Novotný nesmí padnout! Jak kvůli boji komunistů málem vyjely tanky na Prahu. Výročí Jakuba Vosáhla
23.12.2022
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Antonín Novotný: Snímek z dokumentu Zdeňka Všelichy Rudí prezidenti z dílu Těžkosti Antonína Novotného
Aneb Zapomenutý vánoční puč 2. Zasedání ÚV KSČ jsme opustili ve chvíli, kdy Antonín Novotný přerušil jednání přes Vánoce, neboť si mu prý členky ÚV KSČ stěžovaly, že musí jít domů péct vánočky. Reálným důvodem ale bylo získání času, neboť koalice jeho odpůrců ve vedení strany získala jednoznačnou převahu příchodem Jiřího Hendrycha, dosavadní „dvojky“ Novotného režimu.
Již předtím během jednání ale pracoval v zákulisí generál Jan Šejna, Novotného nejbližší spojenec. „Jediný Šejna mi podal pravdivý obraz o armádě,“ chválil první tajemník a prezident republiky.
V té době nejmladší československý generál byl především blízkým přítelem jeho syna Antonína. Ten později prohlašoval, že bez něj by Šejna nebyl vůbec nic. Novotný junior byl asi nejvěrnější komunistickou variací na zlatou mládež, na rozdíl od přísně asketického otce si rád užíval života, žen i luxusu. A Jan Šejna byl jeho ideálním „kamarádem z mokré čtvrti“. Syn z chudé zemědělské rodiny získával první životní zkušenosti za války, kdy jako mladistvý velmi úspěšně čachroval s potravinovými lístky. Po válce zahájil společenský vzestup vstupem do KSČ a kariérou v armádě, kde byl po vyhnání všech nekomunistických důstojníků chronický nedostatek talentů.
Gambler ve Sportce
Inteligentní Šejna proto postupoval takřka rychlostí rakety, v polovině padesátých let už je bez dokončené střední školy podplukovníkem a poslancem parlamentu. Čím dál více se ale vyžívá v luxusu a vede velmi rozmařilý život. Střídá milenky, platí za celou hospodu, navíc se v socialistických podmínkách stává regulérním gamblerem (podle svědectví jeho řidiče byl schopen měsíčně prosázet pětinásobek průměrného platu ve Sportce).
I přes vysoký důstojnický plat si musí vypomáhat různými kšefty, třeba se zahraničními auty, a právě při nich se sblíží s mladým Novotným, který se kvůli diplomatickému pasu nechal zaměstnat na ministerstvu zahraničí, ale především se věnuje zhýralému životu prominenta.
Šejnovi však stále chybí peníze a zadlužuje se. Záchranné lano mu nabízí důstojník zpravodajství podplukovník Jaroslav Moravec, který se díky tomu stane v roce 1967 Šejnovou pravou rukou. Právě jeho výpověď (učiněná v rámci výslechu po jeho zatčení v roce 1968) se následně stane jedním z hlavních zdrojů informací o Šejnově divokém pokusu o likvidaci stranické opozice proti Novotnému.
Hrál o všechno
Celkem přehledně jej shrnul Milan Macák v knize Dvojí tvář hazardního hráče z roku 2006. Ukazuje v ní, že střelec Šejna i akci na podporu prezidenta plánoval ve svém, velmi divokém stylu. Podle Macáka si uvědomoval, že hraje o všechno.
Filmový scénárista Juráček, který měl k Šejnovi blízko (jako vrchní armádní propagandista generál rád udržoval blízké vztahy s filmaři) si v té době do deníku poznamenal, že Šejna mu měl říci o seznamu 62 lidí, určených k zatčení.
Návrh na zatýkání měl na přelomu roku předložit i prezidentu Novotnému, ten si jej ale netroufl podepsat.
Už 21. prosince se měla podle svědectví Moravce odehrát noční schůzka generálů Šejny, Rytíře (náčelník generálního štábu) a Janka (náměstek ministra obrany) s funkcionářem ÚV KSČ. Generál Rytíř později popíral, že by se na schůzce jednalo o „zneužití armády“. V Moravcově výpovědi se ale mělo jednat v podstatě o schůzku spiklenců.
