Jak jsem se setkal s Krakonošem. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Detail ze skupinového snímku rekreantů, kteří zatoužili mít památku na setkání s Krakonošem. Napravo od Krakonoše stojí jediné dítě, které bylo přítomno, a to jsem bylo já.

Na Boží hod vysílala Česká televize pohádku Krakonošovo tajemství. Díval jsem se a místy nechápal: mladý pohledný Krakonoš se zamiluje do mladé pohledné Lidušky, která ovšem je zamilovaná do mladého pohledného Adama, jenž nejprve miluje mladou, pohlednou potvoru Blanku, ale vzápětí obrátí a zamiluje se do Lidušky…

Kritiky, které o této pohádce psaly nepříliš lichotivě, se postupně (kdy se zjistilo, že měla sledovanost největší v dějinách píplmetru přes tři miliony diváků ve věku od čtyř let /!/ výše) přiklonily k názoru, že šlo na ČT vlastně o víceméně úspěšný pohádkový převrat. Dál už jsem víc nečetl a raději se vrátil ke vzpomínkám ze svého dětství.

Kolik mi tenkrát bylo? Osm, deset let? Tenkrát jsem byl s maminkou na rekreaci v Peci pod Sněžkou. Vzpomínám si, že jsme chodili do jedné místní chalupy na čerstvě nadojené mlíko a čerstvý chleba, namazaný čerstvým máslem. Také si vybavuji, jak jsem u nedalekého horského potůčku obdivoval drobné, stříbrně se třpytící tenké lupínky. Byla to slída, jak jsem se později dověděl. Ale největší zážitek z té doby byl, když jsem se setkal s opravdovským Krakonošem! Ten vousatý pán v šortkách a vlněných podkolenkách mě fascinoval. Maminka mi od něj koupila obrázek s vlastnoručním podpisem! Prý na památku. Mám ho v albu dodnes.

Ano, tohle byl pro mě kdysi ten pravý Krakonoš.

Od té doby uplynulo… no, hodně desetiletí. Doba se změnila a technický pokrok přinášel (a vlastně stále přináší) skutečné divy. A tak mě před časem napadlo, že bych se prostřednictvím Google mohl poohlédnout po někom, komu jméno Buchal Benecký Krakonoš něco říká. A světe, div se! Vyprávění tehdejšího Krakonoše vyšlo, dokonce v roce 2001, jako knížka! Nebyl žádný problém si ji přes Internet koupit, a tak se k dávné vzpomínce z Pece pod Sněžkou vrátit.

Titul knihy laskavého povídání pána lesů, jak je upravil a poskytl vydavatelství VIVAS PREPRESS pan Jeronym Lány

Kdo tedy byl ve skutečnosti ten Krakonoš, kterého jsem jako kluk potkal? Podrobně ho představuje Úvod knížky, z něhož si dovoluji citovat:

Jindřich Buchal-Benecký se narodil v Oderských horách pod Pradědem 22. května 1884. Byl posledním členem našeho nejstaršího lesáckého rodu. Jeden z kronikářů doby po Třicetileté válce zaznamenal, že „Žerotíny vysekali z rukou loupeživých lapků zemané Buchali ze Skrejí u Tišnova". Nejstarší z Buchalů byl jmenován Žerotínovým správcem lesů na Bludovsku, ostatní sloužili na Pernštejně, v Medvědici a Rožínci, na Mikulovsku, Hranicku a Neustupově.

Dávná a hluboká láska k přírodě se zachovala v rodovém hesle, vyřezaném do trámoví staré dědičné myslivny:

„Chránit přírodu životem-li třeba
dovedou jen muži ze tvrdého dřeva.
Les je svatyní a knězem, kdo ji chrání."

Bohaté životní zkušenosti zanechal ve svém literárním odkazu: Vzpomínky na dětství a mládí v rodné myslivně; Na myslivecké besedy a vyprávění o kouzlech a čarování v myslivosti, na raporty a školení mladých lesníků, na dobu své zkušené v rakouských Alpách, na napínavé lovy a střetnutí s pytláky, na krásy vysokohorských soumraků a jiter a na krásu domova, kam se opět vrací.

Dětem vypravuje pohádky z Krakonošovy zahrádky. Krakonoš jako dobrý a spravedlivý duch hor, ochránce přírody, dobrodinec chudých horalů, havířů a sklářů je Spravedlnost sama.

Z jeho líčení vyzařuje láska k dětem, k horám a k domovu. Lásku k přírodě, která po celý život naplňovala jeho srdce, vyznává:

„Dokud mi bude dopřáno vidět tah tetřívků
a říji jelenů, dokud budu moci na jaře
laskat bleduli, v létě Arniku a na podzim
Hořec, - do té doby budu šťasten."

Po osmdesáti pěti létech se jeho šlechetná duše dne 19. června 1969 připojila k družině Ducha hor - k družině Krakonoše.

Co se také hodí zmínit u mé dnešní vzpomínky: v tiráži knížky Krakonošovo povídání jsem se dočetl, že autor této kresby, Emil Jeřábek, pocházel z místa mého někdejšího pobytu, Pece pod Sněžkou.

A také fotografie z pozdějšího setkání s jiným Krakonošem sem patří: ve večerníčcích Krkonošské pohádky (natočených v letech 1974-1984) jej představoval herec František Peterka. Po úrazu už špatně chodil, a proto jsme jej pro rozhlasové Nostalgické muzeum zábavy jeli natočit do jeho libereckého bytu.

Vložil: Ondřej Suchý