Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Od oleje na plátně po rychlé motory aneb Formanův kouzelník a jeho poklady za miliony. Tajnosti slavných

05.12.2022
Od oleje na plátně po rychlé motory aneb Formanův kouzelník a jeho poklady za miliony. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize – Jan Kroupa

Popisek: Malíř, kostýmní výtvarník, scénograf a bývalý automobilový závodník Theodor Pištěk mladší při natáčení spotů k prvnímu výročí stanice ČT art v srpnu 2014

VIDEO Českých držitelů filmového Oscara je jako Měsíčků v pohádce o Marušce a jahodách. Jedním z nich je mimořádný výtvarník, potomek významné umělecké rodiny, který letos oslavil devadesátiny.

Světoznámý akademický malíř, výtvarník a kostymér rozhodně měl po kom talent zdědit, jeho pradědeček František Ženíšek byl autorem první opony pro pražské Národní divadlo. Neodolatelnou vůni benzínu mu zase nadělil do genové výbavy dědeček Julius Ženíšek, zástupce americké letecké firmy Wright Company a výhradní zástupce automobilky Ford Motor Company pro Rakousko-Uhersko. Auta a motocykly se staly častým námětem jeho obrazů, větší popularitu ale vynesly Theodoru Pištěkovi mladšímu kostýmy. Filmů, které oblékl, bylo víc než sto, největší úspěch mu ale vynesla spolupráce s přítelem Milošem Formanem. Za kostýmy pro jeho Amadea získal Oscara. Mimo jiné ale také navrhl například uniformy pro Hradní stráž.

 

Zabil jsem Einsteina, pánové:

Čestný rok

Narodil se 25. října 1932 v Praze a studoval nejprve klasické gymnázium, po čtvrtém ročníku ale přestoupil na Vyšší školu uměleckého průmyslu. Řídit auto se naučil už v šestnácti a o dva roky později se stal členem Automotoklubu. V roce 1952 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením malíře-portrétisty Vratislava Nechleby. V té době ještě působila ve škole celá řada významných umělců, od malíře a ilustrátora Vlastimila Rady přes sochaře a medailéra Otakara Španiela až po malíře a grafika Vladimíra Sychru, a neméně významná je i plejáda Pištěkových spolužáků. Studium dokončil v roce 1958 a za absolventskou olejomalbu Boxer mu bylo studium prodlouženo o takzvaný čestný rok, který strávil v ateliéru malíře a karikaturisty Antonína Pelce. Právě v té době se oženil s asistentkou filmové režie Věrou Filipovou, takže byl nejvyšší čas začít se věnovat něčemu, co ho uživí.

 

Tři oříšky pro Popelku:

Od nálepek po velkofilm

Shodou okolností jeho tvorba zaujala režiséra Františka Vláčila, který mu zadal vytvoření scény a kostýmů pro své poetické drama Holubice. Vzápětí spolupracoval s Vláčilem i na dramatu z roku 1961 Ďáblova past, a rozjel tak úspěšnou kariéru v jednom z mála kreativních oborů, na který mohl v té době narazit. Naštěstí, protože právě v té době se mu narodil syn Jan. „Tenkrát musel každý z mých souputníků mít nějakou vedlejší činnost. Například návrhy plakátů, knižní úpravu, restaurování knih,“ zavzpomínal v rozhovoru s Pavlem Čejkou pro přílohu Hospodářských novin. „Například já se svými kamarády jsme si ze začátku vydělávali tak, že jsme pro cestovní kancelář Turista vyráběli jídelní lístky a nálepky na kufry třeba pro brněnský Interhotel Brno.“ Během kariéry pak pracoval na více než stovce filmových projektů, posledním z nich bylo v roce 1996 Formanovo slavné životopisné drama Lid versus Larry Flint. „Ale je také spousta strašlivých braků, které jsem dělal jen proto, abych měl na činži,“ přiznal.

