Na lyžák, povinně, platí to pojišťovna, tedy my všichni. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Ministr Vlastimil Válek

Topíme se v krizi a ministr pro tuberu a choleru Vlastimil Válek vypouští do prostoru dumky o tom, že by zdravotní pojišťovny měly povinně přispívat 6 až 7 tisíc sedmákům a osmákům základních škol na povinný lyžařský výcvik. Do toho se ozvěnou z Hustopečí ozvalo brblání z fronty ne tolik válečné, jako spíše zubařské. Lidé tam čekali na registraci k zubaři ve frontě i od jedné ráno. Protože zubařská péče v oblasti prostě citelně chybí a každý chce svého dentistu, aby si při návštěvě císaře nemusel tvarovat zářivý úsměv sádrou.

„Zatím v Hustopečích nemáme žádné zubaře, kteří by spadali pod státní zařízení, takže jsou to soukromníci a ti si samozřejmě mají právo určit způsob nabírání nových pacientů. Mrzí mě, že tu vznikla taková menší panika,“ řekla pro iDnes starostka Hana Potměšilová. V Hustopečích se mají, tam ještě vzniká panika, u nás v kraji už převzala opratě rezignace. Panika znamená naději.

A na tom jde vlastně ilustrovat přístup ke krizím z pozice ne pouze této vlády, ale i mnoha předchozích. Je krize ve stomatologii, tisíce a tisíce lidí nemají svého zubaře, systém je postavený tak, aby generoval nedostatek zubařů. Co takhle donutit pojišťovny, aby hradily lyžák pro žáky základek? Musíme myslet na děti, pohyb na zdravém horském vzduchu je důležitý, je to prevence civilizačních chorob, je to socializační a takové milé gesto, zní ze Strakovky mezi bezzubý lid. Jenže problémy by se měly řešit od základu. Tam, kde je zajištěná základní péče a jsou v dosahu specialisté, můžeme začít marnit čas úvahami o tom, jestli se z daní (co jiného je povinné zdravotní pojištění než daň) zaplatí lyžák dětem. Je to taková milá nadstavba, která se ovšem staví na bortící se základy.

Chystá vláda nějaký revoluční krok stran stomatologie? Nechystá. Dumá nad lyžáky a nadstandardy ve zdravotnictví. K tomu uvažuje i nad lázněmi. Prý ti, kteří budou po dva roky chodit na preventivní prohlídky, by mohli mít nárok na týdenní pobyt v lázních. Zase z rozpočtu pojišťoven. Je to takové – když nemají chleba, proč nejedí koláče – na český způsob.

Je krize, lidé nemají na energie, přichází citelné zchudnutí populace. V obchodech se perou o vajíčka ve slevě, vztek pomalu bobtná a dostává se do fáze nikoliv konstruktivní kritiky, ale destruktivní naštvanosti. Do toho se rozkročí ministr pro nepřeléčenou meningitidu a začne nesmyslně rozhazovat peníze. Sedm tisíc. Povinně. Na každého zatrachtilého sedmáka a osmáka. Ve zdravém těle zdravý duch. A ne, uskromňovat se nebudeme. Zdravého ducha si mládež může vyběhat i v tělocvičně. Ale to není nic pro nás, my musíme velkopansky na hory. Ale ano, děti by měly jezdit na lyžák, když je ekonomická situace v pořádku a většina rodin na to má. Když ekonomická situace v pořádku není, měli bychom hledat kopce ve svém okolí. A ne zatěžovat veřejný rozpočet rozmařilostmi.

Psali jsme

V kolonii jménem Česká republika by chtěl žít každý. Komentář Štěpána Chába

V průměru máme v každém ročníku na 100 tisíc žáků. Pokud by pojišťovny měly každý rok zaplatit výlet sedmáků a osmáků, musí vydat bez mála jednu a půl miliardy. Každý rok. Z rozmaru ministra pro záněty dásní, který si asi vzpomněl, jak se mu v kolektivistickém socialismu na lyžích líbilo. To by bylo pobídek pro zubaře. To by bylo pobídek pro pediatry. Ordinace se jim za to můžou vybavit. Ale místo ordinací a pobídek si budou sedmáci s osmáky týden lámat na sjezdovkách nohy.

Vložil: Štěpán Cháb