Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Návrat ukradené medaile a úprk mezi stadionem a televizí. Horká židle Romana Šebrleho

07.01.2023
Návrat ukradené medaile a úprk mezi stadionem a televizí. Horká židle Romana Šebrleho

Foto: Se svolením René Kekely (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Roman Šebrle v talk show Reného Kekelyho Face 2 Face na Streamu

Předvánoční rozhovor poskytl Roman Šebrle pro stream Face 2 Face. Možná proto, že moderátor René Kekely má ve zvyku pátrat víc v profesní dráze svých hostů než šťourat se jim v soukromí. Na to odpovídal bývalý atlet a současný moderátor CNN Prima News celý podzim jinde, a totiž v bulváru.

Roman Šebrle je hodně viditelnou tváří Primy a CNN Prima News. Ostatně to je osud moderátorů zpravodajství. On navíc patří k těm, které diváci obdivují a mají rádi, takže není divu, že je ve středu zájmu nejen domácí stanice, ale i bulvárních médií. Těmi ostatně začneme, protože odhalila novou ženu v Romanově životě: Lenka Kovaříková je o pouhé čtyři roky mladší a má svůj vlastní bohatý život.

Nejenže je matkou čtyř dcer, ale také úspěšně podniká ve velmi ženském křehkém oboru – jako cukrářka navrhuje a realizuje svatební a sváteční dorty. Křehká štíhlá blondýnka také působí étericky. Když se v dlouhých lehounkých černých šatech zúčastnila s Romanem premiéry filmu Jan Žižka, určitě byste neřekli, že je to sportovkyně se skvělou fyzickou kondicí. Právě to je ale svedlo s Romanem dohromady – seznámili se na sociálních sítích, kde si vyměňovali informace o tom, kam jet na hory, jakou výbavu pořídit dětem, jak si oba udržují fyzičku během. Prostě spolu měli o čem mluvit, což prý platí stále, takže korespondenční vztah mezi Prahou a Moravou, odkud Lenka pochází, přerostl ve vztah partnerský. O svatbě se ale nemluví, vždyť Roman ještě není rozvedený, nový vztah ho zastihl v životní fázi, kdy se s manželkou dohodli na rozchodu a žijí již delší dobu každý svůj život, definitivní tečka za manželstvím je ale teprve čeká… A teď již k povídání s přátelským moderátorem René Kekelym.

 

Nový pár českého šoubizu na premiéře Jana Žižky, foto se svolením Extra 

Sportovec, nebo moderátor?

Jak se Roman Šebrle vyrovnal s tím, že je dnes v očích veřejnosti víc moderátor než sportovec? „S každou olympiádou se objeví někdo, kdo přiveze medaili, nejlépe zlatou. Takže přicházejí noví sportovní hrdinové. A je to tak v pořádku,“ říká muž, který přesto zůstává srdcem sportovcem. „To už budu asi do smrti. Běhám, posiluju, hraju fotbal, miluju golf. K tomu jsem kývnul Ondrovi Kopeckému a pak i dalším klukům na to, že je budu trénovat desetiboj. Byli takoví trochu nešťastní, tak jsem to přijal. A je to dobré. Dlouho jsem přemýšlel, jestli to mám přijmout, protože je to časově hodně náročné. Ale když jsem viděl, jak se Ondra Kopecký trápí, i když má potenciál, že se čtyři roky nezlepšuje a možná by i skončil, rozhodl jsem se mu zkusit pomoct.“ Se svým svěřencem má po dvou letech výsledky, dostali se na mistrovství světa, takže to vypadá, že Roman je dobrý trenér. Časová zaneprázdněnost je ale obrovská. „Od října mám kluků šest. Takže na tréninku musím být ráno, když mám volno, tak i v poledne, pak večer. Trénuje se i v sobotu a v neděli, svátky nesvátky. Takže jsem buď na tréninku nebo v televizi.“

 

Moderátor s hostem

Žije současností a trochu budoucností

Romanovi bude za dva roky padesát. Vnímá, že mu dveře klepe stáří? „Já jsem vždycky žil hlavně současností. A trochu budoucností, to se musí. Ale nikdy jsem se moc neohlížel. I když jsem skončil s atletikou, nijak jsem to neprožíval. Věděl jsem, že přichází věk, kdy už to na vrcholové úrovni nepůjde, tak jsem šel dál. Přišla televize a měl jsem o zábavu postaráno. Takže ani teď o té padesátce a stárnutí nepřemýšlím. Zatím mi to běhá, zahraju si fotbal... Ale ono to jednou přijde,“ směje se atlet, který se stále může pochlubit krásnou postavou, jen ty vrásky v tváři už nějak přibývají. Krizi středního věku ale už prý má dávno za sebou. „To tak člověk bilancuje, říká si, jestli mu něco neujíždí. A ono jo,“ směje se Roman Šebrle sám sobě, protože to bilancování byla u něj jen chvilková záležitost. Prostě jede dál. 

