Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Komunisté na ni dohlíželi stejně důsledně jako předtím nacisté. Emigrovat přesto nedokázala. Tajnosti slavných

18.01.2023
Komunisté na ni dohlíželi stejně důsledně jako předtím nacisté. Emigrovat přesto nedokázala. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní divadlo - Josef Heinrich

Popisek: Olga Scheinpflugová v roce 1946 v hlavní roli v komedii slavného dramatika George Bernarda Shawa Candida

FOTO / VIDEO Spolupracovala s nejvýznamnějšími režiséry, stala se uznávanou autorkou románů i divadelních her. Opravdové štěstí jí ale přinesla až smrt tvrdohlavé tchyně. (Pokračování z pondělí 16. ledna)

Přítel Karel Čapek pomohl v roce 1922 své milované kudrnaté slečně Olze Scheinpflugové k angažmá ve Vinohradském divadle, kde působil jako dramaturg, a Olga začala v té době také psát. V roce 1929 pak přešla v pouhých sedmadvaceti letech do Národního divadla. Spolupracovala s nejvýznamnějšími režiséry doby Janem Borem, Karlem Hugo Hilarem, Jiřím Frejkou, Karlem Dostalem Otomarem Krejčou či Alfrédem Radokem a vždy ctila jejich vizi, ke každé postavě ale přistupovala individuálně a vtiskla jí svůj jedinečný talent. Karel se u ní každé ráno stavoval cestou do redakce Lidových novin na kávu, probíral s ní své tvůrčí plány a na jejích premiérách vždy sedával v první řadě. Olga se stala uznávanou autorkou románů a divadelních her a byla přijata do takzvané Táflrundy, společnosti kulatého stolu, která se scházela v Společenském klubu na Příkopech. Vášeň ale jako by se pod lavinou myšlenek a tvorby kamsi vytrácela.

 

Scheinpflugová Médeia

V roce 1942 v antické tragédii Medeia; foto se svolením Národní divadlo - Josef Heinrich

Osvědčená metoda

Paní Božena dál řídila synův každodenní život a Olga byla přesvědčená, že se jí Karel nikdy nedokáže vzepřít. Když s ní chtěl vyrazit poprvé na dovolenou, matka trvala na tom, že s nimi pojede i starší sestra Helena jako garde, bude bydlet s Olgou a dohlížet, aby vše probíhalo ve vší počestnosti. Helena ale nakonec zřejmě nebyla dostatečně důsledná, protože krátce po návratu Olga zjistila, že je těhotná. Nakonec se rozhodla pro potrat, přestože jí to prý Karel rozmlouval, a svým rozhodnutím ho tak zdrtila, že se rozhodl s ní rozejít. K návratu ho nakonec přiměla metodou, která byla tenkrát v módě, pokusem o sebevraždu. Karel nevydržel a vrátil se k ní e nečekanou nabídkou. Budeme spolu, ale ty si můžeš mít milenců, kolik chceš, řekl jí prý tenkrát. Když pak paní Božena v roce 1934 zemřela, oběma se ulevilo.

 

Scheinpflugová Steimar Heroická komedie

S Jiřím Steimarem v roce 1947 v představení Stavovského divadla Heroická komedie; foto se svolením Národní divadlo - Josef Heinrich

Pro kameru málo hezká

Filmaři o talentovanou herečku paradoxně příliš nestáli, protože prý pro ně nebyla dost hezká. Publiku se představila poprvé jako v roce 1922 jako Sejkorova dcera Olga v pohádce Zlatý klíček, k níž napsal režisér Jaroslav Kvapil scénář společně s Karlem Čapkem. Film je ale považován za ztracený. Nedochovalo se ani drama z roku 1931 Žena, která se směje, v němž ztvárnila hlavní hrdinku Helenu Leeovou a který natáčela v Paříži v několika jazykových verzích společnost Paramount. V roce 1934 se Karlova nemoc zázračně zastavila, hrozba invalidního vozíku byla rázem pryč, a tak se během dovolené v Alpách jednoho rána Olgy zeptal: Will you marry me?

