Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Z nadějné hvězdy uvaděčkou aneb Trest za nevhodný buržoazní původ. Tajnosti slavných

23.11.2022
Z nadějné hvězdy uvaděčkou aneb Trest za nevhodný buržoazní původ. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Miroslav Hák - archiv autorky

Popisek: Herečka Dagmar Frýbortová na promo snímku z roku 1947

FOTO / VIDEO Talentovaná brunetka, kterou kamera milovala, okouzlila Wericha i Oldřicha Nového. Pak ale začaly naplno úřadovat ideologie, lidská hloupost, závist a nenávist.

Moderní, chytrá, vzdělaná a temperamentní kráska, která věří v upřímnost a pravdu a bouří se proti maloměšťácké pokrytecké morálce. To byl typ filmových postav, které krásné slečně s postavou manekýnky sedly jako šité na míru. Kromě půvabu ale mohla Dagmar Frýbortová nabídnout i nesporný talent, díky němuž i poznala, jaký je pohled z jeviště Národního divadla do zaplněného jeviště. Nejspíš si ji vybavíte jako půvabnou Věru v komedii Hostinec „U kamenného stolu“. Jenže se narodila ve špatný čas a do nevhodné rodiny.

 

Frýbortová Höger Čtrnáctý u stolu

S Karlem Högerem v komedii Čtrnáctý u stolu; foto se svolením Česká televize

Od baletu k dramatu

Narodila se 10. srpna 1925 v Praze do rodiny vysokého důstojníka a už v dětství ji okouzlilo divadlo. Rozhodla se, že se jednou stane velkou umělkyní. Nejprve snila o kariéře primabaleríny, pak ale u ní zvítězilo herectví a kouzlo stříbrného plátna. Rodiče její umělecké ambice podporovali, takže jí už v pouhých patnácti letech dovolili zapsat se do komparsního rejstříku. Poprvé nahlédla do tajů hereckého umění v roce 1940 díky soukromým hodinám u první dámy české avantgardy Loly Skrbkové a podařilo se jí získat první vedlejší roli jedné ze studentek v melodramatu ze středoškolského prostředí Prosím, pane profesore! V roce 1941 pak začala studovat na pražské konzervatoři, v ročníku s Radovanem Lukavským, Libuší Havelkovou či Jaroslavou Adamovou.

Holmanova statistka

Díky atraktivnímu vzhledu, extrémně štíhlé postavě a vytříbenému hlasovému projevu nezůstala půvabná komparsistka v koutku. V roce 1941 si zahrála prodavačku v módním salonu v romantickém dramatu Rukavička, natočeném podle povídky Václava Řezáče Milostná bloudění, v němž excelovala Nataša Gollová pod režisérskou taktovkou Josefa Alfreda Holmana. Ten jí vzápětí nabídl další příležitost, postavu adeptky herectví v úspěšné romanci Modrý závoj, k níž Řezáč napsal scénář a na plátně v něm zářila charismatická Vlasta Matulová s Karlem Högerem. O rok později ji Holman obsadil jako svedenou manikérku Anny v dramatu Velká přehrada, jehož natáčení se ale kvůli vážné nemoci režiséra nakonec neúměrně protáhlo. Náročný exteriérový film, líčící střet poctivé práce se spekulacemi bezcharakterního velkopodnikatele, nakonec zaujal mnohem více kritiku než publikum.

 

Poslední mohykán:

Dvojí debut

První větší roli, která jí umožnila vyniknout, získala v roce 1943 v detektivní komedii Čtrnáctý u stolu, v níž ztvárnila postavu starostovy dcery Emy. Film se stal hned dvojím debutem a současně i pokusem posledním pro oba své režiséry. Zbožňovaný milovník Oldřich Nový během natáčení zjistil, že si mnohem víc rozumí s filmem před kamerou než za ní, a jeho tvůrčí partner Antonín Zelenka se vrátil k profesi střihače, v níž vynikal už od roku 1931. Patřil k nejvyhledávanějším a nejvytíženějším mistrům a během jediného roku dokázal zpracovat i patnáct filmů. V roce 1944 si Dagmar zahrála Jindřišku v komedii Neviděli jste Bobíka?, kterou natočil režisér Vladimír Slavínský podle stejnojmenného humoristického románu Vladimíra Peroutky. A krátce před uzavřením českých divadel nacisty začala dokonce statovat v Národním divadle.

