Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vánoce – nepokoj lidem dobré vůle. Album Ondřeje Suchého

24.12.2022
Vánoce – nepokoj lidem dobré vůle. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Naše rodinná, samospouští pořízená fotografie – bratr Jiří, maminka Růženka, já s křečkem Bonifácem v ruce a vykulený tatínek-fotograf Jaroslav, zvaný Jáša, který k nám stačil zavčas přiskočit, než chytil papírový pytlík s „bleskem“, zavěšený a zapálený pomalu hořící papírovou šňůrkou pod fotoaparátem

Lituji všechny ženy, manželky, maminky, babičky, jejichž předobraz mám sám doma. Gruntují, pečou cukroví (moje žena devět druhů!), zdobí stromeček, luxují, chystají štědrovečerní večeři. Akorát já jsem si vyhradil výrobu bramborového salátu.

Vzpomínám na pana Wericha, který mi říkal: „Nemám rád Vánoce! Rodina se sejde u stolu a říká: Tak dědeček už mezi námi není..." Štědrý den byl u Werichů Dnem otevřených dveří. „Přicházejí a odcházejí přátelé,“ vzpomínal, „moje paní udělá šoulet a povídáme si. A pití? Tvrdý já nedávám, protože se kdekdo opije a celé se to potom pokazí."

Vracím se k úvodní fotografii a vzpomínám na rodinné Vánoce mého dětství.

 

Vánoce

Tak tohle je Jiříček u stromečku. To jsem ovšem ještě dlouho nebyl na světě…

Co se mne týče, na žádné hračky si nevzpomínám Ba jo! Vláček na péro, který jezdil kolem dokola po kolejích v kruhu. Ale to byla snad jediná hračka jako taková. Z dárků, které jsem nacházel pod stromečkem, jsem totiž míval největší radost z gramofonových desek a knížek. Na deskách, které jsem obvykle dostával od bratra, bývali Spejbl s Hurvínkem, Ferda Mravenec, první pohádky Jana Wericha a Broučci, které jsem si přehrál snad jen jednou jedinkrát – byli na mě moc smutní.

Knížky, ty mi pak Ježíšek přinášel hlavně od maminky; například Míšu Kuličku v rodném lese. I já, když jsem si našetřil pár korun, tak jsem pak dával prostřednictvím Ježíška jako dárky gramofonové desky. Konkrétně si vzpomínám na tu s Rudolfem Cortésem, kterého naše maminka milovala. Dokonce vím, že to byla písnička Váš dům šel spát! (Uplynulo pár desítek let a já si v souvislosti s uvedenými vzpomínkami uvědomuji, že: v televizi jsem zpovídal R. A. Strejku, který na tehdejší desky namluvil a nazpíval Ferdu Mravence, na Kampu jsem začal chodit za panem Werichem, který mi kdysi z desek vyprávěl pohádky o zlaté rybce, anebo o dvou zámcích, skamarádil jsem se se synem Josefa Menzela, autora knížek o Míšovi Kuličkovi, režisérem Jiřím Menzelem. A o Rudolfu Cortésovi jsme s jeho dcerou Dášou napsali dokonce dvě knížky.)

Z dětství tedy vzpomínám nejvíc na gramofonové desky a knížky, a pak na jeden vánoční film, který jsem k Ježíšku pochopitelně nedostal, ale který neodmyslitelně patřil k mým největším vánočním zážitkům, neboť přišel do kin zrovna ve chvíli, kdy jsem mířil k pubertě. Byl to film Země odkud přicházím, s Gilbertem Bécaudem. Jak já chtěl být také zamilovaným Bécaudem! (Mimochodem, má fascinace tím hrdinou na filmovém plátně vedla až tak daleko, že mi maminka musela opatřit a doupravit podobný kabát s olivami místo knoflíků, jaký měl darebák, kterému mnou obdivovaný Gilbert nabančil.)

Kdeže loňské sněhy jsou… Takže to bylo mé dětství.

 

Vánoce

A takhle udivený jsem byl kdysi dávno u vánočního stromku já

Dnešní Vánoce jsou pochopitelně úplně jiné: Vymýšlení, výběr a nákup dárků pro rodinné příslušníky, to vše nechávám na své ženě. Na druhé straně pokud jde o mého bratra, tak to mám jednou provždy vyřešené: Manželka je na rozdíl ode mě člověk praktický, a ještě k tomu má záliby mužské, takže jí k její radosti kupuji elektrickou pilu, vrtačku, štípačku dříví, sekačku na trávu s pojezdem atd. S bratrem si zase v čase vánočním pravidelně vyměňujeme to, co kdo z nás v uplynulém roce napsal, nakreslil, natočil. Čili jde o knížky, grafiky, cédéčka. Myslím, že si tím děláme oba navzájem největší radost. Tak takhle to u nás chodí dneska.

Když Jiří napsal legendární Purpuru, přemýšlel jsem o tom, že bych se měl pokusit také napsat nějakou vánoční písničku. Napsal jsem ji na hudbu polských autorů a jmenuje se Bílý vánoční slon. Vybavuje se mi při tom, jak jsme ji s Jitkou Molavcovou přijeli někdy v roce 1972 v noci natočit do prázdného studia Československého rozhlasu víceméně ilegálně, pod režijním dohledem Pavla Žáka. Já tehdy dělal v refrénu Jitce druhý hlas. Písnička byla za hodinu na světě, každý jsme si ji odnášeli na magnetofonovém pásku domů, rozhlasovému technikovi jsme za ochotu zaplatili s Jitkou po stovce a před rozhlasem jsme se před půlnocí rozešli do svých domovů. Písnička se ujala. Po Jitce ji v televizní Vlaštovce zpívala pak Lenka Filipová, různě dětské sbory, pak ji znovu oživila Dáda Patrasová. Nakonec se mi dostalo té cti, že ji ve vánočním pořadu Marie Rottrové zazpívali manželé Jana Hlaváčová a Luděk Munzar. Můžete si ji v jejich podání poslechnout:



Vzpomínám-li dnes na Vánoce svého dětství, nemohu opomenout maminčinu domácí čokoládu. Začátkem padesátých let minulého století nebyla čokoláda běžně dostupná (možná byla, ale nebyla levná). Recept vánoční pochoutky z mého dětství po létech zrekonstruovala žena Johana. Když mi pak tu čokoládu na mé přání vyrobila, do žádného staniolu se nic balit nemuselo, protože vzápětí zmizela (tedy ta čokoláda, manželka zůstala!) a já se při její konzumaci vrátil vzpomínkou na dávné Vánoce.

Recept zněl takto:

250 g moučkového cukru
120 g kakaa
200 g ztuženého pokrmového tuku
sekané mandle a ořechy podle chuti

Rozpuštěný tuk se smíchal s kakaem a cukrem a míchal do hladka. Pak se do toho přidaly nasekané ořechy, nebo mandle a plnilo se do formiček, vypláchnutých studenou vodou. Vyklopené tvary, pokud i tenkrát ještě nějaké zbyly, se mohly zabalit do staniolu a pověsit na stromeček.

Tak: Ať je vám všem o Vánocích dobře!

 

Vánoce

Dovoluji si připojit jeden ze svých dávných myších vtipů

 

Ondřej Suchý

QRcode

Vložil: Ondřej Suchý