Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zlatovlásčin král a mistr záporných rolí aneb Padouch se hraje líp než hrdina. Tajnosti slavných

11.01.2023
Zlatovlásčin král a mistr záporných rolí aneb Padouch se hraje líp než hrdina. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize - Vladimír Souček

Popisek: Jiří Holý jako král v hudební pohádce režisérky Vlasty Janečkové z roku 1973 Zlatovláska

VIDEO Jakmile se objevil, kdekdo očekával, že se z toho vyklube něco nekalého. Zpravidla totiž hrál záporáky, což mu umožňovalo naplno rozbalit široký herecký rejstřík. Už mnohem méně lidí ale ví, že mistr napětí a dramatu byl také skvělý malíř a výtvarník.

Rázný a přesvědčivý, s nesmlouvavým výrazem i tónem hlasu. Ať byla jeho role sebemenší, vždy na sebe dokázal strhnout pozornost sebejistotou a dominantním vystupováním, bez ohledu na to, zda právě hrál padoucha, velkého hrdinu či seriózního vzdělance. Jiřího Holého si nejspíš vybavíte jako záškodníka Galapetra, v jehož futrálu na housle pohraničníci objeví samopal v Kachyňově dramatu Král Šumavy, nebo krále, toužícího po nadpřirozených schopnostech v pohádce Zlatovláska.

 

Zlatovláska:

Z ateliéru na jeviště

Narodil se 27. listopadu 1922 v slovenském Ružomberoku, na soutoku Váhu a Revúce pod úbočím Malé a Velké Fatry. Díky tomu mluvil stejně dobře česky i slovensky, čehož později rádi využívali filmaři. V mládí se věnoval závodně košíkové, volejbalu, lednímu hokeji i lehké atletice, stejně vášnivě ale také maloval a hrál divadlo s ochotnickým spolkem. Snil o herecké kariéře, otci se ale tento nápad ani trochu nelíbil kvůli neustálé ekonomické nejistotě. Nakonec sice na jeho přání absolvoval dvouletou obchodní akademii, pak ale vykročil na dráhu, která nebyla o moc jistější. S jeho plány do budoucna nakonec zamíchala druhá světová válka.

Z amatéra profesionálem

Až do uzavření českých vysokých škol nacisty v roce 1939 studoval tři roky externě grafiku a malířství na UMPRUM a měl se stát profesionálním výtvarníkem. Svůj talent zdokonaloval pod vedením výtvarníka a ilustrátora Antonína Pospíšila a známého malíře a scénografa Františka Muziky. V roce 1943 začal hrát v pražském Nezávislém divadle. Po osvobození se stal členem skupiny levicových divadelníků Obratník, která hrála agitační pouliční divadlo a v jejímž čele stál budoucí normalizační ředitel Divadla na Vinohradech Zdeněk Míka. Soubor byl brzy začleněn do pražského Divadla mladých pionýrů a Holý se stal profesionálním hercem. V roce 1946 působil v zájezdové skupině populárního komika Jindřicha Plachty, jehož Divadlo pod Plachtou bylo součástí Vesnického divadla.

Dvojí láska

V roce 1947 odstartoval putování po oblastních scénách, postupně prošel divadly ve Zlíně, Ostravě a Pardubicích, Natrvalo zakotvil až v roce 1960 v pražském Divadle E. F. Buriana, kterému zůstal věrný až do odchodu do důchodu v roce 1986. Během své kariéry ztvárnil řadu hlavních rolí a vynikl v klasickém i moderním repertoáru. Jeho postavy byly rozporuplné i hrdinské, často hrál krále, generály či vojáky, ale také zločince a postupně se stal představitelem vyhraněných záporných rolí. Výtvarné umění ale nikdy nepověsil na hřebík. Dokud nezačal být plně vytížen herectvím, působil také jako scénograf a kostýmní výtvarník. Své druhé velké lásce pak obětoval alespoň chvíle volna, věnoval se olejomalbě a řezbářství a svá díla také vystavoval.

 

Král Šumavy:

Osudový Galapetr

Před filmovou kamerou stanul poprvé v roce 1952 jako redaktor Václav Vacek, pozdější pražský primátor, v dramatu režiséra Karla Steklého Anna proletářka, natočeném podle stejnojmenného románu Ivana Olbrachta. Na další příležitost si ale vzhledem k putování po oblasti musel počkat, znovu ho obsadil až v roce 1959 Karel Kachyňa v nestárnoucím dobrodružném dramatu Král Šumavy. Bláznivý muzikant a záškodník Petr Kala, přezdívaný Galapetr, v jehož pouzdře na housle objeví pohraničníci samopal, znamenal pro Holého zlom, od počátku šedesátých let pak už byl zván před kameru pravidelně a od poloviny desetiletí se mnohem častěji objevoval na televizní obrazovce než ve filmu. Před kamerou střídal historické kostýmy s elegantními obleky seriózních a vzdělanců či různých padouchů, jejichž nečestnost, často s tragickými následky, pramenila ze sobeckých, zlých, vypočítavých a pomstychtivých úmyslů, a nakonec jich byla více než stovka.

Od generála po vraha

Mezi jeho autentickými hrdiny najdeme novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského v životopisném dramatu o Boženě Němcové Horoucí srdce, kněze Jíru v husitském dramatu Spanilá jízda, faráře Koniga v Kladivu na čarodějnice, podplukovníka Fialu v rekonstrukcích předválečných a válečných událostí Dny zrady a Sokolovo, generála Kutlvašra v Osvobození Prahy, politika Zdeňka Fierlingera v slovenské Poemě o svědomí či biskupa Tobiáše v komedii Hra o královnu. V seznamu jeho filmových a televizních padouchů vynikli mimo jiné opilec Varga ve vesnickém dramatu Zelené obzory, řidič a vrah Karel Marek v kriminálce Jeden z nich je vrah, cirkusák a vrah Zuzánek v detektivní komedii Partie krásného dragouna či sedlák Oberva ve válečné venkovské baladě Je třeba zabít Sekala. Občas si ale zahrál i muže zákona, různé důstojníky, odbojáře i lékaře. Celý život byl výrazně levicově zaměřený a s rozdělením Československa se nikdy nesmířil. V sedmdesátých letech často hrál i ve filmech a inscenacích s politickým podtextem či přímo tématem.

Nevyléčitelný workoholik

Jeho soukromý život byl prost jakýchkoli skandálů, celý život prožil po boku o dva roky mladší manželky, televizní režisérky Ludmily, s níž měl syna. Další jeho velkou láskou byla recitace, velmi intenzivně spolupracoval s rozhlasem a patřil také k nejvytíženějším dabérům. Jeho hlavními zahraničními herci, jimž propůjčoval svůj hlas, byli Laurence Olivier, Rod Steiger či Jean Rochefort, namlouval i animované hrdiny a komentáře k dokumentům. A ještě stihl učit herectví na brněnské JAMU i pražské konzervatoři. V roce 1983 byl jmenován Zasloužilým umělcem, v roce 1993 mu Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix a o dva roky později převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Jedinečný představitel silných osobností i zákeřných padouchů Jiří Holý zemřel v Praze 11. listopadu 2009, jen pár dnů před svými 87. narozeninami.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, Český film, Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská