Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zlatý věk grotesky v zapomnění? Najdete je na vážně nečekaném místě. Album Ondřeje Suchého

07.01.2023
Zlatý věk grotesky v zapomnění? Najdete je na vážně nečekaném místě. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Tři velikáni prvních němých filmových komedií v soukromí – Stan Laurel, Frigo–Buster Keaton a Oliver Hardy

Buster Keaton, Lupino Lane, Charlie Chaplin… znal jsem ta jména už v dětství. V padesátých letech se promítaly jejich grotesky vždy na konci pásma krátkých filmů v kině Čas na Václavském náměstí (dnes už neexistujícím, skrytým jako podzemní prodejní plochy v paláci knih Neoluxor).

Od roku 1960 se dostaly na plátna našich kin střihové filmy, z nichž jsme poznávali další slavná jména z doby, které se u nás začalo říkal „zlatý věk grotesky“ – Laurel a Hardy, Harold Lloyd, ale třeba také Francouz Max Linder. Pamatujete si na názvy těch filmů? Zlatý věk grotesky, Když komedie byla králem, V zajetí smíchu, Dny vzrušení a smíchu, Třicet let smíchu, až po To nejlepší z Laurela a Hardyho… 

V kinech se objevovaly tyto střihové filmy čas od času i v letech sedmdesátých a osmdesátých. Potom jako když utne. V roce 1981 mi vyšla knížka Exkurze do království grotesky, o níž se doslýchám, že je dodnes některými pedagogy na pražské FAMU doporučována k četbě současným studentům. Nevím, s jakým zájmem se u studentů setkává, když kromě výjimečných akcí (jako byla například před léty Letní filmová škola v Uherském Hradišti) není možné si tyto filmové skvosty shlédnout.

 

Známý filmový historik Karel Čáslavský kdysi řekl: „Kdybychom chtěli promítnout všechny filmy, které Laurel a Hardy během své společné práce natočili, potřebovali bychom k tomu plných 45 hodin.“

Nejsem žádným odborníkem na nákup a distribuci dnešní záplavy amerických filmů v televizi a kinech, ale domnívám se, že se za všechny musí platit – licence? autorské poplatky? To je mi jedno; zajímala by mě jen otázka, zda za sto let staré grotesky „zlatého věku“ nelze někam někomu platit? Nebo není o tuto nestárnoucí zábavu zájem?

Vzpomínám si na začátek devadesátých let, kdy tehdejší, dnes už neexistující televize Premiéra, požádala režiséra Jiřího Menzela, zda by před uváděním starých grotesek neměl v úvodu vždy pár slov o jejich aktérech. Menzel souhlasil. Když ale pak viděl na obrazovce výsledek, zhrozil se a okamžitě z projektu „vycouval“. To, co bylo našim divákům předváděno, byly zcela nekvalitní kopie z bůhví kolika dalších kopií ke všemu ještě druhořadých komedií - pokud si od Jiřího pamatuji - zakoupených v Itálii!

Asi jsem dnes čtenáře Alba překvapil výlevem své hořkosti nad tím, že dnes už mnoho lidí (i z řad našich VIP) neumí ani správně vyslovit jméno Laurela a opakovaně mu říkají Lauer! Národní filmový archiv musí v hlubinách svých skladů mít kopie filmů, například komika Lupina Laneho, které se zachovaly pouze v Československu a které v šedesátých letech zachraňoval nezapomenutelný filmový historik Myrtil Frída, na něhož později navázal další nenahraditelný archivář a historik Karel Čáslavský. Bohužel – žádného z jejich následovníků nikde nevidím.

V roce 2016 zemřel mim, herec, režisér, scenárista, vysokoškolský pedagog Boris Hybner, který celoživotně navazoval úspěšně na umění „muže kamenné tváře“ Bustera Keatona.

 

Boris Hybner byl také prvním čtenářem, který mou knížku nadšeně přivítal a propagoval. Mimochodem – v roce 1987 se Borisovi splnil sen: S režisérem Jurajem Herzem natočil „první němý televizní seriál na světě“ s názvem Gagman, kde se také představil v masce svého idola Friga-Bustera Keatona. Tehdy se dostala do Guinessovy knihy rekordů zpráva, doložena potvrzením cukrářů, že „dortová bitva století“ Laurela a Hardyho byla „bitvou“ v seriálu Gagman překonána! O kolik dortů tehdy šlo? Boris mi pyšně oznamoval: „Laurel a Hardy použili 4000 dortů, my 4700 a ňáký drobný…“

Leckdo může namítnout. že v devadesátých letech minulého století se v prodejnách Levných knih objevovaly mnohé americké grotesky na DVD. Ale kdo si ze starších pamětníků mohl tehdy pořídit přehrávač DVD, nemluvě o tom, kdo z nich se mohl dovědět o tom, že si je možné filmy koupit?

 

Buster Keaton a jedna z jeho filmových partnerek

Končím své dnešní lamentování povzbudivou a nečekaně pozitivní informací: Když si naladíte v podvědomí mající jako jen nábožensky zaměřenou stanicí TV Noe, neuvěříte – tak jako jsem neuvěřil zprvu ani já – co tam lze několikrát týdně spatřit! TV Noe, prezentující se jako „televize dobrých zpráv“, si pro svou potřebu nechala jistou českou firmou upravit nejlepší grotesky Laurela a Hardyho a Bustera Keatona do dokonalé technické kvality s novými, čitelnými českými titulky, a věnuje jim ve svém vysílání v délce leckdy zhruba 30 až 60 minut (plus mínus). Data vysílání je nutné si vyhledat buď na Internetu anebo v podrobnějším televizním časopise. Grotesky se vysílají dvakrát v týdnu v různých hodinách, ale jak jsem jednou zjistil, dají se v repríze shlédnout i v pozdních nočních časech. (Z anoncí jsem ovšem také vyčetl: „Pořad nelze z licenčních důvodů vysílat na internetu“.)

Takže to, co se zdá být v jiných televizích nemožné (anebo nezajímavé), v televizi, od které byste to nejméně čekali, to možné je!

 

V lednu začala stanice TV Noe zařazovat do svého programu další hvězdu slavné němé éry filmových komedií - Harolda Lloyda, známého přezdívkou On. A tohle je jeho legendární akrobatický kousek, dodnes připomínaný v mnoha fotografiích.

Všechny autorovy báječné články a unikátní fotografie najdete, pokud kliknete na medailónek dole.

 

 

QRcode

Vložil: Ondřej Suchý