Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

V třiačtyřiceti konečně v pubertě aneb Jak naštvat všechny bílé muže. Horká židle Daniely Špinar

10.12.2022
V třiačtyřiceti konečně v pubertě aneb Jak naštvat všechny bílé muže. Horká židle Daniely Špinar

Foto: Se svolením FTV Prima

Popisek: Daniela Špinar v Show Jana Krause

FOTO Tranzice neboli změna pohlaví patří k tématům společensky citlivým. Lidé, kteří procesem procházejí, se zpravidla veřejně předvádět nechtějí. Mají totiž i tak dost starostí, aby kromě fyzické a psychické zátěže, kterou tranzice představuje, zvládli bez úhony i všechny drobné úskoky úředního šimla, který jim hází pod nohy všelijaké nečekané překážky. Občas se ovšem vyskytne člověk, který s radostí vše prožívá veřejně. Daniela Špinar se tak přišla pochlubit k Janu Krausovi, jak se cítí šťastná.

Někdo prostě záležitost nad jiné intimní, totiž prožívání svého vlastního těla i mysli, rád dává najevo všem. Můžeme považovat za pravděpodobné, že v osobnosti každého divadelního režiséra se skrývá kus exhibicionisty, možná ještě více než v hercích. Vždyť prostřednictvím toho, jak na scéně zviditelňují text, vždy vyjadřují svůj vlastní názor a postoj k životu. Málokterý ovšem prožije tak specifický příběh jako Daniela Špinar. Ještě jako muž plný testosteronu a zároveň zvláštní přecitlivělosti předkládal divákům inscenace v netradičním pojetí. Někdo je obdivoval, kritika nešetřila obdivem při udílení nejrůznějších cen, žel většina publika nebyla schopna režisérskému rukopisu porozumět.

Experiment za experimentem. Promyšlená scénografie, hluboké vnímání divadelního prostoru jako celku, ale zároveň až příliš diktátorské vedení herců, kterým prakticky není ponechán prostor pro prožití role a jsou vedeni spíš jako mechanické figuríny. Značně agresivní interpretace klasiky, vynucující si divákovu spoluúčast spíš ohromujícím jevištním manýrismem, než prezentací textů. Tak či tak, všechny ty kontroverzní inscenace dovedly Danielu Špinar až na post hvězdy, a posléze i šéfa činohry Národního divadla.

Zlatá kaplička se z toho tak trochu hroutila a špinarovština se stala pojmem, který vyjadřoval asi nejvíc rozpaky a nepochopení. Špinar si přivedl herce, kteří souzněli s jeho poetikou, ty ostatní vklíňoval do představení často proti jejich vůli. Přesto mu ředitel Národního divadla Jan Burian ponechával prostor, neboť, jak několikrát řekl, obdivoval jeho divadelní fantazii. Pak se vzbouřili studenti DAMU, Jana Buriana jako šéfa katedry činoherního divadla přiřadili k pedagogům, kteří školu nejen zakonzervovali, ale také v ní umožnili rozšíření šikany, psychického nátlaku a sexistického chování. A Daniela Špinar explodovala a přidala se k studentům.

 

Špinar Hampl Polaroid

S Ladislavem Hamplem v představení divadla DISK Polaroidy; foto se svolením Česká televize

Nekontrolované a kontrolované emoce v Národním divadle

„Já jsem nějak strašně agresivně a emocionálně zareagovala na tu iniciativu. To byly dvě studentky, které na DAMU udělaly takový manifest, kde přečetly asi padesát anonymních příběhů, a já jsem se nějak emocionálně úplně propadla do pekla, vůbec jsem vlastně nevěděla, co se se mnou děje, proč to dělám, když jsem sedm let umělecká šéfka Národního divadla, přicházím o kariéru. Všichni bílí privilegovaní muži byli naštvaní,“ začala Daniela Špinar své vyprávění v Show Jana Krause. Nakolik byl její výbuch řízen tím, že jak říká, projevil se ženský mozek v mužském těle, a nakolik docházelo již v té době ke sporům s Janem Burianem o dodržování koncepce činohry Národního divadla, je těžko říct.

Jan Burian vždy ze všech otazníků kolem fungování Národního divadla opatrně vykličkoval, takže i tentokrát se pouze vyjádřil, že první scénu není možné pojímat jako autorské divadlo a vyvolat v souboru napětí, které by v konečném stadiu znamenalo kompletní hereckou výměnu. Takže to, že Daniela Špinar se rozhodla Národní divadlo opustit ještě před skončením funkčního období šéfa činohry, mu prostě nahrálo do karet.

