Přesné trefy do černého aneb Jak studentská bída zrodila krále politické satiry. Tajnosti slavných
28.11.2022
Foto: Wikimedia – volné dílo
Popisek: Karikaturista, ilustrátor, kreslíř, scenárista a režisér animovaných filmů Vladimír Jiránek na Ustavující valné hromadě České unie karikaturistů v roce 1990
VIDEO Jeho fórky jsou nesmrtelné a při pohledu na mnoho z nich se naše politická elita leckdy pořádně zapotila. Král satiry a mistr karikatury toho moc nenamluvil, zato kreslil neustále a všude. A každá jeho myšlenka, kterou tak přivedl na svět, přímo zvonila.
Nejmilovanější jsou nejspíš Bob a Bobek, králíci z klobouku, s dalšími se téměř denně setkáváme na televizní obrazovce. Pat a Mat, jejichž jméno se stalo synonymem pro největší nešiky, si totiž oblíbila jistá firma jako hrdiny svých reklamních spotů. Jejich duchovní otec Vladimír Jiránek, skvělý výtvarník s mimořádným smyslem pro humor, se stal králem české kreslené politické satiry a jeho fórky si žijí dál svým životem, přestože autor navždy odešel už před deseti lety.
Pivo přes ulici:
Hrátky s češtinou
Narodil se 6. června 1938 v Hradci Králové. Odmalička rád četl, knížky mu pomáhaly rozšiřovat slovní zásobu, jasně a výstižně formulovat myšlenky a hrát si s češtinou s lehkostí, kterou se nelze naučit. Tu vám prostě musí nadělit do vínku sudičky jako mimořádný dar. S tím souvisí i jeho mimořádný zájem o angličtinu, která je pro stručné, jasné a výstižné vyjádření myšlenky ideální. Koneckonců najdeme na zeměkouli jen málo jazyků, nabízejících tak obrovskou zásobu krátkých, jednoslabičných slov, která dotvářejí rytmus, což vám potvrdí každý textař. Výstižně sladit slovy příběh s muzikou je v ní mnohem snazší než bojovat se sice malebnou, nicméně mimořádně košatou češtinou. To byly hlavní důvody, které namířily po maturitě na přeloučském gymnáziu jeho kroky na žurnalistiku, tehdy ještě v rámci Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Hokej je hra:
Začalo to u piva
Stejně prostý a charakteristický byl jeho styl výtvarného vyjádření myšlenky, jednoduchá černá perokresba. Nikdy ale nežily samostatně, slovo a kresba šly u něj vždy ruku v ruce. Jeho první panáky s velkými nosy porodila nuda během přednášek, brzy kreslil neustále a všude. Nebyl prý právě výřečný, když ale něco řekl, zpravidla z něj vypadla další perla. Během studentských sedánek v hospodách kreslíval pro štamgasty za pivo, když mu došel papír, pokračoval na účtenky ubrousky, ubrusy… Spousta jeho jedinečných výtvorů navždy zmizela, protože je hospodští nakonec vyprali. A neustálý nedostatek peněz ho jednoho dne přiměl k rozhodnutí, které ovlivnilo jeho celý další život. „Měl jsem nutkavou potřebu něco sdělit, sdělit nějaký pocit ze života, jestli mi rozumíte,“ prozradil Miloši Kopeckému v roce 1984 v pořadu Československého rozhlasu Na návštěvě u Vladimíra Jiránka. „První pohnutkou k tomu, abych sebral nějakou kresbu a odnesl ji do redakce, byl prostý nedostatek prostředků k obživě. Byl to nedostatek peněz chudýho studenta.“
Zpráva o stavu civilizace:
Svoboda na volné noze
Zrodil se karikaturista, díky výraznému jednoduchému rukopisu rozpoznatelný na první pohled, kterého vzápětí miloval celý národ. „Mohu tvrdit, že u začátků slávy Vládi Jiránka stál Mladý svět, a jsem vděčný za to, že jsem jeho vzestup mohl tiše zblízka sledovat,“ zavzpomínal před deseti lety v rozhovoru pro časopis Vital populární fejetonista a spisovatel Rudolf Křesťan, který byl téměř třicet let jednou z nejvýraznějších osobností týdeníku Mladý svět. Mladého Jiránka tam přivedli tehdejší výtvarný redaktor Jaroslav Weigel, později dlouholetý herec a výtvarník Divadla Járy Cimrmana, a karikaturista Miroslav Liďák, publikující pod pseudonymem Haďák. Už během studií prý bylo Jiránkovi jasné, že zakotvit nastálo v některé z redakcí nechce, protože by stejně dříve či později skončil kvůli střetu s každodenní oficiální realitou špatně. Popularita jeho karikatur, které byly jasnou grafickou zkratkou, doprovázenou výstižným textem, neustále narůstala, takže se rozhodl stát výtvarníkem na volné noze.
Co jsme udělali slepicím:
Proslavené slepice
Kreslil pro Dikobraz, Literární noviny, Melodii, technický magazín… Nápady z něj jen prýštily, stačilo mu vnímat a glosovat okolní svět. V roce 1968 do jeho tvorby začala výrazně vstupovat i politická satiry, na což vzápětí po invazi spřátelených vojsk doplatil. Vládnoucí garnitura mu nadělila několikaletý zákaz publikování, naštěstí našel útočiště v Krátkém filmu Praha. Režisér Václav Bedřich si ho vybral jako výtvarníka pro některé své krátkometrážní animované komedie, například Pivo přes ulici, Dobré jitro, Výlet či Děkujeme, pánové!. V roce 1977 debutoval jako režisér i scenárista animované satirické komedie Co jsme udělali slepicím, na níž spolupracoval s vynikajícím animátorem Josefem Hekrdlou. Muž s píšťalkou v ní stojí nad slepicí, která na povel snáší vejce, a pak si o nucené automatické produkci vajec štěbetá se svojí kolegyní. Nakonec jedna z nich skončí na psychiatrii. Film dostal v roce 1978 Zlatého medvěda na mezinárodním festivalu Berlinale a popularita, jež překročila hranice, začala uvolňovat pouta, které autorovi nasadil normalizační režim.
(Pokračování ve středu 30. listopadu)
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Česká televize, ČSFD, Vital, Reflex, TV Nova, FDB)
Vložil: Adina Janovská