Piš si, co chceš, ale fakta jsou svatá aneb Vyjádření šéfredaktorky KL
Tomáš Koloc napsal sakra dlouhý článek, který začíná nezpochybnitelnou autoritou A. J. Liehmem, pokračuje přes tvrzení, že jsem mu nevěřila rozhovor s Ukrajinkou (chtěla jsem do perexu jasné vysvětlení, proč ta dáma vystupuje v anonymitě, to je celý) a to podstatné, kvůli čemu vznikl v redakci doslova poplach, si nechal elegantně na konec.
V pondělí dorazil mail, který znovu ocituji: „Dobrý den. Zrovna se nacházím v situaci, kdy se vyrovnávám se smrtí syna, který měl schizofrenii a díky našim zákonům nebylo možné ho donutit k hospitalizaci, zůstal na ulici a před měsícem zemřel, navíc v zahraničí. Vyřizuji přesun, vychovávám vnuka, kterého měl syn původně v péči a včera ráno jsem si přečetla tento článek, který mě neskutečně vyděsil, že ho ani nepohřbím, protože nevím, kým mohl být ve svém stavu zneužit k nějaké půjčce apod.“
Následoval proklik na článek Tomáše „Nechcete se dostat do dluhů? Nepohřbívejte své zemřelé blízké… Vhled do exekučního systému této země. Svět Tomáše Koloce“. A paní, jejíž jméno na její přání nezveřejňujeme, pokračovala: „Probrečela jsem celý den, nespala jsem, dokud jsem nedostala odpověď od právničky, že je to snůška bludů, které si autor článku nejspíš vycucal z prstu, vyděsil půlku národa a neobtěžoval si to ověřit. Mám na něj tak hroznou zlost, že zneužívá lidi v tak strašné situaci, aby byl jeho článek čten. Žádám, aby se veřejně omluvil a dal tyto bludy na pravou míru. Neumí si vůbec představit, jak strašně ta představa bolela. Doufám, že najdu z Vaší strany pochopení. A prosím o případný odkaz na jeho omluvu.“
Proč takový poplach?
Přečtete-li si pořádně jmenovaný článek, snadno pochopíte, jak ta ubohá paní k takovému emocionálnímu výbuchu došla. Jak píše, netuší, jaké dluhy její syn měl a došla tudíž k závěru, že vypravením jeho pohřbu ty dluhy přejdou na ni (což však Tomáš explicitně NEPÍŠE, jak vidíte dále, odbyl to tvrzením je těžké, až nemožné).
Jde o tento odstavec ze zmíněného článku: „Úřednice shodou okolností otce znala, protože mu pomáhala s dojednáváním předčasného invalidního důchodu, který nastoupil dva roky předtím; ve svých 61 letech. Protože byla zpravena o tom, že na otcův důchod byla v důsledku dluhů uvalena exekuce (a protože jí byl stejně jako většina lidí, kteří s ním přišli do styku, sympatický, a tyto sympatie jsem já zřejmě zdědil), důtklivě mě žádala, abych se rozhodně vzdal práva otce pohřbít, pokud vím o tom, že po něm zůstaly nějaké větší dluhy. Pro toho, kdo vypraví pohřeb, speciálně je-li přímý potomek, je totiž později velice těžké (až nemožné) vzdát se minusového dědictví, zvlášť když proti němu stojí práskaní exekutorští právníci, kteří žijí z vymáhaných násobků částek, jež dlužil jeho předek.“
Je to řečeno vágně, ale přesto: bohužel, není to pravda. Alespoň ne celá. Jak jsem zjistila hned téhož dne, kdy jsem oslovila Notářskou komoru české republiky: „Dobrý den, máme v redakci spor, týkající se dědictví. Tvrzení 1: Pokud vypravíš zemřelému pohřeb, musíš převzít dědictví, eventuelně i dluhy, tak praví současný český zákon. Tvrzení 2: Pokud vypravíš pohřeb, pozve tě notář k vyřizování dědictví, které můžeš odmítnout. Tedy i ty dluhy zemřelého. Můžete mi, prosím, napsat, jak to tedy je?“
Odpověď dorazila téhož dne: „Vážená paní Vančová, zcela správně není ani jedno tvrzení. Pokusím se vysvětlit: Vypravitel pohřbu může být i jiná osoba, odlišná od dědiců (např. kamarád, domov pro seniory, obec, nedědící příbuzný atp), ale může být samozřejmě i dědic (typicky potomek zemřelého). Vypravitel pohřbu je pak účastník dědického řízení (zpravidla bývá zván notářem k tzv. předběžnému šetření, kde sdělí bližší informace o zemřelém + může samozřejmě uplatnit do dědictví náklady pohřbu, které pak hradí dědicové). Dědic může dědictví odmítnout (tedy i dluhy). Pokud dědictví přijme, tak nejen aktiva, ale i pasiva (dluhy). S pozdravem, Mgr. Miroslav Zapletal, Notářská komora ČR.“
Teorie a praxe budování kapitalismu v ČR
Vynechám zuřivé hádky a různá neuvážená vyjádření, která se řítila po emailových sítích i vlnách mobilů, nažhavených do ruda, to je úkol Štěpána Chába, popsat, jak to viděl on. Jednak jako můj „zástupce pro TK“, druhak jako autor dopisu té nešťastné paní, které nám všem bylo a je hrozně líto (hodila jsem to na něj proto, že z nás píše nejlépe - a taky to napsal krásně).
A dostávám se k tomu nejpodstatnějšímu: očividně v této zemi existuje právní teorie v paragrafech Občanského zákoníku VERSUS praxe, do níž vstupují exekutoři coby dravá smečka z právního řetězu utržených dobrmanů s po zisku prahnoucí pěnou vztekliny u huby, které Exekutorská komora, natož ostatní orgány činné v trestním řízení, jak se jimi politici tak rádi ohánějí, nechá dělat, co se jim zamane. A to je to, o čem často a pravdivě píše Tomáš. Nicméně – nejde to směšovat.
Ocitnete-li se v podobné situaci, KL po mnohých zkušenostech radí - nedělat nic bez asistence právníka. Bohužel, víme, že ten stojí minimálně 3 tisíce za hodinu, 4 tisíce za úkon, což může být klidně jediný telefonát (mne osobně napsání jednoho dopisu u právníka, jehož nebudu jmenovat, stálo 24 tisíc), takže je krystalicky jasné, že na to hned tak někdo nemá. A vypečení exekutoři tak mají volné pole své hanebné působnosti… Trochu hlava 22, že?
|