Vánoce v míru. Vánoční speciál výročí Jakuba Vosáhla
25.12.2022
Foto: Se svolením Ewa Farna
Popisek: Ewa Farna
Máme letos o Vánocích jedno zvláštní výročí. Je jen pětileté, ale ukazuje, jak strašně moc se od té doby svět změnil. Tak si pojďte připomenout, jak to bylo fajn v roce 2017, když za humny nebyla válka a nikdo netušil, co je covid.
Vánoční písně mají jednu zvláštnost. Slýcháte je v mnohem bizarnějších verzích a podobách a také v mnohem bizarnějším prostředí, než jakoukoliv jinou hudební produkci. A taky se může stát, že z nich slyšíte jen krátký úryvek mezi dvěma služebními hlášeními v obchoďáku.
Takže když jsem před pěti lety poprvé slyšel písničku Ewy Farné Vánoce na míru, myslel jsem si mylně, že jde o Vánoce na Míru.
Jedenáct let pracuju na Vinohradech, takže vím, že právě na Náměstí Míru jsou jedny z nejkrásnějších vánočních trhů. Před chrámem, který dodává genia loci, v ideální dostupnosti dvou linek metra a s dostatkem prostoru, abyste se mezi stovkami dalších uživatelů Vánoc necítili úplně klaustrofobicky.
Brzo jsem samozřejmě zjistil, že v balícím papíru má Ewa Vánoce na míru. A musím uznat, že když si tu písničku pustíte, fakt na vás dýchne vánoční atmosféra.
I letos je to prý nejsposlouchanější vánoční nahrávka. Možná je to i proto, že nám připomíná minulé časy, které si ještě pamatujeme, ale přijdou nám neuvěřitelné. Prosinec 2017 – ekonomika letěla jak blázen, široko daleko v Evropě nikdo neválčil, nemuseli jsme každý den sledovat ani stav plynu v zásobnících ani čísla nákaz. Trochu vzrůša přinášely jen blížící se prezidentské volby.
Pět let. A co se za tu dobu všechno změnilo.
A navíc všichni tak nějak tušíme, že tyhle doby s víceméně směšnými problémy, co jsme tehdy řešili, se hned tak nevrátí.
Možná je to stejná nostalgie, jako když si za protektorátu a za komunistů lidi četli Saturnina, tu veselou oslavu prvorepublikového étosu svobody. Stejně roztomilou a pro některé kýčovitou, jako jsou veršíky o první hvězdě a nejkrásnější noci v roce.
Ono i to úvodní „postavím vodu na čaj“ by dneska možná někdo vyhodnotil jako provokaci, po páté večerní už přece jedeme za dražší tarif...
Jenže ono to má i druhou stránku.
Jako kdyby ta písnička z roku 2017 popisovala celé to minulé desetiletí, kdy jsme si dělali na míru nejen Vánoce, ale i drtivou většinu všeho ostatního. Na dovážkových webech jsme si kompletovali vlastní nákupy, v mobilech vlastní playlisty písniček, někde bylo dokonce možné složit si vlastní pizzu, kdybyste třeba měl rád dohromady ananas s olivama. Na sociálních sítích jsme si ve skupinách povídali s lidmi, kteří se dívali na svět stejně jako my, a utvrzovali se, co jsou ti druzí za cvoky nebo zločince.
A pak jsme před třemi lety v březnu zjistili, že jsme se svou mírou zůstali zavření sami doma. A žádná hitparáda to nebyla.
Mně právě o pandemických Vánocích došlo, že na těch svátcích je kouzelná právě společnost lidí kolem vás. Třeba i těch, které jinak jedenáct měsíců nevidíte a nijak extra vám nechybí.
Jenže to taky znamená, že musíte trochu slevit z míry svých představ a zvýšit běžnou míru své tolerance. Víc než kdy jindy vystoupit z komfortní zóny všech svých názorových i jiných bublin.
Protože jinak hrozí, že v balícím papíru nenajdete ani Vánoce na míru, ani Vánoce v míru.
A o mír či smíření by v těchto svátcích konce a nového začátku mělo jít především.
Pospolité Vánoce vinšuju.
Vánoční píseň
Ale říkám si, že pro tyhle a asi i příští Vánoce by se možná hodila úplně jiná vánoční píseň.
Včera jsem tu psal, že jedním z nejkrásnějších českých příspěvků vánočním tradicím je Vánoční strom republiky.
O čem jiném by v těchto těžkých časech měly vznikat vánoční písně?
A abych mnohem talentovanější textaře, než jsem já, trochu inspiroval, zkusím lehký výkop.
Bude to na nápěv mé oblíbené anglické Love is Christmas od Chloé Agnew. Ale berte to, prosím, jako pokus amatéra, něco na úrovni „Prezidentka Danuše, vyhraje ty volbuše“. Budu strašně rád, když se toho ujme někdo talentovanější a příští rok jeho písnička od začátku prosince povede lidi, aby otevřeli svá srdce.
V lese mrzne malý skřítek,
odložený v bídě.
Najde ho pan Těsnohlídek,
a napadne ho příběh.
Strom, vánoční strom,
pro děti v závějích.
Strom, s pokladničkou,
s nadějí.
Na náměstí stojí strom,
a v kasičce to cinká.
Před kostelem zpívá sbor,
že v jeslích dítě spinká.
Zní, koleda zní,
až do nebeských výšek.
Spí, děťátko spí,
Ježíšek.
Vánoční čas, má sílu spás.
Kolem přešlo století,
a zas tu straší bída.
Časy snů a prokletí,
se tak prostě střídaj.
Věř, že bude líp,
ty, co teď slzy roníš.
Věř, že dětský smích,
zazvoní.
Vánoční strom republiky,
ční tu zas do nebes.
Pro všechny ty odpadlíky,
co volaj S.O.S.
Vánoční zpěv,
a hvězdy nad Betlémy,
zmámí tvůj hněv,
problémy.
Vánoční čas, má sílu spás.
Strom ti taky mlčky říká,
když od tebe utrží,
že i ty jseš republika,
že i tebe podrží.
Ten vánoční sen,
Ta láska, co se skrývá,
Ať víc, než jen den,
přežívá.
Vánoční sen, má sílu změn.
Vložil: Jakub Vosáhlo