Z Karlína do Londýna aneb Nikdy nekončící dobrodružství. Tajnosti slavných
02.01.2023
Foto: Se svolením Jiří Stivín
Popisek: Král jazzu a fenomenální muzikant Jiří Stivín
VIDEO Král jazzu, dobré nálady a fantazie, fenomenální jazzman nepřestává být ani s osmi křížky na krku nositelem dobré nálady. V jeho podání přestává být vážná hudba vážnou, díky němu se vydáváme na další a další dobrodružství.
S významnými oslavenci se v posledních týdnech doslova roztrhl pytel, takže se k jednomu z nich vracím až s menším odstupem. Jeho osmdesáté narozeniny, které oslavil v plném nasazení se svými fanoušky, je ale třeba připomenout. Každý důležitý okamžik se mi zapisuje do paměti s hudbou, s ním spojenou, stejně jako různé události, setkání, slova i hudební nástroje. A když se řekne flétna, je to prostě Jiří Stivín. Fenomenální hudebník říká, že dokáže zahrát na všechno, co má díry. Hudební mág a alchymista, který dokáže s neuvěřitelnou lehkostí smíchat styly, zázračně propojit barokní, renesanční i jazzový svět improvizace. S ojedinělou lehkostí, energií a bravurou, aniž by se někdy snížil k laciné líbivosti.
Bohemia JazzFest:
Rodinná zátěž
Syn herečky Evy Svobodové se narodil 23. listopadu 1942 a do života vletěl mnohem rychleji, než by mu bylo milé. Do školy šel o rok dřív, navíc byla jen osmiletá a po ní jedenáctiletka, takže maturoval už v šestnácti. Není divu, že tenkrát vůbec neměl jasno, co si s životem počít. A tak ho matka šoupla do barrandovských ateliérů, kde začínal jako rekvizitář při natáčení prvního celovečerního filmu Holubice. Skamarádil se tam s asistentem kamery Ivanem Šlapetou, který se právě hlásil na FAMU. Jiří to zkusil taky a přijali ho, takže se vrátil do školy a vystudoval obor filmový a televizní obraz. Po škole musel na dva roky na vojnu, jenže do Československého armádního filmu právě nebrali, tak to zkusil v Armádním uměleckém souboru. Vzali ho jako flétnistu a saxofonistu a tím pro něj film skončil.
Tajemství katedrál:
Z Karlína do Londýna
Hrát začínal s rockovou kapelou Sputnici, byl členem činoherního souboru Hudebního divadla Karlín a zahrál si několik štěků ve filmu, například knihovníka Darka v dramatu Pražské blues či Peška ve válečném dramatu Zpívali jsme Arizonu. Brzy si ale uvědomil, že ho mnohem víc láká jazz. V roce 1964 založil s Martinem Kratochvílem jazzrockovou kapelu Jazz Q., a pak byl členem SHQ Karla Velebného. A v letech 1967 až 1969 souboru Divadla Járy Cimrmana. „Prožil jsem s nimi jejich divadelní začátky. Od první premiéry Aktu… Dokonce jsme s tím jeli, snad v roce 1968, do Vídně, jenže místní vůbec nechápali, o co jde… Tam jsme si ověřili, že pro cizince se Cimrman hrát nedá,“ prozradil Vašku Vašákovi v rozhovoru pro Reflex. A v roce 1969 studoval na Královské hudební akademii v Londýně skladbu.
Swinging Bach:
Pro výplatu do Národního
Pak už následovaly vlastní kapely Stivín & Co, Jazz System a System Tandem s kytaristou Rudolfem Daškem, který patří v zahraničí k nejznámějším sdružením českého jazzu sedmdesátých a osmdesátých let. Později spolupracoval i s Michaelem Kocábem, Ondřejem Soukupem, Gabrielem Jonášem, Kühnovým smíšeným sborem či Talichovým kvartetem. V roce 1970 se překvapivě stal na tři roky členem, sólistou a nakonec i dirigentem činoherního orchestru Národního divadla, důvod k tomu ale měl prozaický. Po narození nejstarší dcery Markéty si prý řekl, že by se měl nechat zaměstnat, aby uživil rodinu.
Sám se svým stínem:
Tři ženy a čtyři děti
S první manželkou Jitkou se seznámil v Redutě, měli spolu čtyři děti, a nakonec se po čtvrt století rozešli. Markéta je flétnistka, Zuzana herečka a Jiří hraje na bicí. Nejmladší Adam nejdřív studoval na konzervatoři skladbu, pak ale přešel na gymnázium a nyní hraje na baskytaru. Začínal s Chinaski, pak hrál s Gaia Mesiah a od roku 2013 je členem skupiny Mig 21. Druhou manželku Ivanu potkal v jazzovém klubu AghaRTA a současnou manželku Lenku po vystoupení pro jeden výzkumný ústav. „Potkali jsme se po koncertě na rautu a já jsem povídal: Jé, to je hezká paní, a bylo to.“
Dobrú noc, má milá:
Geniální samouk
Na flétnu ho učil flétnový mág Milan Munclinger, nějaký čas hrál i v jeho slavném souboru Ars rediviva. Na ostatní hudební nástroje (cembalo, bicí, další dechové nástroje) je ale samouk. V osmdesátých letech působil především jako sólista a jeho dvojalbum Výlety bylo v roce 1981 zařazeno mezi nejpozoruhodnější evropské jazzové projekty roku. Nejčastěji vystupuje se souborem filharmoniků Collegium Quodlibet, s nímž se specializuje na renesanční a barokní hudbu. V polovině osmdesátých let začal vyučovat hru na zobcovou flétnu na Pražské konzervatoři, současně ale tvořil i pro film a divadlo. Mimo jiné složil hudbu pro zhruba tři desítky filmů a televizních inscenací, například pro hořkou komedii Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne nebo pro komedii Víta Olmera Jako jed, v níž zářil Zdeněk Svěrák coby allenovský intelektuál, ztracený ve společnosti, která pro něj nemá pochopení.
Jiří Stivín barokní:
Na plný plyn
V roce 1999 založil ve Všenorech u Prahy Centrum pro improvizaci v umění, kde pořádá a vede improvizační dílny, zaměřené na hudební, výtvarné a multimediální aktivity. V roce 2007 natočil svůj jediný film, dokument o své matce Evě Svobodové, a prezident Klaus mu udělil Státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. .Jiří Stivín stále vystupuje nejen se svým vlastním ansámblem Collegium Quodlibet a s plným nasazením slavil své osmdesátiny v podstatě už od začátku roku 2022. Hlavní oslava, Jiří Stivín 80, se odehrála 19. listopadu v pražském Rudolfinu, pak se po slovenské minišňůře vrátil 4. prosince do Lucerny. A prožít jsme s ním letos mohli dokonce i Štědrý večer v pražském jazzovém klubu AghaRTA.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Opera plus, Národní divadlo, Supraphon, Reflex, Český rozhlas, JazzPort, Český hudební slovník, Jiří.Stivín.cz)
Vložil: Adina Janovská