Zdvořilý elegán se málem stal Gottovým tchánem aneb Dědeček rekordman. Tajnosti slavných
02.12.2022
Foto: Se svolením Národní filmový archiv
Popisek: Antonín Zacpal jako skutečný přednosta stanice Anatol Jelen se Zitou Kabátovou v slavné komedii režiséra Jana Svitáka z roku 1941
FOTO Začínal u Slavínského, končil se Švankmajerem a jeho první a poslední film od sebe dělí více než půl století, takže patří v délce kariéry k rekordmanům naší kinematografie. Přednostu stanice určitě znáte. Vybavíte si ale ještě toho pravého?
I když se jeho osudem stalo herectví, byl i skvělým malířem a karikaturistou. Pečlivý, noblesní a vždy klidný a zdvořilý, není divu, že ho všichni kolegové milovali. Láskyplně mu prý říkávali Toníček, vždy ale s úctou a nikdo se neodvážil mu tykat. Přestože byl křtěný Vltavou, najdeme v jeho filmografii jen půl čtvrté desítky titulů, z mimopražských angažmá, kam ho nastálo odvedla láska k divadlu, to měl totiž Antonín Zacpal daleko. A jestli vám jeho jméno něco připomíná, míříte správným směrem. Jeho dcerou totiž je bývalá tanečnice Antonie Zacpalová, matka nejstarší dcery Karla Gotta Dominiky.
Nabídka u mariáše
Narodil se 22. listopadu 1908 v Praze a ve skutečnosti se jmenoval Antonín Jan Farkač. Zjistit podrobnosti o jeho dětství je prakticky nemožné a už vůbec není jasné, kdo mu vymyslel pseudonym. Jisté je jen jedno, divadlo mu učarovalo už velmi brzy, a první angažmá, které získal v necelých sedmnácti letech, bylo od jeho rodiště vzdáleno téměř čtyři stovky kilometrů. Do souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě ho v roce 1925 přijímal tehdejší ředitel Miloš Nový, strýc tenkrát ještě teprve budoucího zbožňovaného filmového milovníka Oldřicha Nového. V roce 1929 se Antonín do rodné Prahy vrátil a prošel postupně několika divadly, od holešovické Uranie po žižkovskou Akropolis. A právě na Žižkově dostal první velkou nabídku. Do hostince naproti divadlu totiž chodil na licitovaný mariáš Oldřich Nový, který mu u karet nabídl angažmá ve svém Novém divadle.
Se Zitou Kabátovou a Jaroslavem Marvanem v komedii Přednosta stanice; foto se svolením Národní filmový archiv
Sedm let s Novým
Působení v Nového divadle pro Antonína znamenalo i odrazový můstek před filmovou kameru. První příležitost dostal v roce 1939 jako syn nemocné matky v romantickém dramatu režiséra Vladimíra Slavínského Zlatý člověk a během roku si zahrál vedlejší postavy hned v devíti filmech. Mimo jiné ve třech slavných filmech s Oldřichem Novým v hlavní roli – lékaře bankéře Votického v nestárnoucím Kristianovi, jednoho z bezejmenných dělníků v komedii Dědečkem proti své vůli a v romantické komedii s hvězdným obsazením v čele se zbožňovanou Lídou Baarovou Dívka v modrém. Až do konce druhé světové války si připsal do filmografie skoro dvě desítky filmových postav, například portýra v Hotelu Modrá hvězda či profesora Matouška v Roztomilém člověku. „U Oldřicha Nového jsem hrál sedm roků a vždy jsem mu pro jeho dceru dělal spolu se Zitou Kabátovou Mikuláše. Zita dělala anděla a Robert Morávek čerta,“ prozradil před lety Ondřeji Suchému v jeho televizní Kavárničce dříve narozených.
Pravý přednosta stanice
Především si ale zahrál v roce 1941 přednostu stanice v Mokré nad Soupravou Anatola Jelena, za kterého se vydával Vlasta Burian alias bezdomovec Ťopka. Po osvobození se ještě objevil jako obžalovaný Arnošt Pechar v psychologickém dramatu Miroslava Cikána Lavina, a pak ho mimopražské angažmá odvedlo z dosahu filmařů. Po dvou sezónách na karlovarském jevišti, dalších dvou v Teplicích a dalším roku v Karlových Varech zakotvil v Kladně, odkud se konečně vrátil v druhé polovině padesátých let do Prahy. A z libeňského Realistického divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou) už bylo zase do ateliérů blíž, takže se znovu objevil před kamerou, ve vzdělávacím krátkometrážním snímku Události dne. A pak se vrátil do souboru karlovarského divadla, v němž působil až do oficiálního odchodu na odpočinek v roce 1974. A v té době dostal jedinou televizní nabídku v životě, v detektivce Otakara Koska Nůž pro všechno.
V roce 1985 v Kavárničce dříve narozených; foto se svolením Česká televize
Odložený návrat
Ideální charakterní herec vedlejších rolí byl rozvážný, vždy působil klidně a vyrovnaně, pravdivost svých obyčejných hrdinů, jaké každodenně potkáváme na ulici, podtrhoval mužným hlasem. Přesto znovu dostal příležitost častější spolupráce s filmem až v důchodovém věku. V roce 1989 si zahrál jednoho ze štamgastů v hořké komedii Něžný barbar, kterou natočil Petr Koliha podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala, výčepního Jaromíra v psychologickém dramatu Fero Feniče Zvláštní bytosti či jednoho ze starých vinařů v seriálu Největší z Pierotů. Naposledy stanul před kamerou jen pár týdnů před smrtí v mysteriózním výkladu faustovského mýtu Lekce Faust, který natočil Jan Švankmajer podle divadelní hry Johanna Wolfganga Goethe.
Poprvé a naposledy
Často spolupracoval i s rozhlasem, hlavně ale po celý život rád maloval. Kreslil karikatury kolegů, byl také skvělým malířem kopistou s obrovským záběrem, od Rembrandta přes impresionisty až po Picassa. Celý život hrál vášnivě ping-pong a Ondřeji Suchému se pochlubil, že ho kdysi trénoval Marcel Orlowski, otec československého stolního tenisty, vicemistra světa a mistra Evropy Milana Orlowského. Herec a malíř Antonín Zacpal zemřel 1. srpna 1994 v Praze a jeho kolegové a přátelé vzápětí připravili v pražské Galerii Mimo první a poslední výstavu jeho obrazů. „Vernisáž byla až nečekanou společenskou událostí a manifestací lásky a obdivu k osobnosti Antonína Zacpala,“ napsal tehdy ve své recenzi Jiří Linhart. „Zúčastnila se jí řada osobností pražského kulturního života i členové Toníčkovy rodiny, dcera Antonie Zacpalová a vnučka Dominika Gottová.“
(zdroje: ČSFD, FDB, Národní divadlo moravskoslezské, Ondřej Suchý: Dědeček byl hvězdou stříbrného plátna, Český film)
Vložil: Adina Janovská