Podle něj v akci figuroval dokonce i ministr obrany Lomský nebo generál Václav Prchlík. Jeho role je největším otazníkem, později se totiž za Pražského jara stal nástupcem generála Rytíře v čele štábu a mělo to souviset s tím, že novému prvnímu tajemníkovi Alexandru Dubčekovi poskytl detailní informace o tom, co Šejnova skupina chystala. Ty se však na veřejnost nikdy nedostaly.
Otázka zapojení jiných důstojníků je předmětem sporů. Ale že byl Jan Šejna odhodlán provést prakticky cokoliv, na tom se shodují víceméně všichni. „Novotný nesmí padnout. A ti, co jdou proti němu, s těmi se to musí vyřídit,“ měl pronést ve vypjaté debatě 23. 12. Později mělo z jeho úst zaznít, že jestli to nevyjde, tak je „starý pán v h….. a my taky“.
Šejnovy „vánoční spanilé jízdy“
Po celý vánoční týden Šejna jezdil po vojenských jednotkách a přesvědčovat velitele k případné účasti na zátahu proti opozici. Měl se při tom odkazovat na pověření od náčelníka generálního štábu generála Rytíře.
Původně se prý uvažovalo o nasazení motostřeleckého pluku z Mladé Boleslavi, který v prosinci absolvoval cvičení s mobilizací 3,5 tisíce vojáků v záloze. Později se plánovalo nasazení jiných jednotek.
Zachovaly se též poznámky generála Janka, podle kterých se s ním Šejna mezi 19. 12. a 31. 12. 1967 sešel hned třináctkrát, a vždy poté odjížděl do bytu Novotného juniora.
„Hanebníka Šejnu odsuzuji, býval u mne, informoval, měl nejfantastičtější nápady,“ stojí také v Jankově deníku. Poznamenal si to tam krátce před tím, než v březnu 1968 zemřel. Na následky střelného zranění při cestě autem z generálního štábu na ÚV KSČ, které bylo vyšetřovateli uzavřené jako sebevražda. Někdejší československý zpravodajec Josef Frolík ale ve svých pamětech Špion vypovídá zpochybnil, podle něj šlo o vraždu. Janko prý o událostech z přelomu roku věděl příliš.
Prezident Novotný se mezitím celý vánoční týden snažil získávat politickou podporu mezi členy Ústředního výboru. Hledal ji i v Moskvě, ale Leonid Brežněv mu odmítl pomoct, a navíc jej měl telefonicky varovat, ať se nepokouší pacifikovat stranickou opozici silou. Rozruch kolem Československa je podle něj tím posledním, co si Moskva přeje.
Lednové plénum
Jednání ÚV po „vánočkové“ pauze pokračovalo 3. ledna. Ještě předtím se na začátku roku měli Šejna a Rytíř sejít s ministrem obrany Lomským a ministrem vnitra Kudrnou. Výsledek tohoto jednání není znám, ale k žádnému vystoupení armády ani poté nedošlo.
Jednání ÚV (tzv. „lednové plénum“) probíhalo tři dny a jeho výsledkem bylo odvolání Antonína Novotného a jeho nahrazení Alexandrem Dubčekem. Nebyl první volbou, spíše kompromisem mezi oběma stranickými křídly.
Následně měl Dubčeka Václav Prchlík informovat o probíhající akci armádních špiček kolem Šejny. Ta pokračovala několika schůzkami i po Novotného odvolání, kdy už zůstal pouze prezidentem. Prchlíkova zpráva Dubčekovi měla obsahovat i konkrétní jednotky, které měly být připraveny vyrazit na Prahu. Dodnes se vedou spory, kolik toho tento generál věděl a jaká byla jeho role v Šejnově akci.
Za zprávu byl Prchlík odměněn oslnivou kariérou během Dubčekova předsednictví, která ale po srpnové invazi stejně rychle zase skončila.
A Jan Šejna velmi rychle pochopil, že tentokrát mu skutečně hoří koudel...
Pokračování v pondělí 26. prosince 2022.
Zdroje: Frolík, Josef: Špion vypovídá. Orbis, 1990, Macák Milan: Dvojí tvář hazardního hráče. Ministerstvo obrany ČR, 2006, Mlynář, Zdeněk: Mráz přichází z Kremlu. Zeď, 2018, Cs.magazin.com, Prezentace na téma: „VOJENSKÉ ŘEŠENÍ PRAŽSKÉHO JARA 1. pokus o vojenský puč (prosinec 1967), Sme.sk, blog
Vložil: Jakub Vosáhlo