Rozhodnutí jsou těžká, ale zásadní

Po skončení atletické kariéry dostal Roman Šebrle nabídku do televize. Nelitoval toho někdy? „Začátky byl příšerné, to si klidně přiznejme. Ale když se pro něco rozhodnu, když si to promyslím, nechci z toho odejít po týdnu nebo po měsíci, protože mi to nejde. Takže asi tak – dneska už toho nelituji, i když ten první půlrok, možná rok, byl hodně těžký. Krušné začátky mi dávali sežrat hlavně kamarádi. Ten nejlepší mi vždycky volal a říkal: ´Dobrý to bylo, krásný, já jsem ti počítal ty přeřeky a už se těším zítra zase...´ Dávalo mi to zabrat. Ale zase na druhou stranu od přátel je kritika nejlepší, protože to řeknou na rovinu. A člověk si z toho něco vezme a zkusí na sobě zapracovat.“ Roman Šebrle má zkrátka ve zvyku dělat vše na sto procent, takže se poctivě učil a pracoval na sobě. Rád vzpomíná na školu, kterou dostal od Evy Jurinové. Ta ho naučila, jak si kontrolovat řeč i chování před kamerou.

 

Roman Šebrle stále vypadá skvěle.

Pak přišla velká změna, přechod do CNN Prima News. Ani tehdy ale Roman nezaváhal. „Jezdili k nám hodně lidé z Kanady, kteří nám vysvětlovali koncept CNN, to byla velká škola. Ta změna se projevila také tím, že zpravodajství je mnohem větší, takže se podstatně rozrostl celý tým. Je to jiné, ale pořád mě to baví. Nejvíc, když se něco děje. To je asi takový novinářský paradox. Na jednu stranu si člověk nepřeje, aby se něco nečekaného stalo, ale když to přijde, tak je to mela. Najednou tam skáčou jiné zprávy, než jaké jsme si představovali, musím reagovat. Je to pěkné, takový adrenalin,“ líčí Roman své zážitky ze zpravodajství, které se mu stalo náhradou za vrcholový sport. Věnuje se přípravě zpráv s plným nasazením. Vše si prostuduje, přečte, ale rád si vše přepisuje tak, aby mu to sedělo. Stejně poctivě se věnuje i přípravě na moderování velkých akcí, které čas od času také přijímá. Dělá si poznámky, komunikuje s pořadatelem, napíše si scénář. Z mistra běhů, skoků a hodů se stal mužem, který si stále užívá rekreačního sportu, zároveň ale umí zasednout v klidu ke stolu a věnovat se přípravě na moderování. 

Jak to bylo s ukradenou medailí

Zlatá medaile z Olympijských her je vzácný artefakt hlavně pro jejího nositele. Když se ztratí, je to velký smutek. O to větší, když ji někdo ukradne a sportovec má pocit, že je to ze závisti, nepřátelství. Romanovi Šebrlemu někdo ukradl zlatou z Athén. „Vzal jsem ji ukázat dětem na středoškolské hry v golfu. Pořád jsem ji měl u sebe, pak jsem ji na chvíli odložil na parapet a když jsem se otočil, už tam nebyla. Věděl jsem, že to musel udělat někdo, koho znám, o to to byl horší pocit,“ vypráví olympionik o své ztrátě. Kupodivu má ale medaili zase doma. „Je to zvláštní. Já bych se asi bál mít něco takového u sebe, co jsem ukradl. Dotyčný se asi taky bál. Po pěti letech, což je promlčecí lhůta na takové krádeže, medaili poslal na úřad v městysu Nosislav, což je vesnička kousek za Brnem. Udělal to vlastně dobře, tím, že to poslal na úřad, musel tu doporučenou zásilku někdo převzít. Dodnes nevím, kdo to byl, ani proč to udělal. Každopádně medaili mám doma, tak je to dobrý.“ Jak ji poznal? „Na první pohled. Já jsem samozřejmě vypsal nálezné, takže to lidi zkoušeli, posílali mi fotky nějakých kopií. Pak mi ale přišla fotka od starosty Nosislavi a já jsem hned věděl, že je to ona. Byla totiž v takové obyčejné krabičce a v ní byla originální krabička, která měla logo obráceně. Nevím, jestli to tak měla jen moje medaile nebo všechny z Atén, ale já jsem díky tomu tu svou okamžitě poznal, protože tohle nikdo nemohl vědět,“ popisuje Roman Šebrle velkou radost z toho, že se mu olympijská medaile přece jen zase vrátila. 

Zdroj: Stream / Face 2 Face, Extra, Showtime

 

Vložil: Ela Nováková