Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tleskalo se na pohřbu, to jsem ještě nezažil, řekl Pavel Dostál. Výročí Jakuba Vosáhla

25.11.2022
Tleskalo se na pohřbu, to jsem ještě nezažil, řekl Pavel Dostál. Výročí Jakuba Vosáhla

Foto: Se svolením Národní muzeum

Popisek: Stejně jako jeho budova, ani Federálního shromáždění nevydrželo. Nyní je zde Národní muzeum a Československo odvál čas...

Před 30 lety odhlasovali rozdělení Československa aneb Naše nová rubrika... „Z československého dominia se stalo napřed česko – slovenské kondominium, a nakonec z něj zbývá jen německý kondom.“ Slova, která si dovedeme představit i v dnešním parlamentu, zaznívala právě před třiceti lety. Zákonodárci státu známého jako Československo právě projednávali návrh na jeho rozdělení na dvě republiky - Českou a Slovenskou.

Autorem výroku, při kterém se značná část parlamentu tvářila pobouřeně či rovnou chytala za hlavu, byl Ivan Sviták, sedmašedesátiletý marxistický filozof, který se v roce 1990 vrátil z emigrace v USA, aby o dva roky později asistoval u něčeho, co sám nazýval jako „čtvrtý Mnichov“. 

Pak došlo právě 25. 11. na hlasování. Tři pětiny všech komor parlamentu hlasovaly pro. Jakmile se výsledky objevily na tabuli, vyskočila uprostřed sálu nadšením skupina temperamentních slovenských nacionalistů, sdružených ve Slovenské národní straně. Všichni ostatní se tvářili rozpačitě.  

„Všimli jste si? Tleskalo se na pohřbu, to jsem ještě nezažil,“ komentoval poslanec sociální demokracie Pavel Dostál. 

Předseda vlády Václav Klaus v roli hlavního obhájce rozdělení na české straně připomínal, že poslední tři roky jasně ukázaly, že to dohromady prostě nejde. Mramorové zdi jednacího sálu toho za tu krátkou dobu zažily opravdu dost. 

Z peněžní burzy parlament a nyní Národní muzeum 

Už za komunistů se o tom parlamentu říkalo, že je něco mezi divadlem a muzeem a striktně zeměpisně to byla čistá pravda. Budova u Václavského náměstí sousedila z jedné strany s operou a ze druhé s Národním muzeem, které ji jako svou „novou budovu“ spravuje v současnosti. 

Ve třicátých letech byla stavěna jako sídlo peněžní burzy, po válce se do ní však nastěhovali zákonodárci. 

V šedesátých letech budova dostala originální levitující přístavbu, kvůli které se poslanci museli na nějakou dobu vystěhovat. 

Exil vyšel zrovna na historický rok 1968, takže budovu u Václaváku poslanci opustili jako Národní shromáždění, a vrátili se do shromáždění Federálního. Jedním z výdobytků Pražského jara totiž byla „federalizace“ Československa, které se stalo federací republik české a slovenské. Pro život parlamentu to bude mít mimořádné důsledky. 

Zapeklitý „zákaz majorizace“

Ale až po roce 1989, do té doby poslanci všechny návrhy poslušně schvalovali, takže si nikdo neměl šanci uvědomit, jak zapeklitý systém ústavodárce do parlamentních procedur vložil. Shromáždění se dělilo na dvě části Sněmovnu lidu a Sněmovnu národů. Ta se ještě větvila na českou a slovenskou část, obě měly 75 poslanců. A pokud došlo na hlasování, které se dotýkalo práv republik, začínala platit klauzule s půvabným názvem „zákaz majorizace“. Podle ní požadované většiny muselo být dosaženo nejen v obou komorách, ale i v obou částech. A vztahovalo se to i na ústavní zákony, u kterých bylo třeba ústavní většiny šedesáti procent. Jinak řečeno - celý parlament mohlo zablokovat třicet trucujících poslanců. 

Po listopadu 1989 trvalo přesně měsíc, než si zákonodárci uvědomili, co se v tomto systému dá provádět. Na konci ledna 1990 je přišel s projevem pozdravit nový prezident republiky Václav Havel. Hrdina listopadových událostí před oběma komorami pronesl svůj typický projev o tom, že se v zemi zastavil čas a pak všechny šokoval, když předložil návrh na změnu názvu republiky a státního znaku. Jeho poradci začali poslancům rozdávat obrázky heraldického výtvoru a prezident vyjádřil naději, že se vše podaří schválit obratem. 

Smůlu měl v tom, že za předsednickým stolkem zrovna seděl Zdeněk Jičínský, profesor ústavního práva a důsledný ctitel všech pravidel a procedur. Ten prezidenta ujistil, že jen tak na počkání schválit nový název státu a změnit jeho hlavní symboly opravdu nejde, a že parlament bohužel má procesní postupy, které se musí dodržovat. 

Pomlčková válka 

Prezidentův návrh tedy zamířil do klasického parlamentního kolečka a během něj slovenským poslancům začal vadit název Československá republika. Svou suverenitu chtěli vyjádřit slovy „česko - slovenská“. Té místy bouřlivé a místy naprosto bizarní debatě se začalo přezdívat „pomlčková válka“. 

Televize tehdy sice měla jen dva programy, ale na jednom z nich bylo zvykem přenášet dlouhé přenosy z jednání parlamentu. A diváci u televize jen žasli, co se u „kecpultu“ odehrává. Debata z parlamentu přeskočila do médií a poprvé se objevily náznaky česko - slovenských tenzí, o kterých se do té doby nemluvilo. 

Poslanecký výbor hledající kompromis přišel s kuriózním řešením: pomlčka má v češtině a ve slovenštině jiný význam, takže když se bude stát jmenovat Československá federativní republika v češtině a Česko - slovenská federatívná republika ve slovenštině, bude to vlastně v pořádku. Poslanci to napoprvé schválili, ale národ zůstal v němém úžasu. 

Za další měsíc se konečně našel kompromis, název Česká a Slovenská Federativní republika.

Od té doby uběhly dva roky, během kterých takové „války“ v parlamentu běžely prakticky nonstop.

Po volbách 1992 to dostalo ještě větší grády. Na tribuně se předváděli kraválisté ze Slovenské národní strany nebo jen trochu umírněnějšího Hnutí za demokratické Slovensko, které volby ve slovenské části federace vyhrálo. Na české straně svítil Miroslav Sládek, volební kometa zchudlých průmyslových regionů, jehož výstupy jednou Václav Klaus nazval „extempore pro pedagogicko-psychologickou poradnu“. 

Oživení přinášelo třeba i každé vystoupení poslance Svitáka, který kromě německých kondomů třeba trousil vtipy na jméno místopředsedy vlády Luxe. A pro ostré slovo nešly daleko ani vycházející hvězdy české levice jako Miloš Zeman, Pavel Dostál nebo Miloslav Ransdorf. 

Nakonec i občané usedající na galerii pro veřejnost říkali, ať už se to raději rychle rozdělí a nejistota skončí. 

Zejména když současně ve zprávách z válčící Jugoslávie sledovali, jak to dopadá, když se národnostní otázky přesunou z parlamentu na ulici. 

„Návrh ústavního zákona byl přijat“. Za pět týdnů vznikly dva nové státy a budova mezi divadlem a muzeem se uvolnila. 

Pokračování v sobotu 26. 11.

 

 

Vložil: Jakub Vosáhlo