 

Pan Tau:

Kostým není jen oblek

Ve filmové branži uspěl, přestože pro ni neměl žádnou odbornou průpravu. Nestačilo mu totiž jen mrknout, v které době se příběh odehrává, vždy se snažil s něčím přijít. „Nejenže nějaký pán ve filmu dostane dvouřadový sako, ale pokud jeho role je o tom, že je nervózní, tak jsem se snažil tomu pomoci. Třeba jsem mu na obleku vymyslel nějaký detail, co si pořád musel upravovat... Říct jen ten dostane kalhoty a bundu, to je prostě málo.“ Malíř v něm ale rozhodně neusnul. Získal vlastní ateliér v Břevnově a už v roce 1960 poprvé vystavoval ve Filmovém klubu v Praze. V roce 1964 získal nový ateliér na Vinohradech a až do roku 1968 se účastnil výstav Klubu konkrétistů. Když se mu v roce 1967 narodil syn Martin, právě spolupracoval na výtvarném řešení výstavy Člověk a jeho svět v na světové výstavě Expo '67 v kanadském Montrealu.

Návštěvníci:

Od sci-fi po Popelku

Od roku 1975 se intenzivně věnoval malbě a bývá zařazen k fotorealistům, jejichž díla vždy skrývala jistý symbolismus k čtení mezi řádky. V roce 1977 získal na mezinárodním festivalu malby v Cagnes-sur-Mer zvláštní uznání poroty, spojené se stipendiem Jacka Langa, díky němuž mohl cestovat, a některé české galerie pak koupily jeho obrazy. Současně ale pracoval na jednom filmu za druhým. Podepsán je mimo jiné i pod řadou nestárnoucích bláznivých komedií, v nichž mohl naplno popustit uzdu fantazii, od Zabil jsem Einsteina, pánové… přes Čtyři vraždy stačí, drahoušku až po Pane, vy jste vdova! A pak se v roce 1973 zrodila pohádková legenda Václava Vorlíčka, Tři oříšky pro Popelku. „Hned při prvním čtení mě napadlo, že ideální doba pro realizaci bude renesance. Ta je hravá a lehkonohá a krásně barevná,“ zavzpomínal před dvěma lety pro Českou televizi při přípravě vánočního programu. „Rozhodující jsou fyzické a osobní dispozice herců a charakter jejich postav. Když se ale setkáte s Libuškou Šafránkovou, tužka jezdí po papíře sama.“ Jeho kostýmy se staly součástí muzea na německém zámku Moritzburg a například cena Popelčiných plesových šatů je dnes odhadována na zhruba 30 000 euro.

 

Což takhle dát si špenát:

Formanův Amadeus

Jakmile autoři zabrousili víc do světa fantazie, bylo jasné, že u toho nemůže chybět, takže se podílel i na tvorbě populárních seriálů Arabela, Návštěvníci či Duna. Když si počátkem osmdesátých let usmyslel tehdy již světoznámý režisér Miloš Forman, že bude natáčet v Praze, a navíc trval na spolupráci s Pištěkem, byl kolem toho pořádný mazec. Dobře ale věděl, co dělá. Jeho kolega a přítel odvedl z historického hlediska precizní práci, za niž také po právu dostal Oscara a nominaci na cenu Britské filmové akademie. V roce 1987 vystavoval výtvarná díla i kostýmní návrhy ve Washingtonu, New Yorku a Indianapolis a v australském Sydney. V roce 1989 byl znovu nominován na Oscara za kostýmy pro Formanovo romantické drama Valmont, dostal Césara a stal se členem Americké filmové akademie.