 

Špinar Heda Gablerová

V roce 2010 při čtené zkoušce dramatu Henrika Ibsena Heda Gablerová; foto se svolením Švandovo divadlo - Petr Neubert

Nejsem gay, jsem žena

Pro Danielu Špinar to byl ovšem moment životně zcela přelomový. Ještě jako muž začal chodit na psychoterapii, kde se dověděl, že celou svou divadelnickou kariéru, od studií na DAMU až po Národní divadlo, prožíval jako žena, jen nevěděl, že je to tak. V mládí o sobě veřejně prohlásil, že je gay, nyní ale konečně nalezl pravdu o svém těle. „Pak přišel den, kdy mi přišla ta myšlenka do hlavy, a já jsem byla v šoku a říkala jsem si, ne, to je nesmysl, protože jsem žila dvacet let jako vyoutovaný gay. Pak jsem asi měsíc strašně brečela. A pak už jsem byla jen strašně šťastná, protože jsem to potřebovala všechno vyventilovat,“ uvedla s tím, že měla potřebu okamžitě jednat, a tak začala svoji situaci řešit.

Daniela Špinar nepopisuje, jak náročné je období, kdy dávky ženských hormonů mění její tělo. Ona se jen nesmírně raduje a neustále opakuje, jak je šťastná. Doplňuje to teatrálním koketním zvedáním rukou, které má dát zaznít jejímu novému tělu. Přiznává, že někdy má problém, co si vzít na sebe, a na natáčení s Janem Krausem si podruhé v životě obula lodičky. „Byla jsem fousatý čtyřicátník,“ odpověděla na poznámku moderátora, který obdivoval, jak se proměnila Danielina pleť. „Tu mám po mamince,“ znovu se koketně zavlnila. Delší blond vlasy měla podtržené efektním zářivým věncem z vavřínových listů. Taková čelenka patřila antickým císařům a vítězům olypmpijských her. Jestli si Daniela připadala jako císařovna nebo vítězka nad osudem, to se jen tak nepozná.

 

Špinar Děti sametu

Před pěti lety v dokumentárním seriálu Děti sametu; foto se svolením Česká televize

Puberta v třiačtyřiceti

Daniela Špinar přišla do Show Jana Krause, aby předvedla světu, jak je skvělé prožít proměnu, po níž bude mít mozek k dispozici správné, tedy ženské tělo. Po dávkách ženských hormonů si připadá osvobozená. Zároveň s tím prý prožívá jakousi novou pubertu. Pořád se směje, je afektovaná, jako kdyby si s tím svým tělem ještě moc nevěděla rady. „Můj mozek je nastavený žensky a moje tělo má mužské rysy plus testosteron. Je proto lepší změnit to tělo, protože změnit hlavu úplně nejde,“ dodala na vysvětlenou a prozradila, jak dlouho trvá tranzice, co vlastně znamená a jak nejen na její druhou pubertu reaguje její nejbližší okolí. „Ten divadelní testosteron mě přijímá s rozpaky,“ připustila, „muži si se mnou evidentně nevědí rady, nechápou, jak se ke mně chovat. Také od nich nedostávám žádné pracovní nabídky. Ty čtyři poslední přišly všechny od žen,“ znovu se zasmála, ale jestli se pustí do práce a zda proměna bude mít vliv na její divadelní poetiku, neprozradila.

Přiznávám, že to by mě asi zajímalo nejvíc. Vidí teď svět jinýma očima? A bude to chtít předvést ve svých nových inscenacích? Zatím říká, že testosteronovou kariéru má za sebou a už se k ní nechce vracet, takže vůbec nelituje, že odešla z Národního divadla. Kdepak se asi tato nesporná osobnost objeví a jak se budou její proměněné emoce projevovat v divadelním kolektivu a v jejích představeních? Zatím odprezentovala světu velmi vyzývavě svou proměnu. Možná zatoužila nabídnout bulváru skandální vystoupení, jenže to se nekoná. Tranzice je stále věc výjimečná, ale není už zdaleka neznámá. Před Danielou Špinar tu byly jiné apoštolky a aktivistky.

 

Daniela Špinar v lodičkách u Krause, foto FTV Prima

Osobně si vzpomínám na Terezu Spencer, talentovanou a uznávanou novinářku, která se o přijetí lidí s proměnou pohlaví zasazovala před víc než dvaceti lety. Byla vždy spíš uzavřená a po chodbách vydavatelství se pohybovala jako by s mírným ostychem. Jinak ovšem v redakci vystupovala samozřejmě a své materiály předkládala s typickou novinářskou průrazností. Svého času sice byla označována za vyznavačku dezinformačních webů, tohle nařčení už ale nemohla vyvrátit, protože jí osud vyměřil na tomto světě krátký čas. Pro transgender osoby ale udělala mnoho, takže Daniela Špinar se svou výzývavou exhibicí u Jana Krause jí sotva šlape na paty.

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková