Jehly, nitě, látky a šicí stroje v kostymérnách drží smutek. Odešla jejich kreativní šéfová Evženie Rážová. TV glosář Ely Novákové
20.11.2022
Foto: Se svolením archiv VAC
Popisek: Kostýmní výtvarnice Evženie Rážová
Svět filmu a televize zaskočila v pátek o půlnoci stručná informace ve zprávách České televize. V 62 letech zemřela kostýmní výtvarnice, první dáma filmové a televizní módy, Evženie Rážová.
Některé profese zůstávají v pozadí pozornosti diváků, přestože vytvářejí atmosféru filmů i seriálů stejně jako režiséři a herci. Nikdo nemůže hrát nahý a komfort dobře navrženého a ušitého kostýmu pomáhá herci s identifikací s postavou. Spolupráce režiséra a návrháře kostýmů je neodmyslitelná, protože to, co chce režisér svým filmem vypovědět, potřebuje podtrhnout barvou, střihem i stylem. Evženie Rážová za svůj život vybavila více než 800 filmových a televizních projektů. To jsou desítky tisíc skic, tisíce barevných návrhů a také kilometry nejrůznějších látek, od lehounkého šifonu až po těžký samet.

Iva Janžurová jako královna Karolína v jedné z prvních televizních inscenací, kterou Evženie Rážová oblékla, kouzelné pohádce režiséra Vladimíra Karlíka O princezně, která ráčkovala; foto se svolením Česká televize - Vlasta Gronská
Dělat věci jinak
Kostýmní výtvarník má stejně jako ostatní umělecké profese právo na svůj rukopis a styl. Zároveň se ale musí umět přizpůsobit textu a režisérovi. Evženie Rážová si ráda hrála s materiály, protože ne vždy podle ní všechno musí vypadat tak, jak velí tradice. V rozhovoru pro Radiožurnál se jednou vyjádřila o své práci: „Snažím se vždycky dělat věci trochu jinak. Ráda experimentuju. Vůbec to neznamená, že když člověk zpracovává renesanční téma, musí ho nechat udělat z klasického sametu. Naopak se snažím jít trošičku jinou cestou a nějakým způsobem tu stylizaci ozvláštnit.“ Ráda pracovala na pohádkách a historických filmech, protože právě tam mohla dát průchod fantazii a kreativitě. Sošku Českého lva si také za historické kostýmy vysloužila, dostala ji za film V erbu lvice, na kterém spolupracovala se svým otcem režisérem Ludvíkem Rážou.

Milena Steinmasslová a Boris Rösner v historickém dramatu V erbu lvice, které natočil její otec v roce 1994 podle stejnojmenného životopisného románu Aleny Vrbové; foto se svolením Lucernafilm - Beta
Přísný tatínek
Ten byl jejím celoživotním vzorem a vždy ji dokázal motivovat k nejlepší práci, i když to někdy bylo až bolestivé, protože jeho názory byly nekompromisní a chválou šetřil. Vzpomínka na kostýmy do filmu V erbu lvice, s kterou se svěřila v rozhovoru Aha! Pro ženy, to dokazuje. „Vzpomínám na jeden z nejtěžších filmů, na kterém jsme s tátou spolupracovali. Šlo o historický snímek V erbu lvice, který byl nominován na Českého lva. Doba, v níž se film odehrává, byla pramálo historicky zmapovaná. Existovaly však fresky v Itálii, kam pro informace jezdily odborné poradkyně z Uměleckoprůmyslového muzea. Rozložila jsem mu tehdy návrhy na zem v pokoji, což byl náš opakující se rituál. Bylo jich asi dvě stě. Tiše chodil, nemluvil a jen se díval. Asi po půlhodině zazněla věta: Evženko, až budeš mít pocit, že pracujeme na stejném filmu, tak přijď. Vůbec jsem to psychicky nezvládla. Praštila jsem za sebou skleněnými dveřmi, které se rozbily, a tři dny s tátou nemluvila,“ líčila náročnou spolupráci s otcem Evženie. „Asi za dalších deset dnů jsem přišla s novými návrhy. Pracovala jsem na nich ve dne v noci. Tak moc jsem to chtěla dokázat! Nakonec táta řekl: No vidíš, tak to by docela šlo. Chválil mě velmi málo, ale v jeho očích a mírném úsměvu jsem pokaždé poznala, když byl spokojený. Chtěl ze mě dostat maximum a za to jsem mu celý život vděčná.“ Ludvík Ráža zemřel v roce 2000, jeho dcera ale pokračovala v pilné práci v stejném duchu, jak ji motivoval.

Evženie Rážová stála i za řadou mimořádných toalet moderátorky Michaely Jílkové, nad nimiž divačky jen toužebně vzdychaly u obrazovek; foto se svolením Česká televize Karel Česal
Režisérkou být nechtěla
Po gymnáziu se rozhodla pro studium scénografie, i když ji po vzoru otce chvíli lákala i režie. Nechtěla ale být protekčním dítětem, přála si jít vlastní cestou bez toho, aby slýchala, že je jen dcerou slavného otce a učitele na FAMU. Práce s kostýmem ji poprvé okouzlila při natáčení televizního filmu Princ a chuďas. Možnost ponořit se do historické látky a najít pro ni vyjádření, které bude konvenovat modernímu divákovi, jí učarovalo. Pohádky a historické filmy pro ni byly prací nejradostnější a několikrát se pustila i do divadelních kostýmů v tomto duchu. Pro dětský muzikál Královna Kapeska například realizovala 90 kostýmů pro dospělé i dětské herce. Hlídala si samozřejmě i konečnou podobu svých návrhů a měla na to stálý tým spolupracovníků. V něm hrál podstatnou roli střihač Roman Dobeš, ale samozřejmě i zručné švadleny. Jiná, ale neméně zábavná pro ni byla práce na seriálech a filmech ze současnosti. Oblékla třeba slavný Ranč U zelené sedmy, film Čas dluhů a ještě v letošním roce televizní film Vražedné stíny, její šaty nosila ale také třeba moderátorka Michaela Jílková do pořadu Máte slovo. Každá postava pro ni znamenala kamének v mozaice, z níž se skládá celý obraz filmu. Vše muselo hrát dohromady, s nadsázkou říkala, že herci do současné látky můžete obléknout třeba osmery kalhoty, jen jedny do filmu ale skutečně patří.

Evženie Rážová a Bára Basiková v jejím v kouzelném kostýmu pro pohádkový muzikál Kapka medu pro Verunku; foto se svolením Pixa Pro
Splnila si své sny
Evženie Rážová odešla předčasně. I když říkala, že si splnila snad všechny své umělecké sny, pracovala s nejlepšími režiséry a užila si projektů, v nichž se ještě dá předvést výtvarnický kumšt, její kreativitě rozhodně nebyl konec. Mnoho módních návrhářů i výtvarníků se občas blýskne nějakými kostýmy pro film, snad nikdo se ale této práci nevěnuje tak systematicky, jako ona. Zůstává po ní prázdné místo, které nejspíš hned tak někdo neobsadí.
(zdroje: Aha! Pro ženy, Radiožurnál, ČSFD, Móda.cz)

Vložil: Ela Nováková