Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Když se prezidentská kancelář zmýlí aneb Kdyby případ Jana Cimického nebyl tak hnusný, byl by k smíchu. O kom se mluví

27.11.2022
Když se prezidentská kancelář zmýlí aneb Kdyby případ Jana Cimického nebyl tak hnusný, byl by k smíchu. O kom se mluví

Foto: Hans Štembera

Popisek: Psychiatr, spisovatel, scenárista a dramaturg Jan Cimický

Když se ženy hromadně naštvou, může vypuknout dívčí válka. V dnešním světě se jmenuje MeToo. Pomstychtivé Vlasty a naivní Šárky celého světa pozdvihly plamenné meče a vytahují na světlo desítky let staré újmy, které jim způsobili nositelé chromozomu Y.

V USA, zemi, kde má kampaň MeToo své kořeny, se vše roztočilo hlavně tam, kde jsou nejrůznější aféry domovem, ve světě filmu. Herci, režiséři a producenti začali být na běžícím pásu obviňováni, že sexuálně obtěžovali mladé dívky i zralé ženy, že si vynucovali sex, a to nejen za příslib pomoci k filmové roli, ale často prostě jen proto, že měli nad ženami jakousi pofidérní moc, třeba když to byly jejich posluhovačky. Všechny ty ženy to těžce nesly (prý), poznamenalo to jejich život (prý), ale na světlo boží se s tím odvážily přijít až teď, když se k tomu odhodlaly jejich odvážnější vůdkyně.

Co začalo v Hollywoodu, rozběhlo se do celého světa a obviněných přibývá, jeden se našel dokonce i v britské královské rodině (považte!). A Vlasty a Šárky celého světa táhnou do boje proti všem mužům, protože podle nich jeden každý má v sobě zárodek násilníka a je třeba tomu udělat konec, nastolit spravedlnost. Reakcí na tohle běsnění by mohlo být prosté „Ubozí muži!“, jenže tak jednoduché to není. Příkladem budiž jeden příběh z českých luhů a hájů, který začíná jako trochu komická historka z našich blbostí prorostlých politických kruhů, bohužel smát se mu nelze. Na rozdíl od obětí hollywoodských celebrit, které v mnoha případech samy či s přispěním svých ctižádostivých matek padaly na záda, aby si ve světě stříbrného plátna polepšily, u nás se řeší případ zneužívání pacientek renomovaným psychiatrem. Lékař versus pacientky, to je hodně velké sousto.

Malý omyl pana prezidenta s velkými následky

Proč prezident Zeman podepsal mezi lidmi, navrženými na ocenění udílených při příležitosti oslav výročí založení republiky, také psychiatra MUDr. Jana Cimického, nevíme. Měl dostat ocenění za zásluhy o stát v oblasti kultury, což při pohledu na jeho literární tvorbu působí i tak poněkud podivně. Výběr prezidentské kanceláře a prezidenta samotného byl ovšem komentován mnohokrát, proč tedy ne Cimický, nejspíš kamarád nějakého kamaráda. Protože o tom, že by pan prezident obdivoval Cimického šestákové detektivky nebo studoval odborné spisy, lze pochybovat. A hle, po oznámení nominace se ukázalo, že Cimický není ani velký literát, ale hlavně ani seriózní lékař. Ozvala se totiž žena, kterou jako psychiatr sexuálně obtěžoval. A nezůstala sama.

Literát pilný, leč nevalný

Vzpomínám si při té příležitosti na historku pradávnou, datující se někdy do počátku osmdesátých let minulého století. Na koleji s námi bydlela Maďarka se statutem zahraniční studetky, která ale vyrostla v Praze, mluvila i psala česky brilantně a studiu českého jazyka a literatury na FF UK se dokonce upsala. Na jakémsi semináři současné literatury jí byl přidělen rozbor současné české detektivky, a tak jí přišel do ruky jeden z výtvorů Jana Cimického, vydaný jako sešitový krimi román v tehdy oblíbené trafikové řadě. A že to byla holka pilná a studentka poctivá, vzala ten rozbor z gruntu a vyšlo jí z toho, že autor píše škvár, ke všemu mizerným jazykem, a navíc ještě prvoplánově využívá skutečných případů z psychiatrické praxe, což může pacienty poškodit.