 

Adéla ještě nevečeřela:

Mládí na kole

Theodor byl odjakživa sportovec a na střední škole ho provázelo kolo. Jednou našel pod vánočním stromečkem nádherné, zeleně metalizované závodní kolo od firmy Perič, na němž se dokonce pokoušel i závodit. Několik školních závodů na gymnáziu vyhrál, trénoval i v skupině slavného českého olympionika Antonína Periče. Na cyklistiku ale rázem zapomněl, jakmile dostal do ruky řidičák, a vrátil se k ní až po desetiletích díky Miloši Formanovi. Jezdili spolu po Německu, Belgii, Holandsku, Francii… po místech, kam by se autem nedostali. Zatímco ale Forman bral cyklistiku pro zdraví, v Pištěkovi se leckdy probudil závodník. Zvlášť když je předjeli mladí. „Pět kilometrů ukazuju celýmu světu, že dokážu jet jako ti mladí, a pak ze mě lezou hadice, trubice, plíce leží na silnici a Miloš slaví triumf,“ prozradil v rozhovoru pro sever Totem. „Kdyby bylo zemětřesení nebo povodeň, Miloš pojede stále stejně.“

 

Postřižiny:

Vůně benzínu

Velký milovník rychlých aut promítl své miláčky i do své tvorby, vzpomeňme si třeba na krvelačnou černou potvoru na kolech v komedii Juraze Herze z roku 1981 Upír z Feratu. V mládí se stal úspěšným automobilovým závodníkem. Jezdil terénní soutěže, závody do vrchu i na okruzích a byl tak dobrý, že byl v roce 1972, tedy v čtyřiceti letech, dokonce nominován do československého reprezentačního družstva v automobilových závodech na okruzích. Závodil se speciálně upraveným Saabem, který mu věrně sloužil. Po závodech prostě ze svého závoďáku opláchl bláto a jezdil v něm na nákupy, nebo vozil z lesa dříví. A v roce 1974 zúročil závodnické zkušenosti v scénáři pro film Rallye, který připravoval s Vláčilem, natáčení ale bylo nakonec zastaveno.

 

Amadeus:

Splněný sen

Snil o pořádném bouráku světoznámé značky Porsche, jejíž zakladatel se narodil jen o pouhých pár měsíců dříve než on v severočeských Vratislavicích nad Nisou. Prohlašoval, že jsou to ta správná auta pro chlapy, a stal se kdysi prvním majitelem vozu Porsche 356, kterého se vyrobilo pouhých 82 363 kusů na světě. Logicky tudíž nemohl chybět v roce 2010 při slavnostním otevření Památníku Ferdinanda Porsche ve Vratislavicích, během nějž si zavzpomínal na svoji závodnickou éru za volantem modelu 911 Carrera S Cabriolet. Automobily se často promítají i do jeho tvorby jako symbol racionality a technologie. Od roku 1990 byl předsedou výtvarné rady Pražského hradu, navrhl nové uniformy pro Hradní stráž. Byl povýšen do hodnosti plukovníka a stal se jedním ze zakladatelů Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé výtvarníky.

 

Lid versus Larry Flynt:

Skvosty za miliony

V roce 1996 přišel o ateliér, takže se přestěhoval do Mukařova, kde si již dříve postavil podle vlastního návrhu dům. V roce 2000 převzal z rukou prezidenta Havla medaili za zásluhy 1. stupně za vynikající umělecké výsledky, o čtyři roky později Českého lva za dlouholetý umělecký přínos. V letech 2012-2013 uspořádala Národní galerie velkou retrospektivní výstavu jeho díla a v roce 2013 převzal na festivalu v Karlových Varech Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Vysoce oceňovaná je ale i jeho malířská tvorba, například obraz z roku 1979 Na návštěvě u Harrachů byl v roce 2013 vydražen za 3,24 milionu a Racek letící do snu z roku 1984 vynesl v roce 2016 2,9 milionu korun. Jeho obrazy jsou v řadě galerií i soukromých sbírek u nás i v zahraničí.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Národní filmový archiv, Garáž, Auto-Mania, Totem, Hospodářské noviny, Ivo Hrubíšek: Spanilé jízdy držitelů Oscarů, Alšova jihočeská galerie)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská