Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Proletáři všech zemí, vyližte si… Jiří Kodet a neuvěřitelné historky, co o něm kolují. Výročí Jakuba Vosáhla

06.12.2022
Proletáři všech zemí, vyližte si… Jiří Kodet a neuvěřitelné historky, co o něm kolují. Výročí Jakuba Vosáhla

Foto: Wikimedia Commons / Oldřich Pernica CC BY-SA 4.0

Popisek: Jiří Kodet z archivu Národního divadla

Pravnuk zakladatele českého divadla Vendelína Budila, nesezdaný švagr Bolka Polívky. Jiří Kodet, nezaměnitelný originál, patřil k jedné z nejslavnějších českých hereckých dynastií. Dnes by mu bylo pětaosmdesát.

V posledních letech jeho života byly prosincové narozeniny obvykle spojeny s očekáváním televizního promítání filmu Pelíšky, které se od televizní premiéry staly nepostradatelnou klasikou českých Vánoc. Kodet sám dostal za roli otce Krause v silném ročníku 1999 Českého lva. 

Asi není třeba příliš představovat tuto postavu masarykovského demokrata a odbojáře, jehož rodina v šedesátých letech skončila v dejvickém domě vedle uvědomělého majora Československé lidové armády Šebka.

 

S Evou Holubovou v Pelíšcích, foto se svolením Česká televize

Coby cholerický patriarcha, zklamaný politikou i vlastním zdravím, vytáčí uvědomělého souseda i vlastní pubertální dceru, a národ při tom už přes dvacet let národ lehá smíchy. 

Třeba debata o knedlících a nocích u božíhodového oběda, která končí tím, že za dcerou letí skleněnou výplní dveří vlastnoručně vyrobený vánoční dar. „To je tím, s kým se taháš. S nějakým anarchistickým bohémem, rudým bolševickým nokem,“ uzavře debatu otec. Pak plynule pokračuje na chodbu, kde osloví souseda „ty Koněve“. To je zkrátka zlatý fond českého humoru.

 

Jindřich Kraus sice většinu stopáže filmu prožije v srdcervoucím amoku, ale coby úctyhodný muž minulosti má v celé roli jeden jediný vulgarismus. Tím více vyzní: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel“. 

„Koněva“ Šebka hrál v Pelíškách Miroslav Donutil, Kodetův parťák z Národního divadla. Legendární vypravěč mimo jiné v jedné historce nezaměnitelně popsal Kodetův naturel, který se od postavy Jindřicha Krause až tolik nelišil. „V šedesátých letech, když byl Jiří Kodet v Činoherním klubu, tak jeli na zájezd do Anglie. Jirka si s sebou vezl padesát pět liber, což tehdy bylo, jak sám říkal, tři měsíční platy a jeden oblek,“ vyprávěl ve své show ve Spirále. 

Pak pokračoval Kodetovým hlasem: „Přijel jsem do Anglie a říkám si: Nenavštiv v Anglii Hilton a je to, jako kdybys tady nebyl. Ostatní kolegové pochopitelně škudlili, ale já jsem tam šel. Lusknul jsem na číšníka, ten pohůnek to okamžitě pochopil. Naznačil jsem mu, že chci jídelní lístek, on měl jasno, byl z Hiltonu. Dal mi jídelní lístek, a já, neznaje jediného slova v anglickém jazyce, zabodl jsem prst do jednoho z pojmů. Pikolík odešel,“ imitoval Donutil, zatímco sám Kodet se v publiku mlátil smíchy, což nejspíš svědčí o věrohodnosti vyprávění.

 

„Uchopil jsem Timesy a předstíral četbu. Asi po tři čtvrtě hodině čekání se otevřely dveře a do místnosti vjel na vozíčku čtrnáctiposchoďový svatební dort. Pochopil jsem, že to patrně bude ta moje objednávka. Všichni kolem tleskali a hledali nevěstu. Já jsem tam byl zcela logicky sám. Přivezli mi dort ke stolu, šoupli mi ho na desku. Já jsem uchopil moučníkový příbor se špachtličkou, naštěstí doma jíme na stříbře, takže se v tom vyznám,“ pokračovala historka. 

„Sňal jsem ze čtrnáctého poschodí toho dortu jahůdku, kterou byl ozdoben, odložil jsem ji na talířek a decentně jsem ji snědl. Potom jsem tomu blbečkovi naznačil, že ten zbytek si může odvézt. Když se vrátil, tak jsem mu ukázal, že zaplatím, a on to kupodivu opět pochopil. Přinesl mi účet, a tam stálo padesát liber rovných. Já jsem sáhl do kapsy, dal jsem mu svých pětapadesát a odešel jsem středem, směrem na Československou socialistickou republiku,“ skončil Kodetův upovídaný kolega.

 

S Libuškou Šafránkovou ve slavné éře Činoherního klubu, foto se svolením ČK

Těžko říct, zda historka byla pravdivá, ale grandiózní postavu Jiřího Kodeta prezentovala velmi blízko realitě. Až na pár detailů, syn herečky Jiřiny Steimarové a sochaře Jana Kodeta rozhodně doma nejedl na stříbře. Po emigraci druhého manžela jeho matky Kodeta vyloučili z gymnázia a na DAMU jej vzali až napodruhé. 

V divadle v Pardubicích si jej vyhlédl režisér Jan Kačer, se kterým prošel slavné éry Divadla Petra Bezruče v Ostravě a pak Činoherního klubu v Praze. Tam vydržel až do devadesátých let, kdy s Kačerem přešel do Národního divadla. Na jeho jevišti coby poctivý herec své poslední představení dohrál i přes záchvat mrtvice. 

Legendy o Kodetově světáctví jsou prý ale pravdivé zcela stoprocentně. Kolegové doplňují Donutilovu anglickou story množstvím dalších historek, kterak dokázal dát celou divadelní výplatu za dárkový koš (již jako manžel a otec malé dcery) nebo jak zcela v duchu postavy z Pelíšků vyhodil před hosty z okna manželčinu svíčkovou, protože k ní nestihla udělat domácí knedlík. 

S první ženou Renatou se Jiří Kodet rozvedl již v šedesátých letech, prý po velmi dramatických scénách. Jeho druhá manželka Soňa s ním již dokázala v temperamentu držet krok, což sice mělo negativní důsledky pro domácí inventář, ale bouřlivého barda to alespoň trochu zkrotilo.

 

Na divadle byl jeho asi nejslavnější rolí žoviální Chlestakov v Revizorovi z roku 1967. Kačerova inscenace patří k vůbec nejslavnějším českým provedením té Gogolovy frašky o podvodníkovi, který nechtěně vzbudí dojem inspektora a několik dní vodí za nos celé město. Jak líčil Donutil: „Uchopil jsem Timesy a předstíral četbu“. 

Coby syn dvou umělců měl Kodet v sobě mnoho dramatu a vášně, ale taky zásadové a nekompromisní vnímání světa, dobra a zla.  

Dcera Barbora, také herečka, ale jako otcovu nejautentičtější postavu označila majora Exnera, ve které zářil v několika televizních detektivkách Václava Erbena. Šarmantní elegán, který nepohrdne luxusem, vyšetřování až bondovsky propojuje s užíváním dámské krásy, ale ve vztahu ke zločinu je odhodlaný a nekompromisní. No kdo jiný než James Bond by s pětapadesáti librami suverénně nakráčel do Hiltonu?

 

 

Vložil: Jakub Vosáhlo