Kritika poměrů je nepřípustná aneb Intelektuální slovní ping-pong VOŠA. Tajnosti slavných
12.12.2022
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Legendární dvojice VOŠA – Jiří Šašek a Darek Vostřel v divadle Rokoko
AUDIO / VIDEO Nadarmo se neříká, že českému humoru málokterý cizinec porozumí. Prvoplánovou legraci slavných grotesek naši komici vybrousili v intelektuální slovní hrátky, plné jinotajů a tvrdé kritiky. A zatímco publikum řvalo smíchy, o mocipány se pokoušel infarkt. A to se neodpouští.
Každodenní trable Češi odlehčovali srandičkami nejspíš odpradávna, do literatury vstoupil naplno s politickou satirou už v polovině 19. století Karel Havlíček Borovský. Filmový humor, založený na kontrastu, pak odstartoval v němé éře. Malý x velký, tlustý x vychrtlý, chytrý x hloupý… Pat a Patachon či Laurel a Hardy. Jejich kousky, založené na trapných nehodách a pitvoření, inspirovaly první české kabaretiéry i filmové komiky. S přiostřováním situace vstoupila ostrá kritika poměrů na jeviště a v třicátých letech minulého století se zrodila na forbíně Osvobozeného divadla dvojice klaunů V+W. Na dialogu zdánlivě naivního sparing partnera a nemilosrdného glosátora založila svůj humor i další legenda, Darek Vostřel a Jiří Šašek neboli VOŠA. Na scénu vstoupili v polovině padesátých let, pak ale s nimi normalizace tvrdě zúčtovala.
Elvíra:
Za všechno může vojna
Herec, zpěvák, scenárista a mimořádně schopný manažer Darek Vostřel se narodil 9. ledna 1929 v Praze a za jméno Božidar vděčil matčinu chorvatskému původu. Po otci, který byl na rozdíl od ní Čech jako poleno, zase zdědil talent i lásku k divadlu, Alois Vostřel totiž byl za první republiky ředitelem žižkovského divadla Akropolis, takže syna na herecké dráze ochotně podporoval. V roce 1952 Darek absolvoval na DAMU a vzápětí získal první angažmá v Horáckém divadle Jihlava, kde nasbíral první zkušenosti v klasickém repertoáru. Po jediné sezóně ale musel na vojnu, která navždy změnila jeho život. Přivedla ho totiž do armádního uměleckého souboru Vítězná křídla, v němž našel díky zakladateli první alternativní scény Miloslavu Zachatovi zalíbení v alternativním divadle. A také se v něm seznámil se svým budoucím tvůrčím partnerem.
Že se nestydíte:
Filmaři ho nechtěli
Herecké geny dostal do vínku i Jiří Šašek, který přišel na svět 11. května 1930 v Žamberku. Jeho rodiče byli vášnivými ochotníky, takže ho vystrčili poprvé na jeviště už ve čtyřech letech. V klasické hře Josefa Kajetána Tyla si tenkrát zahrál Kalafunovo děcko. V sedmnácti se stal členem studentského souboru DÍRA (Divadlo radosti) které vedli bratři Kühnovi. Po maturitě chtěl na FAMU, jenže neudělal zkoušky. Uspěl na pedagogické fakultě, současně ho ale kamarádi přihlásili na DAMU. Byl přijat a herectví vystudoval v ročníku s řadou budoucích hvězd, od Jany Štěpánkové a Josefa Zímy přes Alenu Vránovou a Vladimíra Brabce po Petra Haničince, a po absolutoriu získal první angažmá v Ostravě. Do armády zamířil stejně jako většina absolventů uměleckých oborů do Vítězných křídel a díky tomu stanula v roce 1955 poprvé na jevišti nová dvojice VOŠA.
Včera v lese:
Krkolomné začátky
Scénky a forbíny dvojice VOŠA začaly sbírat první vavříny. Společně pak přešli do Pražského estrádního souboru, jehož činnost byla založena především na zájezdových představeních. Darek měl ale vyšší ambice a usiloval o stálou scénu v hlavním městě. V roce 1957 konečně přišla nabídka převzetí prostor někdejšího kabaretu Rokoko v pasáži Lucerna na Václavském náměstí. Nadšeně ji přijal, přestože znamenala spoustu náročných úprav, které prováděli sami herci. V březnu 1958 Rokoko konečně oficiálně zahájilo umělecké působení, cesta k úspěchu byla ale hodně trnitá. I když v té době kromě Vostřela a Šaška působili v souboru například Jiří Lír, Vlastimil Bedrna či prvorepubliková operetní hvězda Alena Frimlová, publikum přijímalo nabízený repertoár velmi vlažně. Teprve když divadlo přešlo v polovině šedesátých let k představením s výraznou hudební a zpěvnou složkou, stalo se fenoménem.
Zrcadlo:
Konkurence Semaforu
Díky angažování hvězd populární hudby začalo výrazně konkurovat tehdy nejslavnějšímu Semaforu, kterému dokonce Vostřel přebral některé hvězdy, například Waldemara Matušku a na čas i Evu Pilarovou. K opravdové slávě ale přispěl až v druhé polovině šedesátých let příchod mladých zpěváků v čele s Martou Kubišovou, Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Repertoár začaly tvořit především hudební recitály a kabaretní pásma, díky básníkovi, textaři a publicistovi Ivo Fischerovi, který v něm působil jako scenárista a dramaturg, také v spolupráci s hudebním skladatelem Zdeňkem Petrem vznikly první původní české muzikály Filosofská historie a Pan Pickwick.
Pojď na hrušky:
Muzikálový seriál
Mimořádnou exhibicí souboru se stal v letech 1967-68 hudební komediální seriál Jaroslava Dietla Píseň pro Rudolfa III., v němž nechyběla ani jedna úspěšná tvář tehdejší populární hudby, od Laďky Kozderkové před Pavla Nováka až po Hanu Hegerovou. Zrodil se jako nástupce televizního pořadu Vysílá studio A, populární dvojice se na něm podílela a oba si v něm také zahráli, Darek Vostřel řezníka Vandase a Jiří Šašek Bořivoje. Kombinaci Dietlova humoru, populárních tváří, aktuálních hitů a uvolněné atmosféry Pražského jara ocenila oficiální kritika i diváci. Přestože otevřené pranýřování prohřešků vládnoucího režimu stále ještě nepřicházelo v úvahu, Dietl mistrně zakomponoval do příběhu spoustu narážek a jinotajů, takže si publikum navíc i nadšeně početlo mezi řádky.
U lišky:
Unikátní výpověď
Původními plány zamíchaly dramatické události. Místo šestého dílu napsal Dietl hned 22. srpna 1968 nový sedmistránkový scénář, který nazval Rudolf III. na dvoře Leonida I. Režisér Jaromír Vašta s kameramanem Janem Eisnerem a Jaroslavem Dietlem za volantem natočili 23. srpna improvizovanou technikou a bez zvuku krátkou scénku, kterou doplnili záběry z jízdy Marty Kubišové okupovanou Prahou. Ještě ten večer během vysílání vytvořili Janžurová, Hrzán a Kubišová naživo postsynchrony a Vašta doplnil písně Cesta pro záběry z průjezdu Prahou a Modlitbu pro Martu. Během pouhých dvou dnů se tak zrodila unikátní hudební výpověď o aktuální situaci, pocitech lidí a náladě ve společnosti. A na budoucí průšvih bylo zaděláno.
Teta z Lince:
Trest za pravdu
Už ke konci roku 1968 byla činnost řady umělců výrazně utlumena a výjimkou nebyla ani populární dvojice VOŠA, kterou si vzala nastupující normalizace rázně na mušku. Darek Vostřel byl v roce 1970 zbaven funkce ředitele a repertoár Rokoka se zaměřil pouze na recitály skupin a zpěváků. Přesto byl soubor 30. června 1974 rozpuštěn a v roce 1975 bylo Rokoko začleněno do souboru Městských divadel pražských. Vostřel se své práce nehodlal vzdát, takže působil dál díky přátelům, kteří mu pomáhali tvořit pod pseudonymy. Psal scénáře a spolupracoval na jevištních prezentacích populárních zpěváků, především Václava Neckáře. Zákaz veškeré veřejné činnosti dostal i Jiří Šašek. Nesměl před kameru ani na obrazovku, takže se začal naplno věnovat své druhé tvůrčí lásce, kreslení. Proslavil se jako karikaturista herců a zpěváků a několikrát i samostatně vystavoval.
Vězeň na Bezdězi:
Pozdě na návrat
Časem se přece jen oba směli vrátit na scénu a jako komická dvojice projeli republiku pod hlavičkou Pražského kulturního střediska. Vostřel začal vystupoval i samostatně v představeních Jiřího Sováka a spolupracoval s nestárnoucí legendou populární hudby Yvettou Simonovou. Předchozí pracovní trable ho ale připravily o sebedůvěru a začal je léčit alkoholem. Podle třetí manželky Melanie Vančurové propil i řidičák, všude tušil odposlechy a začal být paranoidní. Velkého návratu se tudíž VOŠA už nedočkala a v roce 1989 se definitivně rozpadla. Vostřel odmítl i obnovení legendárního Rokoka, protože ho trápily zdravotní problémy. Neunikl jim ani Šašek, který musel podstoupit transplantaci ledviny, přesto dál hrál v mladoboleslavském divadle. Naposledy spolu vystupovali v roce 1991 během zájezdu pro krajany ve Švýcarsku. Darek Vostřel zemřel 4. listopadu 1992, jeho parťák Jiří Šašek ho následoval 15. června 1996.
(zdroje: Wikipedie, FDB, ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, Městská divadla pražská, Encyklopedie českého divadla, Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko)
Vložil: Adina Janovská