 

Malá noční povídka:

Konečně svatba

Po patnáctiletém vztahu se 26. srpna 1936 konečně vzali na pražské Staroměstské radnici. Jejich sňatek se stal společenskou senzací, mimo jiné dokonce dostali darem doživotní právo užívání vily nad rybníkem Strž v Staré Huti u Dobříše, v níž nyní sídlí Čapkův památník. Mezitím ale houstla atmosféra, která vyvrcholila na podzim 1938 Mnichovskou dohodu a abdikací prezidenta Beneše, což pro Čapka znamenalo zhroucení dosavadního světa a osobní tragédii. Stal se posledním symbolem první republiky a terčem štvavé fašistické kampaně, denně jeho psychický stav zhoršovaly anonymní dopisy a nenávistné telefonáty, občas přistálo kamení v oknech. V prosinci dostal chřipku, k ní se přidal zánět ledvin a zápal plic. Gestapo plánovalo jeho zatčení. Už to ale nestihlo. Karel Čapek zemřel 25. prosince 1938 na plicní edém a Olze, která mezitím vyrostla na jevišti v uznávanou herečku, se zhroutil svět.

 

Scheinpflugová Matka Riva

V roce 1954 v dramatu Matka Riva; foto se svolením Národní divadlo - Jaromír Svoboda

Gestapo neuspělo

Po Karlově smrti se Olga psychicky zhroutila a téměř dva roky strávila v sanatoriu u Dobříše. Otupovali ji antidepresivy, s jejichž přispěním ji začaly trápit problémy se srdcem. Na jeviště Národního divadla se sice vrátila, jako vdova po politicky angažovaném spisovateli ale žila pod neustálým dohledem nejen nacistických úřadů. Ke konci července 1944 jí byla dokonce zrušena smlouva. V té době začala psát své paměti, které ale mohly vyjít pod názvem Byla jsem na světě v necenzurované verzi až v roce 1993. Gestapo v jejím domě dělalo pravidelně prohlídky, občas musela i k výslechu. Nacisté zabavili část rodinných památek, fašistický tisk na ni pořádal štvanice. Důvod k zatčení ale naštěstí nenašli, přestože o Karlovu památku pečovala až dojemně.

 

Scheinpflugová Pozdní láska

Majitelka domu Feliciata Antonovna Šablovová v televizní inscenaci z roku 1962 Pozdní láska; foto se svolením Česká televize

Návrat před kameru

Klidu se ale nedočkala ani po osvobození, nový režim na ni dohlížel stejně důsledně jako předtím nacisté. Řada přátel emigrovala, začalo ji zrazovat zdraví. Navzdory problémům se srdcem ale dál hrála a vrátila se i před kameru. V roce 1955 se poprvé představila na obrazovce v dramatu Matka Riva o životě filmové legendy Marlene Dietrich, inscenace ale byla vysílána ještě živě, takže se záznam nedochoval. Od roku 1962 začínala dostávat role v televizi pravidelně a o rok později se vrátila i před filmovou kameru, jako sousedka Veselá v satirické mikrokomedii režiséra Jaroslava Macha Tchyně. Mimo jiné si zahrála v roce 1964 i hlavní hrdinku Elišku Rabasovou v historicky prvním českém televizním seriálu Eliška a její rod a spolupracovala také s rozhlasem. Když ji v šedesátých letech přítel Steinbach přemlouval, aby se odstěhovala do New Yorku, kde měl lékařskou praxi, odmítla, protože nedokázala opustit svoji vlast a divadlo.

 

Olga Scheinpflugová:

dokument Pavla Blumenfelda z roku 1967

Osudová Matka

V roce 1967 se konečně dočkala v Divadle na Vinohradech vysněné role, postavy v Čapkově protiválečném dramatu Matka. Před kamerou stanula naposledy v roce 1968 jako Xenie v inscenaci dramatu Maxima Gorkého Jegor Bulyčov, nejšťastnější ale byla na jevišti, přestože se srdeční záchvaty opakovaly stále častěji a v obličeji se jí začaly objevovat nekontrolované tiky. Vytouženou Matku také hrála během představení pro děti o Velikonocích 1968, nepozorné publikum, které nemohlo tak náročnému tématu porozumět, ji ale tak rozčílilo, že dostala srdeční záchvat přímo na jevišti. Sice dohrála až do konce, ale naposledy a zemřela 13. dubna 1968.

(zdroje: Wikipedie, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Slovník české literatury, Český film, Památník Karla Čapka, František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Divadlo na Vinohradech)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská