Ztělesněná noblesa a šarm aneb Dáma z lepší společnosti po boku velkých hvězd. Tajnosti slavných
13.01.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv
Popisek: Marta Májová jako Miroslava Kristenová v melodramatu Karla Špeliny z roku 1937 Krb bez ohně
VIDEO O její kráse se můžeme dočíst jen v starých archivech, užívali si jí naplno totiž jen milovníci divadla. Než se konečně zrodil film, stačila vyrůst z romantických lásek a zůstaly jí jen tvrdohlavé, přísné a cílevědomé matky a manželky.
Hvězda pražského Divadla na Vinohradech začínala už v němé éře a zahrála si ve zhruba čtyřiceti filmech. Přestože na velkou roli čekala marně, vídáme ji ve filmech pro pamětníky po boku největších hvězd, od Vlasty Buriana přes Oldřicha Nového až po Hugo Haase. Patří k herečkám, při jejichž spatření si zpravidla řekneme, že ji známe, vybavit si její jméno ale už bývá horší. Na televizní obrazovce ale Marta Májová nemohla chybět ani během nedávných svátků. Vzpomínáte si na paní továrníkovou Záhorskou, která si vysní pro svoji dceru Elišku ženicha takzvaně s rodokmenem? Do její představy ideálně zapadne tajemný anglický hrabě Johnny Camel, který ale ve skutečnosti neumí anglicky ani slovo. Jak to všechno nakonec v nesmrtelné komedii Eva tropí hlouposti dopadne, to určitě víte.
Eva tropí hlouposti:
Vlastenecké jméno
Narodila se 13. června 1881 v Praze jako Marta Mayerová v době, kdy většina adeptů herectví sbírala zkušenosti pod vedením starších, úspěšných kolegů. Odmalička snila o kariéře herečky, takže studovala herectví soukromě pod vedením nejvýznamnější osobnosti své doby Otilie Sklenářové-Malé, která byla považována za vzor moderní ženy a vlastenky a jejíž mistrovství obdivoval i Jan Neruda. Se svým německým příjmením nechtěla Marta ve velké vlastenecké éře počátku dvacátého století před publikum předstoupit, a tak si na počátku kariéry zvolila pseudonym Májová. To také bylo jediné, co s ní měla společného Stella Májová, která se narodila jako Weingärtnerová a byla o více než čtyřicet let mladší.
Kráska z Vinohrad
Začínala u kočovných společností a první stálé angažmá v holešovické Uranii získala až poměrně pozdě, v roce 1905. Už o tři roky později se ale stala díky talentu a svým půvabům jednou z hvězd Divadla na Vinohradech, v jehož souboru pak zůstala až do oficiálního odchodu na odpočinek v roce 1941. Provdala se za vrchního radu zemského soudu Antonína Bebra, který se pod jejím vlivem krátce před padesátkou začal věnovat literatuře a poezii a jako velký obdivovatel Viktora Dyka se prosadil coby samotářský básník a autor jemně vybroušených veršů a krásných obratů, zejména v milostné poezii. Marta se přes postavy mladých naivek a romantických milovnic brzy přehrála k temperamentním matkám, tetičkám a později babičkám a své hrdinky zdůrazňovala šarmem, noblesou, výraznou mimikou a neobvykle vysokým hlasem. Mimo jiné později hostovala i v Divadle Vlasty Buriana a během druhé světové války si zahrála i na jevišti Národního divadla.
Krb bez ohně:
Dáma i matinka
Před kamerou stanula poprvé v roce 1920 v dramatu Julia Lébla a Antonína Ludvíka Havla Za čest vítězů a v melodramatu Přemysla Pražského Dvě matky. V němé éře si zahrála v desítce filmů, mimo jiné i Boženu Němcovou v životopisném dramatu režiséra Svatopluka Innemanna Josef Kajetán Tyl. Po nástupu zvuku začala dostávat nabídky až od poloviny třicátých let a objevila se na stříbrném plátně v dalších třech desítkách projektů. Mimo jiné ztvárnila například manželku profesora v podání Theodora Pištěka v komedii Loupežník, natočené podle divadelní hry Karla Čapka, Strouhalku v dramatu Maryša, majitelku květinářství v komedii Martina Friče Hrdina jedné noci, paní Halerovou v Bezdětné, matku hlavního hrdiny ve Výdělečných ženách či manželku ředitele v legendární komedii Škola, základ života.
Zázračné proměny
Jen třikrát během celé kariéry dostala výraznou roli přísných, nepřístupných a hrdých dam, které se nakonec promění ve vlídné, hodné a láskyplné babičky. Paní Kristenovou v melodramatu Krb bez ohně, spisovatelku Kotrbovou-Židlickou v melodramatu Miroslava Cikána Děvče za výkladem a nejvíc vynikla jako paní Záhorská v crazy komedii Eva tropí hlouposti, kterou natočil v roce 1939 Martin Frič podle povídky Fan Vavřincové. I po osvobození na ni s nabídkami pamatovala znárodněná kinematografie s desítkami malých rolí různých stařenek. Často ji obsazoval režisér Václav Krška, například v historickém dramatu Posel úsvitu, životopisném dramatu Mikoláš Aleš či v psychologické romanci Měsíc nad řekou. Naposledy stanula před kamerou v roce 1963, v úctyhodných dvaaosmdesáti letech, jako paní Kohoutová v psychologickém dramatu Zdenka Sirového Handlíři. Poté už se vzhledem k zdravotním problémům, způsobeným věkem, stáhla definitivně do ústraní. Někdejší hvězda Vinohradského divadla Marta Májová zemřela 4. prosince 1970 v Praze.
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, FDB, Český film, Divadlo na Vinohradech, Národní divadlo, Český film, Biografický slovník Historického ústavu AV ČR)
Vložil: Adina Janovská