Jen pár dnů s Novým

Na sklonku války ji Slavínský obsadil i ve své tragikomedii, nazvané Jenom krok, film ale nakonec nebyl dokončen. Příběh dubléra slavného filmového herce, který touží po slávě a shodou okolností se nakonec nestane tragédem, jak si přál, ale komikem, byl natáčen jen několik dnů. Pak práci ukončily protektorátní úřady, představitel hlavního hrdiny Oldřich Nový byl deportován do sběrného tábora Hagibor, odkud pak byl společně se stovkami dalších vězňů, mezi nimiž byl i herec Jan Skopeček, transportován do koncentračního tábora Osterode v Sasku. Filmové materiály Slavínského projektu se kamsi ztratily, dochovalo se pouze několik pracovních fotografií. Ani Dagmar neunikla nacistické represi, ke konci války byla totálně nasazena a studium na Státní konzervatoři úspěšně dokončila až v roce 1946.

 

Frýbortová Hostinec U kamenného stolu

Věra v komedii z roku 1948 Hostinec „U kamenného stolu“; foto se svolením Československý státní film

Politická satira nebyla v kurzu

Opravdový start kariéry pro ni představovala až v znárodněném filmu v roce 1946 postava Aleny, dcery mlynáře Valnohy, ve válečné komedii Václava Kubáska a Josefa Macha Velký případ. Současně získala první divadelní angažmá. Jednu sezónu hrála v Divadle V+W, v němž se Jiří Voskovec a Jan Werich pokusili navázat na předválečnou slávu Osvobozeného divadla. Poměry ale nebyly politické satiře právě nakloněny, společnost se výrazně posunula doleva, a pokud by chtěli pokračovat v kritice, s níž v třicátých letech měli tak obrovský úspěch, museli by kritizovat to, za co dříve bojovali. Dagmar naštěstí nabídl v roce 1947 režisér Slavínský další velkou příležitost. V komedii Poslední mohykán, která byla v podstatě remakem filmu Martina Friče z roku 1934 Poslední muž, si zahrála dceru Zdenu, jejímuž snoubenci se podaří napravit diktátorského otce, starožitníka Bořivoje Kohouta. A tak se rozhodla věnovat výhradně filmu.

Konečně v popředí

Výrazný úspěch jí paradoxně přinesl až rok 1948. Zahrála si Věru v úspěšném filmovém zpracování humoristického románu Karla Poláčka Hostinec „U kamenného stolu“, které se stalo symbolickou tečkou prvorepublikového filmařského stylu. Scénář a příprava komedie režiséra Josefa Grusse vznikly ještě v předúnorové éře, natočena už ale byla v novém režimu. Naposledy dýchla na publikum atmosféru předválečného světa s typickými figurkami živnostníků, středostavovských paniček, hejsků a dam, pak už se budoval socialismus a účtovalo se s třídními nepřáteli. Vzápětí ještě Slavínský stihl Dagmar obsadit jako Růženu Vojtíškovou v komedii Dnes neordinuji, kterou natočil podle divadelní hry Olgy Scheinpflugové Okénko.

 

Frýbortová Dnes neordinuji

S Pavlou Vrbenskou a Janem Pivcem ve filmu Dnes neordinuji; foto se svolením Národní filmový archiv

Třídní nepřítel

V roce 1949 se Dagmar Frýbortová stala na jedinou sezónu členkou souboru Divadla hudby a v roce 1951 se naposledy mihla před kamerou jako vedoucí internátu v komedii Vladimíra Čecha Štika v rybníce. A pak se stala nežádoucí. Její otec, bývalý podplukovník Československé armády, byl uvězněn, Dagmar absolvovala několik výslechů, byla jí zakázána jakákoli umělecká činnost a byla pod dohledem StB. V roce 1950 ji ředitel divadla Jaroslav Šeda zaměstnal alespoň jako uvaděčku, čímž ji zachránil před posláním na venkov a povinným budováním socialistického zemědělství. V roce 1952 se provdala za kamaráda z dětství, architekta Václava Kopeckého, s nímž měla syna Richarda, a léta se pak věnovala jen péči o rodinu. Teprve v sedmdesátých letech začala pracovat jako úřednice v Strojexportu. Do penze sice měla odejít v roce 1986, rok předtím ale ovdověla, takže pracovala raději dál až do roku 1993. Pak se definitivně stáhla do soukromí a 18. května 2012 zemřela po dlouhé nemoci na pražských Vinohradech.

(zdroje: Wikipedie, ČSFD, FDB, Český film, Divadelní noviny, Národní divadlo, Filmové Brno, Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju... Perličky v duši Raoula Schránila)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská