Vánoční strom republiky. Aktuální památka na odložené děťátko. Výročí Jakuba Vosáhla
24.12.2022
Foto: Wikimedia – volné dílo
Popisek: Sbírka na děti nezaměstnaných rodičů u vánočního stromu v Praze v roce 1931
Velká část vánočních tradic je spojená s naším kulturním okruhem střední Evropy. Letos je z nich asi nejaktuálnější ta nejmladší. Vzpomenout si na ni můžeme pokaždé, když na náměstí ucucáváme svařák a přitom pozorujeme světelné zdobení vánočního stromu. Má nám připomenout, že někteří nemají nejen na ten svařák, ale ani na základnější potraviny. Což je zrovna letos, kdy podle ekonomů na některé už dopadla krize velmi tvrdě, zatímco jiní jsou na tom pořád docela dobře, celkem užitečná připomínka.
Slávu si strom na náměstí získal pod názvem Vánoční strom republiky a s republikánskými tradicemi je také významně spojen. Československá republika po roce 1918 chtěla stát na tradici rovnosti, solidarity a pevných společenských vazeb. A jen málo věcí vyjadřovalo tento duch věrněji, než nápad, který vznikl v brněnské redakci Lidových novin.
Bylo rok po válce a obvyklá poválečná bída zrovna kulminovala. Konec roku 1919 a následující rok 1920 historici dodnes považují za jedny z nejkrušnějších v celých českých dějinách. Zničená infrastruktura, rozložené obchodní i spotřebitelské vztahy, ztráta zdrojů i odbytišť rozlehlé habsburské monarchie, nedostatek pracovních sil v důsledku válečných masakrů, to je ekonomika rozložená tak, jak si dnes asi nedovedeme představit.
Před Vánoci 1919 se redaktor brněnské redakce Lidových novin Rudolf Těsnohlídek se dvěma přáteli vypraví do lesa pro vánoční stromek. Co se v lese u Bílovic na Blanensku odehraje, to citlivým žurnalistou naprosto otřese.
Betlém našich dnů
„Slyšel jsem nějaké zvuky. Něco jako skomírání. Tak se tam utíkám podívat, vidím smrk a pod ním dítě. Odložené na nějaké pleně, jen košilku mělo. A pamatuju si na ty smrtelné sliny, co jí mrzly kolem úst a zakrývaly už skoro celou hlavičku,“ vzpomínal jeden z účastníků výpravy. Trojice malou holčičku zabalila do kabátu a běžela s ní z lesa. Chvíli si prý mysleli, že už nesou mrtvolku, ale v teplém kabátě, který si zadýchala, se naštěstí vzpamatovala.
Těsnohlídek je v té době už docela známým novinářem a spisovatelem. Když o den později vyjde v Lidových novinách jeho text Betlém našich dnů, vyvolá mimořádný ohlas.
„Betlém bez jeslí na tvrdé zmrzlé půdě bez pastoušky, bez živé duše kolem, je pravým betlémem necitelné, poválečné doby. Tři prostí občané, kteří ho viděli s jeho tmou a hrůzou, poklonili se u něj před osudem dítěte jako staří tři králi z vánoční legendy a cítili, že je potkalo v Palackého údolí štěstí, které nezmizí z duše.“
Těsnohlídek kauzu dále sledoval jako novinář. Osudy malé Lidušky, která našla štěstí v adoptivní brněnské rodině, i soud s její matkou, která dostala pět měsíců těžkého žaláře a předtím u soudu pronesla výpověď, která byla brutální obžalobou poválečné doby. V ní odložení dítěte nebylo tak úplně výjimečným řešením složité situace bídy bez sítě sociálního zabezpečení.
Symbol mezilidské solidarity
Postupem času novináře napadlo, jak sledované kauzy i vlastní popularity (zrovna v té době vyšly jeho slavné Příhody lišky Bystroušky, které si vzal Leoš Janáček za libreto ještě slavnější opery) využít k dobré věci. Strom, pod kterým se Betlém naší doby odehrál, by mohl sehrát roli symbolu mezilidské solidarity.
Nápad to nebyl úplně původní, Těsnohlídek věděl, že tento charitativní zvyk se již osvědčil v Dánsku. Tam se pod stromem na náměstí poprvé vybíralo na charitu ve válečném roce 1914. U stromu byla kasička, do které mohl po celý čas adventu každý přispět. Vybrané peníze se pak použily na pomoc potřebným, nejčastěji dětem.
Takže v roce 1924 bylo Brno jedním z prvních evropských měst, kde byl charitativní strom vztyčen. Byl to symbolicky smrk od Bílovic a mediálně zkušený Těsnohlídek tomu dal náležitou prezentaci. Takže se celá republika mohla dozvědět o úspěchu sbírky, z které byl postaven dětský domov, pojmenovaný na památku dánské inspirace Dagmar po tamní královně, dceři českého krále Přemysla Otakara I.
Úspěch vánoční charitativní tradice byl fenomenální. Během několika prvních ročníků se stromy s kasičkami na československých náměstích počítaly v desítkách. Třicátá léta a hospodářská krize pak přinesly další impulzy k adventní solidaritě.
Zcela mimořádné byly Vánoce roku 1938 v republice okleštěné po Mnichovu, která musela řešit skutečnou humanitární katastrofu se statisíci vysídlenci z pohraničí. Vánoční strom republiky tehdy sehrál velmi důležitou úlohu.
Protektorátní správa se na tradici, pevně spojenou s Československou republikou, pochopitelně netvářila. Od Vánoc 1945 se ale Strom republiky vrátil s plnou parádou. O třech krutých poválečných zimách se do kasiček vybíraly rekordní částky.
Obecně platilo, že čím hůře v zemi bylo, tím větší význam se solidaritě u stromu republiky přiznával.
SOS dětské vesničky
A pak to všechno skončilo. Komunistický režim se tvářil, že žádnou charitu nepotřebuje a o chudé a nuzné se dovede postarat jinak. Právě před sedmdesáti lety pronesl předseda vlády Antonín Zápotocký nezapomenutelný vánoční výsměch všem tradicím křesťanské solidarity, že místo chudého Ježíška v chlévě teď máme jako symbol Vánoc dědu Mráze, co jede na saních z východu stejně jako osvoboditel Stalin a na cestu mu svítí místo jedné betlémské množství rudých hvězd na šachtách a hutích.
Až politické uvolnění v roce 1968 přineslo i návrat charity a dobrovolné solidarity. Myšlenka Stromu republiky byla oprášena z iniciativy paní Ireny Svobodové. Manželka prezidenta Ludvíka Svobody, sama dáma velmi dramatického života, se rozhodla při padesátém výročí republiky pořádat u stromu sbírku na výstavbu SOS dětských vesniček.
Tento nápad, vzniklý po druhé světové válce v sousedním Rakousku, mířil úplně stejným směrem, jako meziválečná iniciativa Rudolfa Těsnohlídka. Opuštěné děti zde měly nalézt péči náhradních rodičů.
V prosazení projektu sehrála významnou roli Česká pediatrická společnost a záštita první dámy, takže již v roce 1970 byla otevřena první vesnička v Doubí u Karlových Varů a zahájena stavba dvou dalších.
Komunistický režim ale v sedmdesátých letech veškeré experimenty s charitou ukončil. Vánoční stromy republiky se vrátily na náměstí až na počátku devadesátých let. Ale to už je jiná republika a jiný příběh...
Vložil: Jakub Vosáhlo