Tak poznal Silveru Raškovou, která začínala jako baletka v opavském divadle. Při prvním rande šli do kina na Krásky noci s Gérardem Philipem. Později se oba, nezávisle na sobě, dostali do Prahy. Zatímco Dušan studoval FAMU, Silvera přijala angažmá v Laterně Magice. Vzali se na ostravské radnici, když byl v třetím ročníku, a měli spolu dva syny.
Kam nikdo nesmí:
Barrandovské začátky
V roce 1958 byl přijat na FAMU a během studií pracoval jako asistent režie na Barrandově. Už v druhém ročníku natočil krátkometrážní školní dokument, věnovaný holocaustu, Jména, k nimž nejsou lidé. V třetím ročníku film natočil podle literární předlohy Arnošta Lustiga psychologické drama z prostředí koncentračního tábora, nazvané Králíček, a už tenkrát se podílel i na scénáři se spolužákem Vladimírem Körnerem, později jedním z nejvýznamnějších českých scenáristů a spisovatelů. Absolvoval v roce 1963 opět s psychologickým dramatem, za nímž stál Arnošt Lustig, příběhem malého kluka, který hledá východisko z rozhárané rodiny ve světě fantazie a snění, nazvaným Ďábelská jízda na koloběžce. A vzápětí už odstartoval na Barrandově režisérskou kariérustředometrážním poetickým dramatem Táto, přečti to!, v němž se po čtyřleté pauze konečně dočkal své druhé hlavní role nezapomenutelný Radoslav Brzobohatý. V druhé polovině šedesátých let se Klein věnoval převážně televizní práci a jeho špionážní, detektivní a kriminální dramata charakterizuje do té doby neobvyklá snaha o maximální věrohodnost příběhu a hlubší psychologickou motivaci.
(Pokračování v pondělí 23. ledna)
Hříchy pro pátera Knoxe:
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český film, Česká televize, Český rozhlas, Divadelní noviny, iDnes.cz, Petr Nový: Dušan Klein aneb Jak režisérům chutná život)
Vložil: Adina Janovská