Štěstí! Co je štěstí? Muuuuuška jenom zlatá… aneb Dvojí život důstojného komika s kamennou tváří. Tajnosti slavných
16.12.2022
Foto: Se svolením Česká televize - Jindřich Panáček
Popisek: Jaroslav Marvan jako legendární policejní rada Vacátko v seriálu Hříšní lidé města pražského
VIDEO Napohled vždy solidní a bezchybný, přesto se ani jemu nevyhnula velká životní láska. Skončila ale tragicky, a navíc byl ještě veřejně potrestán za nemravný život. (Pokračování ze středy 14. prosince)
Nikdy se nikomu nevnucoval, vždy si uchoval lidskou tvář a dobrou pověst a nikdy nikomu neublížil. Jediné, co se kdy dalo Jaroslavu Marvanovi vytknout, byla skutečnost, že se nezastal komika Vlasty Buriana, když byl po osvobození obviněn z kolaborace. V soukromí ale prožíval velká dramata, která začala vycházet najevo až po desetiletích.
Škola, základ života:
Milovaný profesor
Před filmovou kamerou stanul poprvé ještě v němé éře, díky Vlastovi Burianovi, ktrému skvěle hrál sparing partnera v jeho divadle, oblékl v roce 1926 uniformu strážníka v komedii režiséra Svatopluka Innemanna Falešná kočička aneb Když si žena umíní. Po nástupu zvuku se velmi rychle prosadil a od třicátých let minulého století patřil k našim nejobsazovanějším hercům. Jeho prvním zvukovým filmem se stala v roce 1930 slavná komedie režiséra Karla Lamače C. a k. polní maršálek, a s Vlastou Burianem se pak setkával i před kamerou dvanáct let. Až do konce války bychom jen obtížně hledali film, v němž si nezahrál, bylo jich více než devadesát. Nejvíc si ale získal srdce diváků jako profesor v komediích Cesta do hlubin študákovy duše a Škola, základ života a jeho interpretace veršů Adolfa Heyduka „Štěstí! Co je štěstí? Muuuuuška jenom zlatá…“ zlidověla.
Anděl na horách:
Úsměv tisíciletí
Po osvobození dosáhla jeho popularita vrcholu. V roce 1954 přešel z Divadla na Vinohradech do souboru činohry Národního divadla, odkud v roce 1972 oficiálně odešel do penze. Během kariéry ztvárnil téměř tři stovky filmových a televizních postav a 149 divadelních rolí. Dodnes si ho každý vybaví především jako nerudného revizora dopravního podniku v poněkud tendenčních komediích Dovolená s Andělem a Anděl na horách, které se pravidelně vrací na obrazovky a jsou zárukou sledovanosti a na které se můžeme těšit i o letošních vánočních svátcích. A právě revizor Gustav Anděl v jeho podání zvítězil v roce 2000 v divácké anketě Hrdina filmového úsměvu tisíciletí. V roce 1968 se dočkal životní role, šéfa pražské mordparty a policejního rady Vacátka v seriálu Hříšní lidé města pražského, na který navázaly čtyři celovečerní a jeden televizní film. Jeho úplně poslední postavou byl správce Karlštejna Ješek z Vartenberka v muzikálu Zdeňka Podskalského staršího z roku 1973 Noc na Karlštejně.
Falešní hráči:
Nemrava bez titulu
Už ve dvacátých letech se oženil s herečkou Národního divadla Marií, s níž prožil v bezdětném manželství více než půl století a láskyplně jí říkával Márinka. Přesto v roce 1955 potkal velkou lásku, opět na prknech Národního divadla. Zamiloval se jako studentík a o šestadvacet let mladší Alena Jančaříková se zřejmě právě kvůli němu rozvedla, přestože měla s manželem dva syny. Když s Marvanem otěhotněla, kdekdo ji prý přesvědčoval, aby šla na potrat, aby nepoškodila Marvanovu dobrou pověst. Alena si ale nedala říct, a tak přišla v roce 1960 na svět Marvanova jediná dcera Alena. A vzápětí se ukázalo, že přátelé měli pravdu. Když vyšlo najevo, že má herec nemanželskou dceru, označili to straničtí funkcionáři za nemravný život a pozastavili mu na deset let udělení titulu národní umělec.
Hříšní lidé města pražského:
Nežádoucí milenka?
Ani poté se ale tajený otec se šesti křížky na krku neodhodlal k radikálnímu životnímu kroku. Alena byla sice mimořádně krásná a elegantní, doma mu ale nic nechybělo. Manželka Marie byla osvědčenou oporou, láskyplně o něj pečovala, báječně vařila… Tak dlouho seděl na dvou židlích, až za něj rozhodl osud. V úterý 3. prosince 1961 měla Alena oficiálně přivítat v Národním divadle polské hosty a měla za to konečně dostat i velkou roli. Jenže řidič, který pro ni přijel, se nedozvonil, a tak kolegové nakonec vyrazili dveře a našli ji mrtvou. V bytě byl prý cítit plyn, a tak policie případ uzavřela jako sebevraždu a osiřelé děti vychovaly Alenina maminka a sestra. Zákonitě se vyrojily spekulace, zda o osudu krásné a talentované herečky nerozhodl kdo v pozadí, protože se její soukromí neslučovalo s oficiálním obrazem socialistické morálky. Pravdu se ale nejspíš už nikdy nedozvíme.
Noc na Karlštejně:
Na samotě u lesa
Názvem slavné komedie by se dalo nazvat jeho království, které si Jaroslav Marvan pořídil v roce 1960. Když chalupu v jihočeské Výšici kupoval, byla v zoufalém stavu. Propadl chalupářské vášni a z ruiny vybudoval romantické království uprostřed přírody, jako stvořené k odpočinku daleko od lidí. Během kariéry posbíral dlouhou řadu titulů a ocenění, od Národní ceny za přednostu úřadu Sýkoru v komedii Martina Friče z roku 1940 Katakomby přes Cenu za herecký výkon v Partii krásného dragouna, Zasloužilého a Národního umělce až po Zlatého krokodýla za Hříšné lidi města pražského. Zemřel 21. května 1974 a na jeho pohřbu nechyběli vysocí funkcionáři KSČ ani ministr kultury. Zároveň ale smutnily davy fanoušků, kteří ho milovali desítky let. Po jeho smrti měla údajně nemovitost zdědit hercova nemanželská dcera Alena, jenže závěť se nikdy nenašla, takže notář postupoval podle zákona a chalupu i veškerý majetek zdědila zákonitá manželka Marie.
(zdroj: Wikipedie, Národní divadlo, ČSFD, Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Český film, FDB, Praha neznámá, Blanka Kovaříková: Retro osudy, Česká televize, Katerina Nowa, Lucie Bártová: Známý neznámý Jaroslav Marvan, Český rozhlas, Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje)
Vložil: Adina Janovská