Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Se špatnými vlastnostmi se pracuje líp aneb Populární zlosyn na roztrhání. Tajnosti slavných

09.12.2022
Se špatnými vlastnostmi se pracuje líp aneb Populární zlosyn na roztrhání. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv

Popisek: František Kreuzmann starší jako chamtivý domovník Šantrůček v psychologickém dramatu Alfréda Radoka Daleká cesta

AUDIO / VIDEO Často obsazovaných herců byla v zlaté předválečné éře československého filmu řada. Natočit jich ale během pouhých tří let pětačtyřicet, to už je na zápis do knihy rekordů.

Vztah k určité profesi či řemeslu bývá dědičný, potomci se často nakazí i proti vůli rodičů a občas i proti vlastnímu předsevzetí. Vím, o čem mluvím. Od dětství jsem se doma brodila hromadami novin, které spáchali moji předkové, když jsem z nich ale něco potřebovala, ten správný exemplář nikdy nebyl k nalezení, takže jsem tvrdila, že tím nechci mít nic společného. Brzy jsem ale přičichla k tiskařské černi a navzdory počáteční epizodě  v úplně jiném oboru jsem u ní stejně skončila. Ještě nakažlivější bývá vůně divadelní šminky, díky níž se můžeme chlubit celou řadou rodinných hereckých dynastií. Skvělý herec a operetní zpěvák František Kreuzmann starší měl také své předchůdce i následovníky a vynikl jako představitel hrdinů s nějakou tou vadou charakteru. Určitě si ho vybavíte jako tělocvikáře Tuříka z Cesty do hlubin študákovy duše, který názorně učí Mazánka, jak se prchá, nebo přísného profesora Lejsala v další nestárnoucí studentské komedii Škola, základ života.

 

Škola základ života:

Rodinná zátěž

Narodil se 11. října 1895 v Plzni, kde byl jeho otec Adolf Kreuzmann významným členem hereckého souboru Vendelína Budila, a jeho sestra Anna se stala historicky první interpretkou Skupovy Máničky. V roce 1907 začal studovat na plzeňském gymnáziu, rozhodně ale nepatřil k premiantům, takže po kvintě raději přešel na obchodní akademii. Tam ale vydržel jen jediné pololetí. Pak otec beznadějnému synkovi zařídil u Budila soukromé hodiny herectví a v roce 1913 začal František hrát v kočovných divadelních společnostech, nejprve u R. Morávka, od nějž pak přešel k J. Tuttrovi. Aby se vyhnul během první světové války armádě, začal pracovat jako kontrolor v plzeňských Škodových závodech, souběžně ale dál hrál divadlo. Nakonec ale stejně musel v únoru 1918 narukovat do Varnsdorfu.

 

Tvoje oči plakat budou:

Od Smetany po Hadimršku

Po návratu do civilu nastoupil do angažmá v plzeňském divadle a během šesti sezón ztvárnil do roku 1923 více než osmdesát rolí. Hrál hlavně v činohře, objevil se ale i v několika operetách, a dokonce i v opeře. Hrál a zpíval například principála v Smetanově Prodané nevěstě. Zpočátku byl jeho projev hodně ovlivněn otcovým komediálním herectvím, pod Budilovým vlivem se ale snažil stále více o realistické, přesné a přesvědčivé ztvárnění postav. Současně se objevoval i na jevišti Loutkového divadla Feriálních osad, kde uplatnil svůj komediální a pěvecký talent, loutky ale přenechal své sestře Anně. Po plzeňském angažmá strávil tři sezóny v brněnském Národním divadle, kde ještě působil i v opeře a operetě. Hlavně se tam ale seznámil se svou budoucí manželkou, o šestnáct let mladší členkou baletního souboru Valerií Zavadilovou.

 

Rukavička:

Perfektní záporák

Školený hlas uplatnil nejvíc během dvacátých a třicátých let, kdy nahrál na gramofonové desky několik desítek lidových písní i populárních šlágrů. Mimo jiné například i slavnou píseň To neznáte Hadimršku, kterou na filmovém plátně zpíval Vlasta Burian s Medou Valentovou. V roce 1926 mu režisér Jaroslav Kvapil nabídl angažmá v pražském Vinohradském divadle a 1. srpna 1940 se stal členem činohry Národního divadla, v němž působil až do smrti. V mládí hrál hlavně komické a milovnické postavy v konverzačních hrách, brzy se ale přehrál do charakterních postav. Skvěle ztvárňoval především nesympatické postavy, různé intrikány, skrblíky, bařtipány, měšťáky, lidi ponížené, utlačené či pokřivené osudem, chladné, necitelné a předpojaté. Na své skvělé výkony doplatil zařazením do škatulky, takže komickou roli pak dostával už jen výjimečně. Je to paradox, protože ve skutečnosti byl mimořádně citlivý, laskavý a společenský člověk se sklony k recesi.

 

Markytánská:

Filmový rekordman

Před filmovou kamerou získal první zkušenosti už v němé éře, v roce 1926 si zahrál surového dělníka v Románu hloupého Honzy a o tři roky později asociálního ředitele salonu krásy v tragickém příběhu stárnoucí pradleny Takový je život. Po nástupu zvuku se zpočátku uplatnil v celé řadě epizodních rolí, například jako šikovatel Pačes v Pobočníku jeho výsosti, advokát Liška v komedii Ať žije nebožtík či v dvojroli eskamotéra Fredoliho a číšníka ve vlaku ve filmu Barbora řádí. V letech 1936-1945 patřil k nejobsazovanějším hercům, v roce 1938 účinkoval dokonce v devatenácti filmech. Do paměti diváků se zapsal především jako zlý profesor Lejsal v komedii Martina Friče Škola, základ života, přísný profesor Tuřík v Cestě do hlubin študákovy duše či zamilovaný básník v romantické komedii Otakara Vávry Dívka v modrém. Filmových postav nakonec ztvárnil více než sto třicet.

 

Ta už to na světě bývá:

Paměti, které nikdo nevydal

Zařazení mezi osvědčené padouchy a záporáky mu zůstalo i po osvobození, jeho nejvýraznějšími postavami byli například chamtivý antisemitský domovník Šantrůček v psychologickém dramatu Alfréda Radoka z roku 1949 Daleká cesta, nesnášenlivý papežský komisař Tiem v první části Vávrovy historické trilogie Jan Hus, zrádný staroměstský purkmistr Tomáš v druhém dílu Jan Žižka či věřitel feldkuráta Katze v komedii Dobrý voják Švejk. Jeho poslední postavou se stal výčepní v dramatu Jaroslava Macha Rychlík do Ostravy. Často spolupracoval i s rozhlasem, v roce 1953 převzal vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1958 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Na podnět dcery Aleny napsal paměti, které ale nakonec zůstaly jen v rukopisu. Populární představitel záporných hrdinů František Kreuzmann starší zemřel 28. prosince 1960 v Praze.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Český film, Český rozhlas, Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Eliška Syřínková: Osobnost českého herce Františka Kreuzmanna st.)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská