Groteska pro malé i velké aneb Další nesmrtelná perla pro každý nový den. Tajnosti slavných
30.11.2022
Foto: Foto se svolením Česká televize
Popisek: Vladimír Jiránek v roce 1993, očima režiséra Jana Hřebejka v pořadu GEN
VIDEO V roce 1977 vydalo Lidové nakladatelství první knížku jeho karikatur, nazvanou anekdoty o civilizaci, a o dva roky poději konečně vstoupili na televizní obrazovku hrdinové, kteří nás nepřestávají bavit a nejspíš nikdy nezestárnou. (Pokračování z pondělí 28. listopadu)
Roztomilí ušatí bráškové Bob a Bobek – králíci z klobouku si povídali ve Večerníčku s malými diváky, předávali jim své dobré vlastnosti a nenásilně vychovávali. A okouzlovali i ty velké. Měli úspěch, takže k jejich prvním dobrodružstvím, která podle scénářů Jaroslava Pacovského a Jiřího Šebánka natočil Václav Bedřich, rychle přibývala další. Jejich duchovní otec, karikaturista, ilustrátor, kreslíř, scenárista a režisér animovaných filmů Vladimír Jiránek, znovu předvedl, že je prostě bezednou studnicí nápadů.
Bob & Bobek - Králíci z klobouku - V supermarketu:
Vstávat a cvičit!
Králičích příběhů se původně zrodilo třináct, pak šestadvacet, nakonec devětatřicet. „Chodil vždy perfektně připravený a byl nesmírně kreativní. Práci, která dnes vyžaduje celý tým lidí, zvládal s přehledem sám,“ prozradil později televizi Nova Josef Dvořák, který králičím hrdinům propůjčil svůj hlas. Tři večerníčkovské série se zrodily v rozmezí šestnácti let, Bob a Bobek se ale za ta léta nezměnili. Roztomilí bráškové byli stále ochotní přiložit kdykoli packu k dílu nebo někomu pomoci. A že jejich dobrá vůle není vždy korunována nejlepším výsledkem, takový je už zákon grotesky.
Pat a Mat kutí - Pizza:
…A je to!
Jejich pravým opakem byla druhá dvojice, nešikové a zmatkaři Pat a Mat, kteří řeší problémy po svém a zpravidla úplně obráceně, než by napovídala logika. A mluvit při tom vůbec nepotřebují. Základem příběhů dvou sousedů se stala manuální nešikovnost, když jednomu něco nejde, stačí zabušit smetákem do stropu nebo podlahy, a už jdou na to společně. Důležitá na příbězích není jenom legrace, ale i optimismus. Třebaže už je všechno ztraceno, tihle dva se nikdy nevzdávají, a nakonec vždy dojdou k nějakému řešení, s nímž mohou být spokojeni. Poprvé se objevili už v roce 1976 v krátkém filmu Kuťáci, inspirovaní kreslenými vtipy s panem Ouholíčkem (Mat) a panem Sedlcem (Pat), které Jiránek vymýšlel a kreslil pro jeden časopis. Vzápětí se na ně vrhli cenzoři, takže se jich nakonec ujalo bratislavské televizní studio, které bylo dál z jejich dosahu, seriál s názvem …A je to! byl ale natáčen v Krátkém filmu Praha. Jeho popularita rostla ve třech sériích až do roku 1995, počátkem 21. století se pak vrátili s novými příběhy. Nakonec jich bylo téměř 130 a dvojice nešiků se objevila i v zahraničních reklamách.
Hokej je hra:
Politika pod lupou
Vždy trefný, vtipný a jedinečný, v devadesátých letech se Vladimír rozjel naplno v politické karikatuře, denně přinášel fanouškům další perlu na stránkách MF Dnes a bez ní by snad ani nezačal nový den. Podle jeho manželky Evy na nich pracoval dopoledne, a v určenou hodinu pak přiběhl z redakce poslíček. Kreslit ale vlastně nepřestal nikdy, když měl splněno, pokračoval žertíky pro radost. „Byly to úplně jiné fóry,“ zavzpomínala Eva pro týdeník Reflex. „Zatímco ty politické vyseděl, budil se v noci, dělal si poznámky, aby měl ráno nabito, tyhle z něj padaly rychle, spontánně. Když jsme spolu měli hezkej zážitek, sedl si ve čtyři ráno ke stolu a vyfiknul to. Říkali jsme tomu sprosťárny….“ Staly se základem jeho knížky Omilovánky, která vyšla v roce 1995, křehké téma lásky ale zůstalo v sousedství jeho politické satiry v pozadí.
Automatic:
Svět bez vymožeností
Vladimír Jiránek byl téměř bezednou studnicí nápadů a fórků. Ilustroval knihy, kreslil plakáty, své dílo prezentoval na řadě samostatných výstav doma i v zahraničí… Mimo jiné je i autorem brontosaura, který zdobí logo známého ekologického hnutí. Jeho kresby zdobí i rodný dům světoznámého zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda v moravskoslezském Příboru, který se často objevuje v jeho kresbách jako psycholog či psychiatr. Přestože se bleskovou rychlostí vyjadřoval ke všem novinkám každodenního života, bez jeho vymožeností se obešel, vystačil si s papírem a černým fixem. Neměl mobil, počítač ani auto, spokojeně žil bez řidičáku. Trápila ho jen obava, že noviny, časopisy a internet jednou definitivně převálcuje internet. V roce 1988 převzal Novinářskou cenu Karla Poláčka, v roce 2005 mu prezident Klaus udělil medaili Za zásluhy a jméno Jiránek dostala planetka, kterou astronomové objevili v roce 1997. Mistr satiry a kreslířský génius Vladimír Jiránek zemřel po vážné nemoci před deseti lety, 6. listopadu 2012.
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Česká televize, ČSFD, Vital, Reflex, TV Nova, FDB)
Vložil: Adina Janovská