Byla to Maďarka ohnivá, když se do něčeho pustila, tak se vší vervou. Nestačilo jí odevzdat práci, chtěla, aby autor její názor znal (snad se domnívala, že si z něj vezme jakési morální poučení a přestane psát, kdo ví...). A tak napsala doktoru Cimickému velmi dlouhý dopis, v němž shrnula svou analýzu a vyzvala ho k odpovědi, respektive ke konfrontaci. Nejenže jí nikdy neodpověděl, ale ve škole byla upozorněna, ať si s tímto pánem nezahrává, neb on má dlouhé prsty. Tak skončil příběh jednoho literárně kritického rozboru možná pro dotyčnou vlastně na svou dobu dobře. Cimický jako důvěrník StB měl již v té době asi opravdu dlouhé prsty a mohl si na děvčeti zchladit žáhu. Navíc to bylo děvče mimořádně pohledné, takže viděno očima dnešních dnů mohla taky být vystavena jeho sexuálním choutkám.

Psychiatr slavných s neslavnou pověstí

Jako psychiatr se Jan Cimický záhy stal oblíbencem celebrit z nejrůznějších kruhů. Ono to tehdy nebylo tak těžké, psychiatrů bylo jako šafránu a dobrovolně se svěřit psychiatrické péči bylo neobvyklé, protože to znamenalo společenský handicap. Pan doktor byl vstřícný a diskrétní, i když se rád pochlubil svými známostmi (kde by k nim byl asi přišel, když ne v ordinaci, že). Že ho jeho rozsáhlé společenské styky dostaly až do spisů StB, není nic divného, nebyl jediný a nejspíš ani nebyl jediný důvěrník StB, který se ocitl na seznamu lidí, navržených na prezdentskou státní cenu. Je to sice ostuda, ale na to jsme si už tak nějak zvykli.

Horší je, že navrhovatelé se rozhodli pominout nevalnou odbornou pověst pana doktora. Přitom za sexuální obtěžování pacietek byl už v roce 1996 propuštěn z psychiatrické léčebny v Bohnicích. Jeho tehdejší nadřízený se zřejmě domníval, že tím byl potrestán dost, takže to nijak nepostihlo jeho další možnost vykonávání praxe. Vzápětí si otevřel soukromé Centrum duševního zdraví Modrá laguna a s tím, jak se společnost naučila tolerovat nejrůznější formy psychických onemocnění, mu živnost jen kvetla. Veselé je, že člověk, označený za sexuálního predátora, pojmenoval své centrum Modrá laguna. Film tohoto jména se proslavil hlavně tím, že opěvoval krásu těl dvou dospívajících dětí a sledoval jejich sexuální hledání a zrání, jak tak žili osamoceně v tropickém ráji nazí jako prst. Inu, pak doktor si zřejmě vybral podle svého vkusu.

Čteme-li ohlasy pacientů na jeho péči na portálu Známý lékař, je tu po celá léta střídavě oblačno. Jsou tací, kteří si ho chválí, převažují ale ti, kdo ho označují za arogantního, nepříjemného lékaře, který jim nijak nepomohl. A již z roku 2007 je tu zpráva od pacientky, která neskrývaně dává najevo, že ji před časem sexuálně zneužil. Navrhnout člověka s takovou pověstí na státní vyznamenání dokazuje ignorování veřejného mínění ze strany prezidentské kanceláře. Ale jak již poznamenáno výše, na to jsme v našich krajích zvyklí. Tentokrát ale padla kosa na kámen.

Jedna z postižených pacientek se ozvala veřejně a k ní se přidaly další, došlo na žalobu. Jan Cimický sice tvrdí, že všechny ty ženy překrucují fakta a vymýšlejí si, policie ale začala vyšetřovat, a tak v záchvěvu zdravého rozumu sám státní vyznamenání odmítl. Rok se s rokem sešel a policie předala spis k posouzení státnímu zástupci. Cimický byl vyloučen z České lékařské společnosti i z Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Lékařská komora čeká, jak dopadne soudní řízení, takže čtyřiasedmdesátiletému psychiatrovi nikdo zatím nebrání ve výkonu praxe. Moc pacientů se k němu ale asi nehrne. I když – ještě je tu mužská solidarita, která stojí za zamyšlení.

Jak vidí „starý svět“ kauzy MeToo

V souvislosti s tím, jak se v posledních dnech znovu mluví o případu MUDr. Jana Cimického, se na sociálních sítích i v stolních společnostech hodně přetřásá téma „chtiví muži si nedají pokoj“. Pánové nad jiné seriózní a v důstojném věku přetřásají své životní zkušenosti. A tak se na Facebooku objevuje status, vyzývající k debatě i zamyšlení. „Já taky! Včera jsem poslouchala, a ani nedutala, kasání se starých pedagogů, dříve učitelů na různých VŠ s různým akademickým titulem. Debatu totiž otevřela causa dr. Cimický. Oč šlo. Pánové hodně seniorského věku vzpomínali s dojetím na časy, kdy existovaly studentky, co se nerady učily, a volily jednoduchou cestu k cíli. A oni jim rádi vepsali do indexu chvalitebně či dobře. Na stará kolena nevědí, jestli je dobře, že studentky, nyní i babičky, o tom mlčí, nebo by byli radši smýkáni v médiích za dávné hříchy, a konejšili si tak dávné ego. Musím říci, že toto pojetí minulosti ve vztahu k současnosti mě docela překvapilo, ale zase, co chtít od svůdníků, kterým se, jak tvrdili, krásné dívky cpaly do kabinetu či pracovny,“ píše dáma, které věci veřejné nikdy nebyly lhostejné.

Co na to já? V české kinematografii máme rozkošnou postavu Vendulky utěšitelky. Ten film asi brzy zakážou, ne? S MeToo jsme to teda dotáhli daleko... Nějak se přestalo rozlišovat, kdo je prase, kdo loudil, kdo šarmér, jemuž podlehnout je tak snadné... Též už nerozlišujeme, kdo je davajka, kdo puťka nedotýkavá, kdo okouzlující žena, s níž se pánové prostě jen rádi dávají vidět a sní si sen o její přízni. Též připomínám, že my jsme prožili mládí za doby doznívající sexuální revoluce a nastupujícího děsu z AIDS. To byl, panečku, mazec v hlavě (a v jiných místech nevybouřených těl)!

Testosteron a progesteron stále podmiňují rozmnožovací proces u savců a jejich množství ovlivňuje povahy, nicméně člověk je tvor na vrcholu evoluce obdařený také rozvinutou schopností myšlení a sebeovládání. Někdo víc, někdo míň. Někdo je čuně, někdo jenom vejtaha. Někdo je rozhoďnožka, někdo monogamní stydlivka. Čuněti patří jedna pěkná točená facka zprava či zleva, přestane rázem čuníkovat. Vejtahovi obvykle stačí říct, že pes, který štěká, nekouše. Stydlivky často ukazují prstem na rozhoďnožky, protože jim trochu závidí, že si celkem snadno opatří známku do indexu, později rekonstrukci bytu či opravu auta. Rozhoďnožky naopak nevěřícně hledí na mnoholetá stabilní manželství stydlivek. Nechť mi, prosím, odpustí všichni, že pomíjím množství mezistupňů lidských povah a přístupů k sexualitě.

Nátlak a násilí jsou ovšem zcela mimo běžné lidské vztahy a patří před soud. Zneužití nadřazeného postavení zaznamenala ve svém okolí mnohá žena a ne každá je v takové situaci natolik sebevědomá, aby dala najevo rázné odmítnutí. Je to hnusné a rozhodně to nepatří do kategorie veselého namlouvání, radostné touhy a drobné přátelské obchodní dohody. Když se něčeho takového dopouští lékař, je to vrcholně odsouzeníhodné. Psychiatr, který využívá oněch okamžiků, kdy je žena (ale znám i příběh, kdy to byl mladý muž) emocionálně na dně, patří prostě do kategorie lidské prase. Škoda, že nemáme na náměstích pranýře, propírání v médiích a neslané nemastné výroky soudu, který u případů, které se odehrály před mnoha lety, bývá dosti bezmocný, je na takové případy málo.   

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková